♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Leden '12

    archiv blogu

    30.1.2012

    Vytáhla jsem fotografii starou už téměř šest (šest? vážně už je to tak dlouho?) let. Lekla jsem se. :-) To už snad ani nejsem já. Nejspíš podrobím nekompromisní cenzuře veškeré fotografie, na kterých je mi osmnáct a méně. V rámci zachování duševní rovnováhy. :-) Zeslečnovatěla jsem. Za poslední rok a půl značně. :-) Ale je to sranda. :-)
    Je vysoká škola nejlepšími léty života? No ano, fakt je.

    Přistihuju se při tom, že jsem se přestala ohlížet do minulost. Alespoň už to nedělám tak moc. Co z toho plyne? Že jsem konečně dokázala určité věci nechat za sebou a žiju přítomností? Asi.

    I to nejnáročnější období má někde konec. Ne?


    29.1.2012

    Ale jinak jsem fakt strašně šikovná.


    28.1.2012

    Během prokrastinační chvilky u počítače jsem zjistila, že najednou děsně nutně potřebuju:
    1) Tu hříšně nádhernou mikinu z jinak odporně předraženého Nosferatu, kde navíc prodávají vesměs nenositelné záležitosti typu kabelka ve tvaru rakve (zato jsou ale rozkošně ujeté, pro osoby se zvrhle dekadentním smyslem pro humor jak dělané).
    2) Černý matující lak na nehty. Jiná značka, než Avon. Bez komentáře. Viz včerejší lakovací epic fail.
    3) Lesk na rty. Čirý nebo i barevný. To máte, milé děti, v podstatě fuk. Jo, třeba budu nosit barevné rty.
    4) Náušničky. Hodně náušniček. Nápadné, visací náušnice. Miluju náušnice. (Nejsem typ straky, která by musela okamžitě mít cokoli blýskavého a jiné šperky, jako prsteny, řetízky a náramky mě nechávají zcela chladnou a dokonce jimi okázale pohrdám jako věcmi vysoce překážejícími.
    5) Piercing. S kamínkem. :-)

    No tak vzhůru do té poslední zkoušky. Motivační příslib materiální odměny by byl. Alespoň jednu položku z tohohle seznamu si splnit přece můžu. :-)

    Aailyyn bezmezně okouzlená. Milý světe, stejně je tu fajn. :-) Vážně. I dějinám umění navzdory. :-) (No jo, ještě pořád mě ta škola ale baví. Jsem možná blázen. :-)

    V kraji hnízdí hejno krkavčí... Lidu vládne mistr popravčí... Král klečí před Satanem, na žezlo se těší... A lůza pod platanem radu moudrých věší... A zástup kacířů se raduje a jásá...

    Taky vám to něco připomíná? (I tohle jsem se naučila na vysoké škole. Ano, dělám něco, co má konečně smysl. Největší legrace bezesporu je, že ta dětinská radost mě od doby, co jsem se dozvěděla, že jsem na školu přijatá, ještě nějak nestačila přejít. :-) Tehdy jsem se moc těšila na všechno, co nastane. A pořád si to hrozně užívám i když zkouškové je někdy fakt strašná pruda. No, pořád je to "jenom" škola, že jo. :-)


    27.1.2012

    Dokonalý chlap říká, že vám to sluší... protože si to myslí a jste pro něj tou nejdokonalejší bytostí na světě. Anebo si to nemyslí, ale prostě vám chce udělat radost, protože vás má rád. Oboje beru. :-)

    Už nikdy nebudu experimentovat s kosmetikou. Příště si dám radši přes ručičky. Zatracený lak. Aneb došlo tu k porušení staré známé moudré pravdy: Nesahej na to, pokud to funguje. Ještěže nikam nemusím a můžu svoje nehty po tom ataku neodstranitelné barvy a litrů odlakovače uvést do původního stavu. No jo, jsem střevo. :-)

    Ehm. Fakt už se mi nechce učit. Chcíp.


    26.1.2012

    Moje tělo se mi rozhodlo za mé macešské chování odvděčit. Slovo odvděčit tentokrát bez ironie. Po tom, co se mi mnoho a mnoho měsíců nehty zdárně třepily, mám teď drápky, se kterými bych mohla z fleku dělat reklamu na libovolný debilně předražený lak na nehty. Pleť se zdá býti odpočatá, rozzářená a vypadám jako už dlouho ne. (Reklama na mejkap na pokec?) Stres na mě asi působí blahodárně nebo co. Taky nepravidelná a vysoce mizerná životospráva, v níž je víc kafe a energeťáků než čeho jiného. Nerozumím, ale nestěžuju si. :-)

    A tohle si poznamenávám k vyzkoušení. (Aneb kompenzujeme duševní námahu během zkouškového ryze slepičími starostmi. Haha, zasmáli se zbrojnoši...)

    Jo, fakt se těším na zasloužené volno.


    25.1.2012

    Zítra mám předposlední zkoušku. Nesu to statečně a zatím nemám dojem, že bych byla nedaleka zbláznění. Já, věčný zmatkář, jsem asi na vysoké škole psychicky zodolněla. :-) (Stará známá pravda o léčbě šokem na pokec?) Co z toho, milé děti, teda vyplývá? No asi toto: Když to nestíháš, tak to neřeš. :-)

    Zjevně akutně potřebuju jaro. Sluníčko. To venku zrovna momentálně luxusně svítí a mě to vážně baví. Jsem prostě dítě jara, na jaře ožívám, nesnáším zimu a nebaví mě kabát. :-)

    Asi chci být alespoň na chvíli chlap. Ach jo. (Ne, ještě pořád mě nepřestaly bavit dlouhé vlasy, nalakované nehty a vyčesané účesy.) Ať žijí hormony.

    Těžká prokrastinace.


    23.1.2012

    Tu hnusně hnusnou zkoušku jsem udělala. Obstála jsem u nejtěžší zkoušky tohohle semestru. Dostala jsem jedničku. (A můj dotaz na fb "Co jste panu docentovi udělali?" :-) Juch. Asi se na tenhle obor vážně hodím. Vyhrála jsem sice bitvu, ale ne válku, ovšem i za dílčí úspěchy je třeba se jak náleží odměnit. Takže prolézám metalshop a slintám a vybírám mikinu. :-) Material girl. No tak pro jednou snad můžu být trochu konzumní tvoreček, ne? :-)

    Jak jste si asi všimli, tak energii mi berou jiné (důležitější) věci než psaní. Tak zase někdy.


    19.1.2012

    Co je to když... lezete po jedenácti hodinách z postele, eufemisticky řečeno, ne přílíš vyspalí? No zjevně neklamná známka toho, že je nejvyšší čas si opravdu dát nohy na stůl a namísto učení už se začít jen modlit ve vyšší mocnosti (každý dle svého naturelu volí toho nejvyššího nahoře či dole)... Já mám jasno. (Tohle je teď taková moje soukromá hymna. :-)
    Btw. milí studenti, věděli jste, že máme svého patrona?

    Takže se asi nejlepší zprávou dne stává fakt, že ten pupínek na bradě si to rozmyslel a já díky předzkouškovému stresu nebudu na zkoušce vypadat jako puberťák nebo jako pitomec, co na sebe ten mejkap, ve snaze zakrýt červené fleky po obličeji, házel zednickou lžící. Potěší.

    Co těší znatelně méně (rozuměj: vůbec - další eufemismus), je fakt, že celý den myslím na pana Božského, jak se cítí. Nechci ho rušit a ptát se, takže jen tiše doufám, že už je mu mnohem líp.

    Jak se student připravuje na zkoušku, když to všechno ani smykem nedokázal stihnout? To nechtějte vědět, děti. :-)


    18.1.2012

    No ok. Předsevzetí, že něco napíšu večer, je veskrze špatné, ano? Nebo spíš nereálné. Tak tedy aktuálně je jedenáct dopoledne. To vypadá slibněji.

    Už je tedy načase začít propadat bezmeznému zoufalství? Přistihuju se, že v různých chvílích mi v různém stupni zmatenosti defilují před očima pojmy z materiálů ke zkoušce. Levelu zoufalství "před maturitou" jsem ovšem ještě nedosáhla. Možná je to pozitivní a možná bych se měla bát, že to ještě přijde. Ehm.

    I u nás se dějí humorné story, kdy student přijde na konci druhého semestru na zkoušku z předmětu a prof. Doubravová se diví, kdo to je. :-)) (Milé děti, choďte na přednášky. :-)

    Vypadá to, že několik následujících týdnů mi ještě budou stačit kapacity výhradně na čtení blogů o kosmetice. (Legrace, no... Vy víte, jak to myslím. :-) Pak si konečně přečtu tu knížku, co jsem dostala k Vánocům. :-) No jo, já vím, že bych měla spáchat tématický plán k bakalářské práci. Jasně. To počká. :-)

    Moc už se toho na tu pondělní zkoušku asi nenaučím vzhledem k tomu, že začínám trpět velmi akutním nedostatkem společného času s panem Božským, v důsledku čehož fakt nemám chuť myslet zrovna na literaturu. Co z toho plyne? Dát si nohy na stůl a očekávat pohromu? :-)


    16.1.2012

    Tak jsem zase chtěla něco psát. A tak zase nic.


    15.1.2012

    Energeťáky došly. Takové trudné zjištění na úvod. Vzhledem k tomu, že se potřebuju vydržet ještě rovné tři týdny učit je tu možnost, že vypiju další z nekonečné řady kafí anebo si konečně rozdělám tu hořkou čokoládu a nadopuju se sladkým. (Chtěla jsem napsat, že cukrem, ale ona je to u hořké čokolády nepoměrně blbost. Ale co, kakao obsahuje látku podobnou kofeinu z kávy, ne? Něčím se povzbudit potřebuju.)

    Taky se mi udělal beďar na bradě. Už si opět nemyslím, že můj vzhled patří do kategorie "to by šlo" (respektive "neděsí za soumraku kolemjdoucí")... Jo, kdeže mám ty šminky?

    Jo. Já vím, že mám obrovský dar. A vím, že si budeme vzácní. A že je to dobře. A že se na sebe budeme těšit. Ale ne, že by mě to celé tak trochu neštvalo. Ach jo.

    Nemám ponětí, na základě jakého mechanismu v mém těle ten kofein funguje. V noci se mi paradoxně spát nechce a mozek celkem chaoticky přemýšlí, jakou činností by se zaměstnal. Ehm. Jo, připadám si jak naspeedovaná veverka. :-)))


    14.1.2012

    Množství vypitých energeťáků narůstá téměř geometrickou řadou. Nenabyla jsem výraznějšího dojmu, že by to fungovalo. No budiž. :-) Na stavu "nalézám po bytě prázdné plechovky" se nic nemění. Standard.

    Kdo má fb, tak ví, kdo nemá fb, tak asi neví. (Na fb jsem to víceménně informativně psala spolužákům. Navzájem nás to zajímá, probíráme to spolu a vykládejte to dalším téměř třiceti lidem zvlášť.) Aailyynka má bakalářku. Aailyynka si vybrala psát o románu Mistr a Markétka. Aailyynka si padesátistránkovou práci bude muset uvařit z vody za pomoci vlastních závěrů zrozených v její roztomilé černovlasé hlavince, neb na témata v pojetí takovém, jaké naše katedra vyžaduje, není odborná literatura. Optimisticky se na to vymýšlení si zatím těší.

    Nejotrávenější nejsem z faktu, že je toho moc. Nejotrávenější jsem z faktu, že toho má příliš pan Božský a já mu nemůžu pomoct. Grrr.

    Na to, jak vypadám, sklízím v poslední době nečekaně poklon. (Jsou od žen, což je důkaz, že my dámy se fintíme proto, abychom se mohly porovnat s konkurencí a chlapům je to fuk. Tenhle sociologický poznatek si zapište za uši.) Asi se ze mě definitivně stala slečna. (Nosím vyčesané vlasy a nalakované nehty. Stále nosím těžké boty.)


    10.1.2012

    Doma za mnou zůstávají cestičky lemované plechovkami od energeťáků a hrníčky od kávy. Čekám, kdy přijde den a já najdu plechovku i v koupelně a na podobně bizarních místech. A k tomu všemu se snažím držet hesla galaktického stopaře. :-) Protože jinak bych se musela už asi zbláznit.

    Ten zápočet jsem s největší pravděpodobností napsala. :-) Což mi zkouškového optimismu nějak výrazně nedodalo. Pořád mám utkvělý pocit, že to bude jen a jen horší. A třeba ne.

    Když budu strašně moc úžasná a šikovná, čeká mě šestého února poslední zkouška. (Respektive, když se mi celou tu srandu povede přežít, protože tohle nebyl můj nápad, ale stag letos nabídl termíny vpravdě šibeniční.) Což by mohlo znamenat čtrnáct dní dosti zaslouženého volna předtím, než začne letní semestr. Což je nezanedbatelná motivace. A motivací ještě nezanedbatelnější je to, jak by se takové volno dalo strávit. No, tak se teda, holčičko, snaž.

    No a pak se učte moderní literaturu... Eh.


    5.1.2012

    Psala jsem první zápočtový test. Jestli jsem ho napsala, to dosud nevím. Doufám, že se to snad brzo dozvím. Moje bakalářka osciluje mezi stavy, kdy nemám téma nebo vedoucího nebo obé. Eh. Studijní fail.

    Unavená.


    1.1.2012

    Zaprvé jsem něco slíbila. Veřejnou omluvu panu Božskému. Tak tedy: promiň. Ne, nebojte, nepoškorpili jsme se. Jen takové roztomilé nedorozumění. :-) Zadruhé: nejkrásnější přání do nového roku mi bezesporu věnoval pan Božský. :-) Za což mu neméně veřejně děkuji. :-)

    Za třetí. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Takže to znamená, že se budu celý příští rok učit? No potěš pán Bůh. Třeba bude ten kýžený konec světa a bude klid, no. :-)

    Pořešit bakuli, přežít zkouškové. Čekají mě fakt náročné dva měsíce. No, držte mi palce.

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku