♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Říjen '11

    archiv blogu

    31.10.2011

    O tom, že ten zdraví prospěšný zázrak mi bude něco platný, sice silně pochybuju, ale co, slibem nezarmoutíš, znáte to. :-)

    Někdo nahrál na youtube šmoulí písničky. No a co dělala Aailyynka? Tímto neznámému dobrodinci děkuji, že jsem si šla lehnout ve čtvrt na dvě... (Tohle už je ale vážně hrozný úlet. No co, tak se přiznejte, kdo jste měl doma kolem poloviny 90. let kazety s hity modrých Šmoulů? Mladší ročníky odchované mp3jkami žádám, aby se šly Wikipedie otázat, co to byly kazety. :-) Ano, jsem fosilie, pamatuju život bez internetu, bez Facebooku, bez mobilů a walkman coby výkřik moderních technologií. :-))

    Čtu, sepisuju analýzy a poctivě tvořím domácí úkoly (žurnalistikou načichlý kurz MPE mě baví a nejenom mě, užíváme si ho docela všichni). :-) Místní čtenářský deník doplním časem, snad nejpozději přes víkend, už mám zase skluz.

    Jo, zimní deprese. K šílenství mě dovádí pocit, že takhle šedo a sychravo bude venku zase až někdy do března. (Já vím, že si nemám tak moc na co stěžovat, no dobře. Pan Božský mi statečně zlepšuje náladu každou minutou, kterou si pro sebe vyšetříme. :-)


    30.10.2011

    Už víc jak týden chodím se strašným červeným flekem na čele. (Tak nějak tiše soukromě zkouším doufat v zázračnou moc kyseliny salicylové i když jsem nejdřív pojala podezření, že něco, co se jmenuje kyselina a je to určené k aplikaci na obličej, působí značně nedůvěryhodně.) No dobře. Mám ofinu, takže to nikdo nevidí. Ale stačí, že to VÍM JÁ. Brutálně se mi štěpí nehty. Začala jsem jíst nějaký zázrak, který podporuje hojení ran a zároveň obsahuje zinek, takže by měl být dobrý na nehty. (Ano, přestala jsem si na nehty patlat chemii. Ano, přestala jsem si je lakovat, natož odlakovávat. Ano, má to jistou logiku. Ano, kecám. Ne, nepřestala jsem to dělat v rámci boje za přirozenou krásu, ale protože na to jednoduše nemám čas.)
    Pevně doufám, že moje okolí mě neopatlanou kosmetickými přípravky tak nějak akceptuje a nikomu to nezpůsobí úhonu na estetickém cítění.

    Změna času je sice opruz, ale hodina spánku navíc je příjemná. Ale i tak mám zimní depresi. Tu nerozežene ani nový, veskrze úžasný, kostkovaný kabát.

    Svět se v p***l obrací.
    Článek protivné blondýny. Bibliofily prosím, aby před přečtením požili Diazepam/Lexaurin/lahev tvrdého alkoholu/eventuálně nepožili nic a nepsali mi po tom ošklivé výhružné maily v nichž si budou stěžovat na způsobené trauma.
    (Božský mě asi zabije, že to píšu pod ono úvodní motto, ale holt to nějak vyžehlím. :-))
    Ai (tzn. za všech okolností zarytý metloš připravený hájit do krve pověst všech metalistů coby tvorů inteligentních, nemajících alkoholem atrofované mozkové buňky) poslouchá LaFee. (Asiže pod vlivem nějaké nostalgie.) A docela ji to, světe div se, baví. :-) (Nesmějte se mi! :-)
    Zahraju si na hudebního recenzenta, což na svém písečku ostatně můžu a vám to musí být jedno i kdybych si tu hrála na královnu ze Sáby nebo Immanuela Kanta: Rebelská rocková stylizace hudebních počátků mi připadá na tehdejší věk té slečny vlastně naprosto adekvátní (u dospělé interpretky by to asi vážně bylo úsměvné) a tak nějak doufám, že to prostě byl její vlastní názor a žádný marketingový fígl. A dospěla v poměrně vyzrálý pop. (Jo, říkám to nerada, neb samozřejmě jako správná slečna drsňák považuju spojení "dospělý a poslouchatelný pop" za oxymoron. :-))

    Dočetla a úspěšně jsem zanalyzovala Paní Bovaryovou. Netěším se na postmoderní romány. Myslím, že slovo postmoderna by mělo být vyřazeno z literárněvědných publikací a mělo by se stát nadávkou. ("Ty jedna... postmoderno!" :-P)

    Nutím se docela vážit slova. Nechci mu ničit soukromí. V určitých chvílích umí být naprosto neodolatelně sladký, akorát, že se budete muset obejít bez podrobností, nemůžu tu napsat, ve kterých. :-)

    Slíbila jsem mu, že to zvládneme. Oba máme moc práce. (A času málo.) I když vím, že oba bychom se při neomezeném množství volného času brzy nudili. Takhle nám nuda v žádném případě nehrozí. A vlastní svobodu potřebujeme rovněž. Těšíme se na sebe. :-) No a dokud se má člověk na co těšit a štve ho, když něco nemůže, tak je to vlastně dobré. :-)

    Dát průchod vlastní grafomanii očividně potřebuju, ať říkám, co chci. (Aneb takhle vypadají články po tom, co Ai několik dní mlčí a slavnostně vyhlásí, že nemá čas.)
    Vypadá to, že písmenka budou zřejmě nadoživotí mým údělem. Jo a aby se tu objevilo i něco smysluplného, tak věděli jste, že státní cenu za literaturu obdrželi spisovatelka Daniela Hodrová a překladatel Martin Hilský? (Tenhle pán překládá, prosím pěkně, hlavně Shakespeara - jo, baví mě machrovat s tím, co mě naučili ve škole. :-))


    24.10.2011

    Aailyyn stíhá velmi málo žít svým virtuálním zápisníčkem. Nicméně nebojte, nikam neodcházím a občas sem dle svých časových možností pár řádků pošlu. :-) Vynasnažím se. :-)

    Tak trochu fail je si v půl čtvrté odpoledne uvědomit, že jsem měla od rána na pití akorát jeden hrnek kafe. Ehm. (Vysokoškolský rozvrh je zlo, stíhám si doma vypít kafe buď ráno nebo dopoledne, kdy na něco takového ještě zvládám myslet a neploužím se domů v šest večer zničená, kdy už se těším akorát na postel a vanu. :-)

    Fail číslo dvě je, že ze mě nepadají jenom oblíbené kalhoty, ale taky většina triček (s výjimkou těch odložených před dávným časem hluboko do šatníku s poznámkou "no, ještě mi sice jsou, ale mohlo by to být i lepší"). Pravděpodobně to jediné, co vlastním a dokonale mi to padne, jsou boty a spodní prádlo... :-)) Ajo, dobře, tak ještě ponožky. :-) Jsem jenom marnivá ženská, takže si tu srdéčko vylévat prostě hodlám. Jo a moje pleť opět vypadá jako v pubertě. Křivda světem vládne. :-)

    Cože jsem to psala o tom těšení se na pana Božského? Platí konstantně. To čekání stojí za to. Mít taky svou svobodu je fajn. Oběma nám tahle volnost prospívá.


    21.10.2011

    Moje podzimní garderoba trpí zásadními nedostatky, postrádajíc elementární vlastnosti. Sice hezky vypadá a sluší mi, ale Steely fakt nejsou boty na zimu (poznámka: opatřit Steely s kožichem?), džíny nejsou kalhoty na zimu (poznámka: a co budu teda nosit?) a kožená, respektive koženková bunda sice je vhodná na zimu, nikolivěk však v délce do pasu. Sněhule a zimní bundu odmítám vylovit dřív než s prvními vločkami. To přece ve středoevropských podmínkách není možné. Nejsme na Sibiři. (A až sněhové vločky nastanou, pravděpodobně nevylovím nic a budu předstírat, že jsem medvěd, který se uložil k zimnímu spánku a nevytáhnu nikam paty.)

    Potřebuju si koupit nové kalhoty. Moje nejlepší, nejbáječnější, nejoblíbenější ze mě začaly padat. (Výsledek mojí úžasné životosprávy, kdy se najíst tak nějak prostě občas nestíhám, popřípadě nemám chuť. Nojo, litry kafe.)

    "V. chodí na právo a ty ma marketing. Všichni se tu zbláznili..."
    (...)
    "Ani za ty kredity by mi to určitě nestálo."
    (Aneb doživotně zakořeněná traumata ze studia ekonomické školy.)

    Vstávání je zlo. Nepravidelný vysokoškolský režim je taky zlo. Víkendy jsou univerzální dobro. :-) Jsem fakt ospalá.


    16.10.2011

    Čtu. Knihy o rozsahu více než dvou set stran mě dovádějí k šílenství. Už týden se pokouším prokousat jednou jedinou knihou. A bude hůř. (Čekají mě takové perly světové literatury jako Proustovo Hledání ztraceného času. Uf. :-) V nadávání mi brání asi jen vzpomínky na střední školu. Náhle mám pocit, že to vlastně vůbec není tak zlé.)

    Poslouchám Karla Kryla. (I tohle mě, do jisté míry, naučili na vysoké škole. :-) Ono to s úrovní českého školství, potažmo české vzdělanosti vůbec, ještě nebude tak hrozné.)

    Byl hrozný tento stát, když musel jsi se dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat...
    (Karel Kryl - Veličenstvo kat)

    Momentálně jsem prostě za slečnu intelektuálku. Zušlechťovat své fyzično nestíhám. Nemám nalakované nehty a už dva dny se snažím si obarvit vlasy. Nezvládám. Nemůžu se ani utěšovat, že je lepší být chytrá než krásná. (Znáte to, průměrný muž lépe vidí než myslí. :-)) Nejspíš není, protože chytrost si můžu tak nějak s klidem schovat na dobu, kdy na moje fyzično už nikdo nebude zvědavý. :-))

    Pan Božský umí být v jistých okamžicích zcela neodolatelně roztomilý. :-) Ach. :-)


    12.10.2011

    Kdy je intelektualita s ruskými klasiky na rtech žádoucí? Když na jednom semináři řešíte Mistra a Markétku. A kdy žádoucí není? Když se ocitnete na seminářích Současná česká próza a Současná česká poezie. Vy totiž nečtete ani jedno. (Nebo ne jinak než pod hrozbou zápočtu. :-) Ani českou prózu nebo poezii, natož tu současnou. :-) (No, ale jo. Mám ráda Krchovského. :-)

    "Děkovat nemusíš, já si to někdy vyberu. :-)"

    Cože jsem to tu psala o těch hudebních objevech? Jo, Papa Roach, jasně. (No, pro kukuč zpěváka mám prostě slabost.) Tak k tomu přidávám ještě Sunrise Avenue. Bye bye Hollywood hills. No a taky Green Day Boulevard of broken dreams. (Ano, ti Green day, které jsem svého času upřímně nesnášela. Začínají se mi líbit pobledlí emo rockeři. A sakra. :-)

    Opera disponuje úžasnou vlastností oznamovat nutnost aktualizace prohlížeče tím, že něco podělá. (Dva dny mi nešel Facebook.)

    Cítím se duchovně povznesena. Nebo co já vlastně vím. :-) Prostě je mi fajn a život mě baví. :-)

    Jo a pan Božský je můj poklad. :-)


    10.10.2011

    Káva a kniha mi už dávno nepřipadají jako ideálně strávený čas za nevalného počasí. Kafe piju v poklusu a knížky se snažím přečíst co nejrychleji. A z pohledu za oknem dostávám při současném počasí depresi.

    Škola je jinak prima. Moc prima. Předměty a nakonec jsem se dokázala sžít i s rozvrhem a alespoň se díky němu vyspím. Když můžu přijít na přednášku vyspalá, jsem asi o tisíc procent soustředěnější a taky milejší a příjemnější. A učit se (respektive číst) dokážu i do podvečerních a večerních hodin. To je dobré.

    To, co je dobré, stejně nějak nestačí k nahození mojí nálady do módu "je mi fajn". A to jsem ještě včera hodlala být dokonce i vtipná. No tak asi až příště. Doufám, že to nějak přežijete, než se Aailyynka vzpamatuje z podzimního splínu (či čeho).

    Ne, že bych nevěděla, co by mi dokázalo udělat radost. Vím. Chtěla bych tyhle chvíle trávit jinak. S někým konkrétním, s kým to zrovna teď vážně nejde.


    6.10.2011

    S předmětem Základy mediální práce a novinářské etiky mám jeden docela zásadní problém. Jako správný (už asi sotva mladistvý) intelektuál nesleduju televizi a taky nečtu noviny. :-)) No nic. Ale jinak je ten předmět fajn. Je to zase změna. (Ještě pořád sice nemám ráda týmovou práci, ale když s těmi lidmi je o hodině vážně sranda. :-) Mám svoje spolužáky ráda. :-) Se slečnou V. jsme se svorně zasmály dětinskému nadšení z toho, že se nás občas zmatení prváci ptají. :-)

    Po odchodu ze semináře jsem se ve dveřích málem srazila s R. (budu mu muset vymyslet nějakou údernou přezdívku, chm, pracuju na tom). Zářivě se na mě usmíval a hlasitě zdravil. :-) Jo, nebudu lhát, potěšilo mě, že jsem ho viděla a že se ke mně tak zná. :-)

    Snahy o režim pro tenhle týden vzdávám. Rozvrh děravý, absence vstávání, naprostá absence pravidelného stravování, pozdní večerky.

    Těším se na chvíle strávené s panem Božským. Moc se těším. :-)


    5.10.2011

    Hodiny mi odpadají jak na běžícím pásu. O důvod víc, proč školu pro tenhle týden ještě vypustit a zvesela prokrastinovat. :-) (A věnovat se veskrze "užitečným" věcem jako čtení hloupostí na netu a psaní nemenších hloupostí na vlastní píseček. :-) Mno.

    Vždycky něco rozepíšu, nechám to být a pak celý, původně nadšeně otevřený post zakončuju tak nijace. (Možná, kdybych se k dopisování konců uchýlila dřív než v noci okolo dvanácté. To víte, už nejsem zrovna nejsvěžejší a mnoho ponocování nezvládnu.)

    Nedávno se mi dostal do tlapek zase nějaký dámský časopis. Něco o módě, stylu a podobně bizarních záležitostech. Otevřela jsem to. A mám v těchto případech zásadní problém se slovním spojením "číst časopis". Na dvou stech stranách byly tak dvě třetiny rozsahu obrázky. (Pod mou rozlišovací schopnost tak nějak byl legitimní obsah a reklama.) To se teda prohlíží nebo k čemu je to, prosím vás, dobré? (Můj tajný soukromý typ naprosto nejlepšího využití je podložka při škrábání brambor.)

    Jsem na tom už asi hodně špatně, protože už čtu i archiv vlastního bložínku.


    4.10.2011

    Ve škole jsem byla. Dějiny umění. Prožila jsem nejprve šok, že se to v životě nemůžu stihnout při tomhle tempu naučit. Následně jsem to hodila za hlavu, spoléhajíc na zkušenosti semestrů minulých, že horší, než na počátku, to už být nemůže. Z dvanáctidílné řady dějin umění, kterou bych si měla obstarat, si dělám legraci. :-)) Btw. slibuju, že začnu něco dělat. (Já nejsem líná, já jenom prokrastinuju.)

    Na univerzitě potkávám staré známé. Nutno podotknouti, že jsou to ti, u nichž mě to alespoň částečně těší. A na fb potkávám lidi neznámé. Pokud ta osoba mužského pohlaví byl někdo z vás, přiznejte se, radím vám, dobrovolně. :-) Jinak totiž smůla, přátelství nebude. :-)

    V hlavě mi dokolečka ohrává November Rain. Vysoce působivé.


    2.10.2011

    Nemám chuť momentálně být za intelektuálního snoba. Takže přiznávám, že jsem hrozně líná a nechce se mi vůbec jít do školy. (A chce se mi začít kašlat na všechna minulá prohlášení, jak se tam těším.) Po třech měsících zase povinnosti. Ne, to vlastně není lenost. To je jen prokrastinace. Ehm. A máte to.

    Znám minimálně jednu osobu, které se tahle myšlenka v duchu pana Murphyho (ne)bude líbit: "Krást myšlenky od jedné osoby je plagiátorství. Krást myšlenky od mnoha lidí je výzkum." :-) Pro teď alespoň jedna myšlenka. Časem si zase vytřídím záložky v Opeře, kam si ukládám různé zajímavosti a přidám to i sem.

    No jo. Tak teda jo. Nemám dvakrát dobrou náladu, vážně ne. Ale to přejde. Nějak. (To je mi dnes optimismu. Asi jsem na nejlepší cestě vytáhnout své staré heslo "Usmívej se, protože bude hůř". Moje staré záchvaty nihilismu už tu dlouho nebyly. Ale což, občas na ně mám nárok. :-)

    Nejrozumnějším řešením se jako vždy jeví jít do postele a odebrat se do snění. Třeba se mi bude zdát něco hezkého. Dobrou noc, děti. :-)


    1.10.2011

    Největší křivda spojená s braním antibiotik je ta, že nesmím kyselé. Nechtějte vědět, jak vypadá (obvykle) můj čaj. Muhehehe.

    Bolí mě hlava. Dávku kofeinu v krvi jest nutno udržovat konstantní. Nic jiného to znamenat nemůže. (Určitě to nemůže být způsobeno mou životosprávou, ani tím, že poslední slunečně-letní dny se snažím využít do mrtě. Věřte mi. Fakt ne.)

    A v pondělí zase do školy. Na dějiny umění. (Né, že bych tam, čistě teoreticky, vůbec vlastně musela jít. Nepovinná účast. Tůdle.) Na přednášku se těším, na finální zápočet u dotyčného kantora už méně. Vraždění neviňátek. :-) Blahoslavení chudí duchem, holt.

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku