♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Září '15

    archiv blogu

    30.9.2015

    Lidská psychika je opravdu podivuhodná záležitost. Měla jsem se líp učit a jít na psychologii. Ale to by asi naplnilo postulát, že tenhle obor chodí studovat hlavně lidi, co by psychologa sami potřebovali.

    Rozhodla jsem se, že z téhle chandry východisko existuje. Prostě budu předstírat, že je mi dobře a vydržím to až do doby, kdy mi dobře fakt bude. Minimálně to znatelně zjednodušuje vykonávání většiny každodenní rutiny. Není to nic moc pocit, když vylezete z postele a uvažujete, že záhadné zmizení té rozpité lahve whisky v lednici byste asi fakt nijak nevysvětlili. (Angie, ten rum nemám. :-) RUM aka Rychlá Univerzální Medicína. :-))

    29.9.2015

    Tak jo. Pohlédněmež pravdě do očí. Není to lepší. Je to horší. Vykazuju sebeovládání hodné zenového mnicha. Pořád se držím té jiskřičky naděje, že se to jednou zlepší, tudíž bych pak mohla litovat toho, co pronesu pod vlivem emocí. Ačkoli by se mi teď nezpochybnitelně ulevilo.

    28.9.2015

    Milé děti, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A tak si pamatujte, že vám Aailyyn radí, abyste to nikdy a s nikým zásadně nemysleli dobře.

    Coby lék na emocionálně vypjaté období jsem si naordinovala cimrmanovský humor.

    "Domů! Do Prahy! Do Podolí! Do lékárny! Do prdele, to je mi smutno."

    Už si nepokládám otázky. To je dobré. Mám na ně odpovědi. To je dobré. Ty odpovědi jsem nejspíš nechtěla slyšet. To je špatné. (Modří vědí. :-)

    Když je vám vevnitř ukrutně smutno... Když ale tak nějak podivně rezignujete, čímž si to alespoň neděláte ještě bídnější a prostě akorát čekáte, až se to zas zlepší. No...

    Tak, tohle už mi asi vážně stačí. Doufám, že odteď už se to prostě opravdu konečně otočí. (Aneb není vám tak blbě, dokud věříte, že ještě nejste takový ztracenec, aby se všechno zase nepřehnalo. Nemůže pršet věčně. Jo a rytíři z Blaníku taky zatím nevyjeli. :-)

    13.9.2015

    Po litru burčáku se svět jevil docela příjemným. Pády do reality jsou o to drsnější. Mám intenzivní pocit, jako by mi někdo tam nahoře s mimořádně zlovolným smyslem pro humor sebral kyslík. Když už si myslíte, že to dáte, zjistíte, že fakt ne. Kurvadrát.

    Říkáš si, že život jsou permanentní galeje. Ale je to celkem k vydržení, když se člověk naleje. Protože v alkoholu ukrytá je naděje.

    Kladu si otázky, na které neznám odpovědi. Pokud bych je mohla znát, nic by mi ovšem nepřinesly.

    Být dospělá a rozumná se mi právě teď hrozně nechce. Tenhle blog je místo, kde si to můžu dovolit. (Vzdor tomu, že ten, koho se to týká, se to nejspíš dočte. Mám intenzivní pocit, že je mi to právě dost jedno. Až mi to jedno nebude, budu to řešit. Teď... co na tom, milé děti.)

    9.9.2015

    Pokouším se být tak trochu sobeček. Tak trochu to funguje. Eh.

    Nevzpomínat, moc se v tom nepitvat. Pak se to dá poměrně přežít. Slabší momenty pořád ještě mám. Není to moc hezké. Nějaké návrhy co s tím?

    4.9.2015

    Narazila jsem si ruku a tak mi ji teď zdobí několikacentimetrový krvavý šrám a podlitina (minimálně velikosti mexického dolaru). Nešikovné maso musí pryč. :-))

    Maně přemýšlím, jestli je dobře tu některé věci mít zaznamenané, a tak si je s sebou nést. Možná je to součást sebereflektivního přijetí vlastních záseků na cestě jménem dospělost. Nebo tak něco děsně moudrého. :-)

    Svět je definitivně nehorázně povrchní. Přizpůsob se. Sežer nebo budeš sežrán, jak prosté, milý Watsone. (Znova jsem objevila svoje náznakové psaní?)

    Prudká dekadence je, když... sjíždíte reklamy na youtube. :-)) (Bo televize se každý správný intelektuální snob nedotkne ani dvoumetrovou tyčí. :-)

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku