♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Září '11

    archiv blogu

    27.9.2011

    Krev, pot a slzy. Aneb zahájení akademického roku není žádná prča. :-) (Není nad kolektivní sdílení emocí. Aneb vztekáme se na Facebooku, že to prostě nefunguje. :-) Ale jinak mám rozvrh tak nějak docela obstojný. Volné středy.

    Připadám si jako velmi tolerantní a velkorysá bytost. A docela mě to baví. :-)

    Tak, dneska to bylo jen velmi stručně. Víc napíšu snad, až se trochu vzpamatuju ze zmatků počátku semestru. Dobrou noc všem.


    26.9.2011

    Jenom Ai si dovede pořídit urputný kašel, antibiotika (ne na kašel, ale něco úplně jiného) a menstruaci naráz. To je fakt hardcore. :-)) (Abych byla tak trochu pubertální. :-)

    "Když já čtu i příbalový letáček u Paralenu. Nemoc z povolání, no." :-)

    Psala jsem tu, že nedostatek času je prostě hrozná mrcha? No, tak jo. To stále platí. A to by pro dnešek stačilo. :-)


    25.9.2011

    Strávila jsem půl odpoledne nad naším informačním systémem, plus prolézáním příslušných stránek na FB, kteréžto jsou spojeny s naší alma mater. Organizační záležitosti kolem studia na VŠ jsou zkrátka sranda. :-) Nakonec díky svým ochotným spolustudujícím snad matně tuším, co budu v příštím semestru studovat. Heslo, které by mělo platit nejen na akademické půdě: Nesahej na to, pokud to funguje. (Aneb organizační zmatky jsou důsledkem nových studijních plánů.)

    Dívky by neměly chtít na obličeji nosit tunu šminek, pod kterou nejsou k poznání. Ať už jde o standardní produkty kosmetického průmyslu nebo warpaint. Díky bohům, že moje experimenty skončily u modrých linek na oči a kolem šestnáctých narozenin jsem tři čtvrtiny kosmetiky chytla a vyhodila.

    Už mám v sobě polovinu balení kapek proti kašli. Kašlu pořád stejně. No nic. A rozhodla jsem se trpět chlapským syndromem zvaným "k doktorovi mě nedostanete". :-))

    Stejně bych mu byla ochotná odpustit naprosto všechno na světě. :-)


    21.9.2011

    Potkala jsem slečnu v hnědých chlupatých botkách do půli lýtek. Přibližně v takových, za které vyměňuju neochotně Steely v polovině ledna, když už mi v půl metru sněhu fakt mrznou nohy. Ehm. Já si vyšla v sandálkách. Móda je očividně záležitost, pro kterou těžce nemám buňky. Nebo co. Taky jsem ve městě potkala pána, co si vedl na řetězu namísto psa, usoudila jsem já, nezdatný zoolog, pumu. (Zaostřila jsem nevěřícně a kdybych byla milovník zeleně, asi usoudím, že je načase přestat s hulením.) Taky jsem potkala Brooklyna, ale uznejte, že je to zážitek vlastně poddružný. :-))

    Zapomínám, co chci psát. Takže zjevně klasický papírový diář-debilníček, který jsem dostala, ještě užiju. Piš si to, piš si to, piš si to. Ty osle jeden. (Vyhrožuju, že začnu fungovat jako automat. Něco ze mě vypadne teprve po vhození dvacky. Chm. Jo, vymýšlím blbosti.)

    Slečna prodavačka mi v jednom mém oblíbeném obchůdku pravidelně připumpuje sebevědomí. Dneska to bylo zaprvé připomínkou, že jsem poměrně hubená (cha cha) a taky její brilantní schopností mi nabídnout něco slušivého na sebe i s tím, čím mě příroda v hrudních partích obdařila. (Potměšile se vysmívám všem majitelkám silikonů.)

    "Nemohli by sem prostě napsat VYBERTE SI LASKAVĚ TO NEBO TO, aby to pochopila i Aailyyn? :-)) Aneb rozvrh. Aneb leckdy zkouška znalostí nastává už před zahájením studia. :-)

    Znám happy tree friends, znám web rozzlobenimuzi.com a znám i epic meal time. Vypovídá to něco o mně nebo o tom, mezi jakými lidmi se pohybuju? :-))


    18.9.2011

    Jako kulisa je asi pořád lepší black metal než televize. Tomuhle médiu bych se asi i nadále měla důsledně vyhýbat. Aneb jak jsem prožila kulturní šok u pohádky o Ferdovi, když se tam mluvilo o Berušce v psychiatrické léčebně. Mám takový pocit, že tohle za mých mladých let v pohádkách nebývalo. Jdu se uklidnit na youtube Umbrtkou.

    Pokus o vygooglení nějakého prudce in návodu na zdobení nehtů skončil v momentě, kdy jsem naznala, že všechny stránky zabývající se příslušnou tématikou jsou nepříčetně růžové. Moje sítnice kapituluje a skončím se zcela nudnými a neinvenčními tmavými nehty. No nic. Tak třeba až mi časem atrofuje něco šedé kůry mozkové budu schopná se stát vysoce moderní dívkou. :-))

    Jednou se ty latinské názvy pádů fakt naučím. A budu s tím děsně machrovat. Škoda, že mě k tomuto nedokázala přinutit ani zkouška ze stylistiky. :-))

    Jsem ostříhaná a není to stejně příliš vidět. Ale já jsem spokojená. Poslední dobou se každého centimetru své hřívy zbavuju s maximální nechutí. Ale na kvalitě vlasů je to bohužel (pozitivně - to je tak, když svůj porost od třinácti nepřetržitě trápíte permanentní barvou) znát, takže pod nůžky dobrovolně nedobrovolně musím.

    Dokonalý muž vám s úsměvem slíbí, že se opravdu nebude pohoršovat, pokud na tomto slibu vy zcela malicherně trváte.

    Kdyby mi bylo o pár let míň, kdybych byla o něco frustrovanější, kdybych četla prokleté básníky (pokročilá omladina louská expresionisty) jen proto, že je to správně temné a kdybych jen předstírala, že čtu Nietzscheho (nebo ho vážně četla a předstírala, že mu rozumím - nejde to, prostě nejsem tím správným mladistvým intelektuálem :-), asi by se mi kapela XIII. století líbila.

    Z nedostatku (nechuti k nim) jiných činností jsem si přerovnala svou soukromou diskografii a oprášila smutně opomíjený účet na last.fm. Používáte tu službu někdo taky? Btw. nutně potřebuju scrobbler pro youtube. Jenomže do Opery. O pluginu do hořící lišky vím. Je mezi přítomnými zdatný ajťák, který poradí? :-)

    Kašlu jako zasloužilý kuřák po čtyřiceti cigaretách denně. K dokonalosti mi chybí už jen sexy nakřáplý hlas. :-))


    14.9.2011

    Aktuální hvězdná konstalace: poměrně na houby. Pan Božský velmi vytížený a já mám smrtelnou rýmičku. Respektive nikoli rýmičku, ale bolí mě v krku a prostě jsem velmi velmi nemocná. Takže se pravděpodobně nafetuju nějakými pilulkami v množství více než neúměrném, které v tomto množství mají veselé účinky ne nepodobné houbičkám a jiným halucinogenům. :-))

    No tak asi víc nic.


    12.9.2011

    Ráno ve čtvrt na osm jsem svižně vyhopkala z postýlky a upalovala do školy, vyzvednout si index. (Vzít si kartu, aby mi na ní prodloužili platnost, to už mi bohužel nedošlo. Dámy na studijním byly naštěstí ke sklerotické Ai vlídné a můžu se stavit později. :-) Návštěva na akademické půdě mi docela vlila energii do žil. Asi jsem magor. :-) Viděla jsem svoje holky. :-) Potěšilo mě to. U dveří studijního jsem se srazila s R., který se mnou minulý semestr svorně trpěl na cvikách z angličtiny. Zdravil a hlásil se ke mně. Potěšilo dvakrát. :-)

    Milé děti, co znamená, když je září? Že děti jdou do školy? Že začíná podzim? No to taky a hlavně burčák! :-) Aailyynka notor. :-))

    Lak jsem pořád ještě nevyzkoušela. (Jasně, k tomuhle povídání chybí jako ilustrace cool fotka kelímku ze Starbucks. Asi nikdy nebudu správně free, cool a in. :-)

    K zachování zdravé morbidity zcela jistě pomáhá i sledování Happy tree friends. :-) Je tu někdo, kdo to FAKT nezná? :-)

    Zápisky z minulého podzimu ve mně vyvolávají úsměv. Aailyynka zasněná. Aailyynka okouzlená. Poprvé tady. Nedivím se, že tehdy to mé čtenáře překvapovalo. :-) Okouzlení a zasnění trvá. Jen jsem se naučila věřit, že každé štěstí nemusí být tak moc křehoučké. Tentokrát jsem slíbila já jemu, že při něm zůstanu a spolu zvládneme i překážky.

    Nepovídej, že ti chybím já... Nevzpomínej, to se nedělá... Jsem nepozvaný svědek a ty smutná nevěsta... (Katapult)


    11.9.2011

    Nejlepší lak na světě mám už asi sto padesát let, stál zhruba patnáct korun a je z jakési drogerky. Přežil se mnou bez úhony hory, relativně bez úhony i grilovačku a zvládl dokonce i naředění odlakovačem (já VÍM, že se to nemá, ale nic lepšího doma nemajíc...) a konzistence se poslušně vrátila do naprosto ideálního stavu. Smrdí jako PVC, ale to mi nevadí, holt větrám. :-) Ještě potřebuju vyzkoušet lakový dáreček, zdá se, že by to mohlo klapnout, řídké laky já ráda. (Tak, svoje slepičí já jsem na chvíli zase pustila z řetězu a teď se zase na chvíli můžu uklidnit a vrátit se k pseudointelektuálnímu plkání. :-)

    Do školy se docela těším. A tentokrát se těším i na svoje "holky". Neboli spolužačky-kamarádky. Je to fajn. :-)

    Melancholická neděle. Ale Aailyynko. Myslím, že vážně nemám ráda neděle. Škoda, že asi nejsem typická ženská, takže vidina kadeřnice pro mě moc neznamená si udělat radost. :-)

    Ano, mám velkou radost, že si vzpomněl. Moc mě potěšil. :-) Moje zlato. :-)

    It must have been love... :-)


    7.9.2011

    Venku to vypadá jako ilustrace k November rain. (Nenapodobitelný hlas Axla Rose. Okouzlující.) Mimochodem je to jedna z nejemotivnějších písniček, co jsem kdy slyšela. Mno, ano, objevuju Ameriku. K tomuhle počasí se dokonale hodí horké kafe a lenošné povalování u počítače (s něčím zajímavým ke čtení, což budu muset ještě vyzkoumat). Možná by se hodilo i něco sladkého. Už dlouho nemám vyloženě chuť na něco jako čokoláda.
    Mimochodem, stylový soundtrack jsou momentálně Queeni. Freddie Mercury by 5. 9. oslavil pětašedesáté narozeniny. A můj soukromý tip? Bohémská rapsodie (Bohemian rhapsody)

    Nechce se mi momentálně číst nic hlubokého, nic filosofického, nic jízlivého, nic sarkastického. Asi je to tou melancholickou náladou venku. Máme tu podzim, milé děti. I když podzim nemusí být nutně úplně špatný. Teď už to vím. Přinesl mi moc fajn období, které pořád trvá. Moje soukromé štěstí. Co má hnědá kukadla, velké charisma a inteligenci, kterou můžu jen s otevřenými ústy obdivovat.
    Cynik by řekl, že PMS možná není jen výmysl mužských šovinistických vtipů. Ehm. Můj píseček, moje věc, víme, že? Budu prostě psát i o takových tématech.

    Bolí mě bříško, takže se zabalím pěkně do tepla, dám si čaj a přežeru se sladkým. Tak. :-)


    6.9.2011

    Nějak jsem se nedostala k tomu, abych tu zveřejnila veselou poznámku z víkendu. Aneb bavíme se blbostí naší Aailyynky, díl těžko říct, kolikátý a zajisté ne poslední. Co se stane při pokusu namalovat si oko řasenkou a pípnutí mobilu? Následuje instiktivní otočení se po zvuku a řasenka zapíchnutá v oku. Au. :-)

    Těžko říct, jestli by ve mně mělo září vyvolat nějakou nostalgii, že už nemám žákovskou a nemusím si obalovat učebnice. :-) Nejspíš ne. Byl to fakt hrozný opruz. :-) Vysoká škola je skvělá (a to nejen po dobu, kdy tam tři měsíce nemusíte. :-)

    Slečinkovatím. A docela mě to baví. :-) (Což pořád neznamená, že bych měla doma víc, než jednu řasenku a jedny oční stíny a považovala to za chybu. A rozhodně si nemyslím, že toto musí být v hodnotě o částce minimálně čtyřciferné. :-) Jo a taky mi to nebrání nosit svoje ujeté hodinky. (Co na tom, že jsem je po dvakráte měla na ruce, ačkoli šly podle plotu, neb měly vybitou baterku. :-))

    Pan Božský ani při náročné profesi a kariérních posunech neztrácí svou spontánnost, hravost a schopnost nebrat svět kolem i sebe samého zas tak moc vážně. Moc se mi to na něm líbí. :-)

    Napsala jsem, že slečinkovatím? Fajn, pokud ze mě chcete mít permanentní slečinku, zablokujte mi nadoživotí metalshop. :-)) Náušnička. Ach. (Jenom nevím, kam bych ji na svých uších už jaksi dala. To nevadí, líbit se mi stejně může, ne? :-))


    5.9.2011

    "Deset procent obsahu internetu jsou blbosti... a zbylých devadesát je porno." :-) Takže web rozzlobenimuzi.com (odkaz z toho dělat nebudu, kdo nezná, zastydí se a najde si :-) docela věrně odráží situaci celého internetu.

    Sociologická úvaha:
    Lidi se dělí do čtyři skupin: a) Ti, kteří nikoho nemají a vyhovuje jim to. Ti jsou divní. b) Ti, kteří někoho mají a vesměs nemají potřebu si na svou lepší polovičku stěžovat. Ti jsou taky divní. c) Ti, kteří nikoho nemají, chtěli by mít, pročež jsou frustrovaní. Ti divní nejsou. A konečně za c) ti, kteří někoho mají a mají s ním nepřakonatelné problémy. Ti jsou taky v pohodě. Tak já teda fakt nevím. Stěžování jako národní sport?

    Jsem na pana Božského fakt hrdá. (Že už jsem to tu někdy psala? To nevadí, to platí stále a pořád a čímdál víc. :-) Na všechno, co dokázal.

    Jsem unavená, takže další myšlenky budou, až se pořádně dospinkám, vážení a milí. Tak. :-)


    2.9.2011

    Na Facebooku se jakožto správní zhýčkaní vysokoškoláci vysmíváme všem, kteří museli již včera do školy. Ano, jsme mrchy. :-)

    Jeden (jedna) se opravdu nenudí. Každý měsíc je mi špatně zcela novým a neopakovatelným způsobem. Již včera mě probudily křeče v břiše. Překvapenííí! (Představte si k tomu takovou tu scénu, jak někdo vyskakuje ze šlehačkového dortu. :-) Kolísající hormonální hladina je prostě mrcha. (Jo, věřím ve svatou moc chemie - ó, Aspirine náš, jenž jsi v lékárnách - a huntuju si svoje tělo umělými hormony, má být? :-)

    Tohle je o moc horší esence nevkusu než módní peklo (člověk se převleče) a puberťačky (ty z toho časem vyrostou) na novácké Krásné dohromady. Těmhle maminám by pomohla leda transplantace soudnější šedé kůry mozkové. Jestli mi někdy natolik změkne mozek a namísto vědomostí o expresionismu se tam uhnízdí mimísek a bříško, zastřelte mě. :-) (Jsem povýšený intelektuální snob, no a? :-))

    Jdu si dát svou denní dávku kofeinu. :-)

    Na téma těhotensko-mateřské infantility jsem objevila ještě tenhle článek i s příslušnou velmi výživnou diskusí. Končím, mám dost a odcházím se uklidnit na jenpromuze.cz pohledem na prsa Megan Fox. :-)) (Zlatý, testosteronem nadupaný, mužsko-šovinistický svět.)

    Alespoň do jisté míry jsem přestala být morbidní. (Neb zdravou míru cynismu je nutno si zachovat. Proti mimískovatění je třeba se aktivně bránit již teď.) Na ploše už nemám Munchův Výkřik. Momentálně tam mám Papa Roach. (V čele s tím ukrutně sexy zpěvákem, který sice vypadá jako emo starší bratr Billa Kaulitze a maluje si oči černou linkou, ale nějakým divným způsobem se mi líbí. :-)


    1.9.2011

    Ona byla vždycky drobet vymletá...
    (Smíření, natož lásku k některým lidem občas nezajistí ani milosrdný opar nostalgického sentimentu.)

    Lidi se mění. Alespoň někteří. Což mě každopádně ale nezajímá. Je správně, že určité situace jsou dávno minulostí. A některá minulost by navíc měla zůstat trvale pohřbena. (Pokud by nebyl někdo idiot, tak by to možná fungovalo, viď Aailyynko. :-) No, tak raději jdeme dál, ne?

    Je prima škodolibé se smát všem školákům, kterým už skončily prázdniny. Jo jo. :-) (Ano, živě si pamatuju, jak jsem první září ze srdce nenáviděla. :-)

    Kdo vysvětlí fyzikálnímu dementovi (zdůrazňuju, že opravdu potřebuju na tyhle věci vysvětlení pro debily :-) princip Schrödingerovy kočky? :-) A nehlaste se všichni. :-)

    Facebook je mocný. Facebook ví všechno. (Měl pan Orwell pravdu?) A občas vám Facebook řekne i to, co jste vůbec nechtěli vědět. :-)

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku