♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Květen '11

    archiv blogu

    31.5.2011

    Přistihla jsem se, že čím blíž zkouškové je... tím méně se nervuju. Nějak to dopadne. :-) Za žaludeční vředy to nestojí. Vždyť já se mám krásně. Po probuzení na mě čekala v telefonu smska od drahého. Moje myšlenky se neustále točí jen kolem něj. Nic si nevyčítáme. Žádné scény na téma nedostatek času. Dopřáváme si svobodu a těšíme se na sebe. Na přísloví, že trpělivost přináší růže, něco bude. I když mně namísto růží přinesla hnědookého rytíře. :-) Jsem mu vděčná za to, jakým způsobem mi změnil život.

    Psávala jsem o zelených očích. Na ty už mi zbyla jen hezká vzpomínka a láska k tvrdé muzice. Mělo to tak být. I když jsem si myslela, že tohle je ten ideál chlapství, tak nebyl. Měl se mi stát "jen" báječným přítelem a prostě mi pomoci se ze zmatené šestnáctileté holčičky proměnit v mladou dámu. Udělal to, děkuju mu za to a já můžu jít dál. A být tou hýčkanou princeznou po boku svého prince. Cílevědomý, svobodomyslný a přitom schopný pro své nejbližší oporou, nesmírně inteligentní, vzdělaný, schopný, úspěšný, přitažlivý, ke mně se chová s úctou a respektem. Ne dámy, vím, že se z něj podlamují kolena širokému spektru žen, ale fakt je jenom můj. Nedám, laskavě prosím, abyste si našly vlastního prince. :-)

    V zásobě mám mnoho a mnoho věcí na téma "až na to budu mít čas". :-) Skutečně se těším na letní prázdniny. :-)

    Spokojená. Šťastná. Moc. V hlavě jenom jedno jediné jméno.

    Po mnoha a mnoha letech mám zase hřívu do poloviny zad. Docela si období, kdy jsem za dlouhovlasou princeznu (napsala bych vílu, ale to by u mě působilo asi lehce nepatřičně, éterická křehotinka nějak nejsem :-), užívám. :-) Než mě opět chytí rapl a dám se ostříhat. :-)


    29.5.2011

    Skončili jsme, jasná zpráva...

    Než vyvolám poplašné zprávy, tak předesílám, že jsem neskončila ani s panem Božským, ani se nechystám končit s webem. :-) Já jen, milé děti, už některé věci prostě nemám zapotřebí.

    Učit se mnoho hodin sémiotiku je o poznání méně frustrující než si zkoušet nalakovat nehty. Ze sémiotiky si totiž alespoň něco pamatuju, zatímco lak na mých nehtech se po pár hodinách stal vysoce hnusným a zcela nepoužitelným. Bizarní paralela. Co naděláte. Sedím doma zavřená mezi čtyřmi zdmi, trávím svůj čas nad knihami a učím se. Pravděpodobně mi z toho už začalo trochu hrabat. :-)

    Nicméně mám takové milé předsevzetí, že i po dny, které strávím ponejvíce kultivací svého duševna, nezačnu zanedbávat fyzično. Pěkných pár dní neumyté vlasy a oprýskaný lak skutečně nestačí, protože je to přece "jen na doma". :-)
    Nebo se podvědomě snažím připravit na totální krach u zkoušek a přesvědčit sebe samu, že když už tupá, tak alespoň krásná? Aneb mít sebevědomí je důležité, lhostejno na čem vybudované. Muhehehe. :-)

    Jediné pozitivum zkouškového období je absence nutnosti v nekřesťanskou hodinu odhodit peřinu a odplazit se (dosud v polospánku) do školy. :-)) To aby všichni pochopili, jak vřelý vztah stále k rannímu vstávání mám. :-)

    A pokračování pohádky o jednom rytíři bude zase někdy příště. :-)


    28.5.2011

    Už jsem zase dlouho nic nenapsala. Tak abyste věděli, že navzdory blížícímu se zkouškovému ještě žiju (neumřela jsem na totální vyčerpání organismu spojené s předávkováním se kofeinem, kupodivu) a žiju si vážně spokojeně (protože mám po boku svého milovaného, úžasného, vysněného chlapa). :-) Pan Božský se mnou tráví svůj drahocenný čas, opakuje mi, co pro něj znamenám, chová se ke mně krásně, stojí při mně, je mi oporou a dokáže mě rozesmát. Můžu si přát víc? Než tohohle fantastického muže? :-) Mám pocit, že on je to nejlepší, co mě kdy potkalo.
    Vypadají takhle rytíři na bílém koni? Určitě jo. :-) Sice nemají modrou krev, ale mají ryzí srdce. Děkuju za něj. Stále nevím, čím jsem si ho zasloužila, ale raději po tom nebudu pátrat. :-)

    Strávila jsem asi pět hodin včera nad sémiotikou. Asi bych tu školu neměla tak moc hrotit. Zkusím víc myslet na "slepičí" záležitosti. :-) Nalakovat si nehty a tak. :-) (Nehty si už mimochodem lakuju asi čtrnáct dní. Jsem vysoce vytížena, nu. :-)

    Milé děti, zatím vše. Další zprávy o roztomilých chvílích po boku Božského budou (jak jinak). :-) Chcete to vůbec ještě číst? :-)


    25.5.2011

    Zkouška z české literatury nabyla nepříjemně konkrétních obrysů. Nejspíš budu holka statečná a napíšu se na poslední z termínů vypsaných už teď. Bůhví proč mi to začalo připadat celkem vtipné a přestala jsem se nervovat. Hodlám se řídit heslem galaktického stopaře NEPROPADEJTE PANICE. :-) A přinejhorším budu u zkoušky tvrdit, že správná odpověď je 42. :-))

    Hrát si tak trochu na schovávanou je ještě pořád velice zábavné. Ailyynka a on. Naše malé sladké tajemství. Ach. :-) Hrát si. Ano, opravdu je to do jisté míry hra. Jsme trošku jak malí, vím. Ale to přece nevadí. :-)

    Zjistila jsem, že ničeho nelituju. Potřebuju dělat chyby. Jinak bych nebyla tam, kde teď.


    24.5.2011

    Aaiyynka se opět dme jako páv. :-) Jsem na něho moc pyšná. Je fakt šikovný. :-) Má talent a před jeho inteligencí se skláním. :-) A možná se ještě větší pýchou dmu při vědomí, že svou pozornost a péči věnuje zrovna mně. Ano, jsem v podstatě vysoce ješitná. :-)

    Už jsem utržila dva zápočty. No, začíná to dobře. :-) Jaká že je nejkrásnější věta na světě? No přece: "Dejte mi index." :-)) Teď ještě, aby mi to vydrželo. Přistihuju se, že jsem to nějak přestala řešit. Nějak bylo, nějak bude. A jak jsme říkali na střední: "Zkouška je od slova zkusit." :-))

    Měla bych se naučit psát během dne. Večer už bývám nepoužitelná. Odpoledne strávené s Liessmannovou Teorií nevzdělanosti udělalo své. :-)

    A spát půjdu s úsměvem na rtech. :-)


    22.5.2011

    Chuť cokoli dělat značně klesá. Další (a poslední) týden. Škola. Potom zkoušky. Fakt se mi nechce. Zjistila jsem, že události způsobující naprostou nechuť mají schopnost se úžasným způsobem kumulovat. Takže aktuálně trpím nepřítomností pana Božského. Kdybych chtěla být melodramatická, tak se o významu slovesa trpět rozepíšu ještě zevrubněji. Nebo kdyby bylo o poznání méně hodin. (Prostě jsem se zase nedokopala ke psaní dřív.)

    Zjistila jsem, že ten suverén ve mně je zřejmě nadobro pryč. Ještě pořád mě to trochu leká. To nic. To přejde. Potřebuju si svoje problémy připustit, vydýchat je a pak je nechat odplout. Myslím, že pak to bude konečně skutečná rovnováha. A nikoli ta moje pseudovyrovnanost ve které mě v nejnečekanějších chvílích vlastní pocity zrazovaly.

    S nocí mě napadají čímdál šílenější úvahy. (Nebo je to hormony, pod jejichž destruktivním vlivem se stále nacházím?) A tak bude asi lepší jít udělat to, k čemu se noc hodí nejlíp (nemyslím ani postelové hrátky, ani páchání trestných činů :-) a jít se radši vyspat. :-)


    21.5.2011

    Smrkám, kýchám, bolí mě v krku. A mám oteklé uzliny. Přísahám, že k tomu doktorovi si ale vážně zajdu. Kromě toho mě už několik dní střídavě bolí břicho. Nic moc. A jsem unavená. A musím se učit. Takže si tu potřebuju vylít srdíčko z toho, že se cítím vysoce ukřivděna. Tak.

    I když z toho občas vylézají melancholické bláboly, zřejmě svoje sebereflektivní chvilky jen se sebou a se svým psaním prostě potřebuju. Jen tak. Sama pro sebe. Přemýšlet. Odpočívat. Třídit si myšlenky.

    Ano. Fascinace trvá. Božský je... neuvěřitelný chlap. Úspěšný, velmi inteligentní, ambiciózní, cílevědomý, charismatický, ohleduplný, něžný, citlivý. (Tak jo, jsem ho tu vychválila, ale nepište mi, že na něj chcete kontakt. Tůdle. :-P) Moje štěstí. Už nepochybuju proč. Učím se to brát jako fakt. Prostě moje. Zasloužím si ho. Je mi dobře a mám na to právo. I když ještě pořád usínám s rozechvělým pocitem, že to snad ani nemůže být pravda a on je jen nádherný přelud. :-) Děkuju. Věřím na osud. A jestli jsem si měla parkrát v životě natlouct čumák, aby mi pak byl poslán do cesty Božský, tak... to za to vážně stálo.

    A už mám svůj notýsek. Takže mám zase všechno pěkně po ruce. Třikrát hurá.


    18.5.2011

    Včera jsem nepsala. Myslela jsem si, že dneska už si budu spokojeně písmenkovat na svém notýsku. Ale protože nabíječku stále nemám, rozhodla jsem se dnes překonat a i v přetrvávajících neskutečně bídných podmínkách něco sesmolit. Je sice už půl jedenácté v noci, ale mně je od rána nepoměrně lépe, takže jsem teprve v tuhle hodinu dostatečně schopná sesbírat své myšlenky. Jo, Aailyynka asi bude nemocovat.

    Pan Božský se o mě úžasným způsobem stará. Tolik péče je pro mě dosti nezvyk. Připadám si jako Alenka v Říši divů. :-) Jsem z toho hrozně vyjevená, ale moc se mi to líbí. Fakt. :-) Mám pocit, že s ním se jako zázrakem zahojily všechny šrámy na duši a já jsem poprvé nefalšovaně šťastná.

    Svět mi tě dluží... Všem mým nocím se zdáš...

    Občas si nejsem tak docela jistá, kde je ještě moje soukromí, se kterým si můžu nakládat naprosto svévolně a kde už začíná soukromí naše. Kde je neškodné sdílení nádherných pocitů a kde už začíná zcela nevhodné ničení čehosi nádherného a čistého. A protože to nevím a zkazit to nechci, tak... už pro dnešek nenapíšu víc.

    Je jedenáct hodin a já bych se měla odebrat směr postel. Snažím se naordinovat si alespoň trochu klidový režim. (Tolik zodpovědnosti za svoje zdraví bych od sebe asi nečekala. Ale což. Možná je to prostě jen tím, že Božskému nechci přidělávat starost o svou osobu. Vím, že se bojí.) Abych následující dny a týdny ve škole přežila.


    16.5.2011

    Sepsáno ve škole, publikováno o několik hodin později z domova.

    Dlím na půdě naší milé univerzity. Bez svého notýsku, tudíž se strojem obsahující minimum základních programů a taky bez internetu. Zejména odstřižení od wifi sítě mě netěší. Jo, na absenci (pořádné) techniky jsem si stěžovala už včera. Fajn, takže je načase změnit téma. (Začít si stěžovat na něco dalšího? O svůj pověstný sarkasmus jsem ještě nepřišla tak zcela. Těší mě to.)

    Panu Božskému narušuju jeho pracovní morálku. :-) Ano, jsem tak trochu ukrutná bestie. :-)

    Co znám pana Božského (a vím, že mě pravidelně čte), jsem se tu přestala vyjadřovat... neslušně, decentně řečeno. Co jsem dělat nepřestala, to jsou hysterické výlevy ze všech smutků, nezdarů a špatných nálad. O čemž rovněž vím, že pravidelně čte. Sice bych i ty mohla přestat psát, ale asi by to nebylo tak zcela fér.

    Začínám považovat za zlo momenty, kdy jsem jen sama se sebou a mám čas na přemýšlení. Obvykle mě pak přepadá hluboká melancholie. (Mám-li navíc po ruce počítačovou klávesnici, vyťukávám zvláštně posmutnělá písmenka. Smuténka.) Ale třeba to tak má být. Nevím.


    15.5.2011

    Cítím se jako opuštěné štěně. A věřte mi, není to nic moc. Spláchnout negativní myšlenky pod sprchou a nánosem pěny se mi tentokrát nepovedlo. Opět je zapotřebí zapnout mód s názvem "samostatnost". Minulý týden z decentní osobní krize vznikl nový design. Potřebuju začít spisovat texty na zápočet, takže doufám, že mě kreativita ještě tak zcela neopustila. Co na tom, že to bude zřejmě vypadat jako velmi laciná nápodoba dekadentních Prokletých. Mám vysoce nihilistickou náladu. Je přede mnou další týden s vidinou, že zkouškové je blíž a blíž. A mně se fakt nechce.

    Opustila mě nabíječka k mému milovanému notýsku. Připadám si bez něj jak bez ruky. Nemám svůj oblíbený software, nemám svou diskografii, nedisponuji záložkami s oblíbenými weby, poznámky do školy sice mám, ale rozházené na flash disku.

    Oživila jsem dobu strávenou na ekonomce a mám prakticky hotovou PR kampaň. Jenom si ještě potřebuju sehnat reálné cenové podklady a vytvořit na celou tu parádu rozpočet.

    Jsem anděl. A dokonalá žena. Takže poslouchám povídání o sportu i když o něm vím asi tolik, jako o rozmnožovacím cyklu tučňáka patagonského. :-))

    Opravdu špatný horor je když... postavám rozmašírování na krvavou kaši přejete, protože se chovají naprosto dementně. A taky když je poznat, kdo je mutant a kdo oběť jedině díky množství latexu na obličeji, jinak se všichni chovají podobně iracionálně, nesrozumitelně blábolí a motají se po place. :-) (Aneb Aaiyynka včera viděla, byť cca od poloviny, film Hory mají oči). Kulturní odbočka, o které jsem prostě musela napsat, protože je jasné, že žádný jiný film příštích pár měsíců zase neuvidím.

    Kdo mi pošle link na online sledování dvaadvacáté série Simpsonových (titulkované), toho budu mít moc ráda. Tak se, děcka, snažte. :-)


    14.5.2011

    Protože z těhle řádků budu čerpat sílu, až mi nebude nejlíp, až budu unavená, nevrlá na všechny kolem, vystresovaná a protivná i sama sobě, chci tu zachytit, jak mi teď je. Nádherně. Překrásně. Samou pýchou mi sebevědomí stoupá až k mrakům. Ocitla jsem se ve zvláštní pozici. Nečekala bych to. Ale je to milé. :-)

    Být žena je občas docela náročné. Kouzelná růžová pilulka až jako poslední záchrana, prozatím odmítám. :-) Nejsem alternativec, co se uchyluje ke sběru kořínků, fakt ne. Své civilizační pohodlí s vanou plnou teplé vody a (většinou) funkční přípojkou na net mám docela ráda. :-)

    Večer/v noci se mi píše zpravidla už fakt špatně. Kde jsou ty časy, kdy jsem byla vzhůru do pozdních ranních hodin a následně šla po slabých pěti hodinách spánku do školy. Teď bych pro pět minut spánku navíc vraždila a večer odpadám.


    13.5.2011

    Svět už je zase v těch správných kolejích? Zdá se. Ale ano. Učím se zkrátka víc žít přítomností a učím se proti věcem, co se mi dějí, tolik nebojovat. Někdy to prostě musí být. Ta velká a rozumná holka ve mně to ví. Co na tom, že občas v sobě mám i tu umíněnou tvrdohlavě bojující holčičku. To přejde.

    Božský je můj anděl. Věřte mi. :-) Stačí, abych naznačila, že je něco v nepořádku a je ochotný udělat první poslední jen, abych se cítila dobře. Přirozeně to funguje i opačně. :-) Snažím se pro něj dělat, co mu vidím na očích, podporuju, pomáhám a opečovávám. Baví mě to. Moc.

    Chci se podělit nejenom o negativní pocity, když to zcela sobecky potřebuju, ale teď se cítím moc fajn a chci to sem napsat.


    11.5.2011

    Fyzicky začínám být opravdu až příliš unavená. Skutečně se těším, až se konečně alespoň vyspím. Svoje výhody to má. Hrabat se ve svém nitru už nemám sil. Takže příliš nepíšu. Namísto toho se snažím načisto přetvořit novou obměnu designu. Snad to na webu použiju alespoň v nějaké podobě.

    Poslouchám Karla Kryla. Nácvik na zítřejší seminář. Mimochodem tahle verze Anděla mi kroutí útroby. Pokud tedy budu slušná. Šlo by to říct i jinak. Uf. Opravdu příšerné. Pane Kryle, jestli tohle tam ze seshora vidíte, tak je mi to vážně líto.

    Dobrou noc, mí drazí. :-) Snad budu přes víkend psát víc a taky něco veselejšího.


    10.5.2011

    Chce se mi dodržet to, že svoje pocity za celý týden budu zaznamenávat. Pomůže to se s nimi nějak vypořádat. Tedy, doufám v to. Tvořit na tvůrčím psaní mi mimochodem nešlo. (Budu muset už ale začít přemýšlet, co odevzdám k zápočtu.)

    Tak dobře, ještě chvilku budu psát. Ale jsem už unavená. Chci tu napsat alespoň ještě o tom, co mi udělalo radost, protože si to tahle záležitost zaslouží. Roztomilé sms zprávy od pana Božského. Vždycky se nezapomene ozvat. Alespoň jednu sms. Napsat v tom shonu, že na mě myslí. Děkuju.

    Je po Večerníčku, tož tedy dobrou noc všem. :-)


    9.5.2011

    Jsem v tom zkrátka až po konečky svých roztomilých havraních vlásků... Teda ne, že by tohle byla až taková novinka. :-) Touha po trávení času s panem Božským narůstá vpravdě obřích rozměrů. :-) Na doby spokojeného singla se nějak rozpomenout nedaří. Takže utrácím své chvíle vysoce neužitečně a píšu. Zkouším se z toho všeho vypsat. Jsem typická ženská, která si neváží toho, co má a teprve, když to nemá, se uraženě vzteká? Asi jo. :-)

    Tak nějak sice tuším, že bych se mohla cítit i milionkrát hůř, ale je to poměrně chabá útěcha. Váhám, jestli si mám pustit ty nejhorší slaďáky, které najdu a masochisticky se ve svém smutku vyžít anebo to zkusit rozehnat trash metalem. :-) Stroj času? Nemáte někdo? Co? Fakt ne?

    Nejsem si sice tak úplně jistá, jestli psaní pomáhá, ale zkouším to. Protože je to tak to jediné, co můžu aktuálně dělat. Uvidíme. Třeba to skutečně časem nějak zabere. Nenamáhám se tu nic vysvětlovat, takže kdo se v tom nevyzná, je mi líto. :-) Vím, že se to nedá číst, ale sobecky si teď píšu hlavně pro sebe. Protože to potřebuju. Nebo mi alespoň připadá, že to potřebuju. Ale jinak se klidně (zejména dámy) můžete podělit o tipy na to, jak si udělat radost. Čokoláda? Nový lak na nehty? :-)

    Zůstává mi jen můj malý stříbrný Samsung, jehož netrpělivě hypnotizuji pohledem a každé tři minuty kontroluji, přestože jsem si zcela jista, že jsem smsku pípnout neslyšela.

    Archiv napoví... jakže jsem tuto situaci zvládala na podzim? Jo, naprosto stejně blbě. Aha. Eh. Myslím, že tohle jsem tedy vědět tak docela nechtěla. Zítra budu na tvůrčím psaní asi plodit mimořádně morbidní verše.

    Stvořila jsem si jen tak pro sebe velmi hrubý návrh designu webu. Ještě nevím, jestli rozkopu ten stávající anebo ho sem přidám jako další pro zájemce (nebo minimálně pro sebe samu). A taky nevím, jestli to z návrhu v grafickém editoru vůbec převedu do praxe. No a teď už se jdu konečně taky doopravdy učit.


    8.5.2011

    Hraju si na šíleně smutnou princeznu. Je v tom zřejmě jistá dávka masochismu nebo tak nějak. Mám pocit, že nikdo teď nemá větší právo než já na svůj malý soukromý smuteček a tak si ho tak trochu hýčkám. Všichni by mi měli projevovat tedy soustrast a opečovávat mě. :-)

    Nejlepším místem na sebereflektivní přemýšlení je vana plná horké vody a voňavé pěny. Slíbila jsem, že smutná nebudu. Moc to nejde. Léčím si svojí dušičku horkým čajem a mléčnou Milkou. Nezdá se, že by to pomohlo. Třeba pomůžou tyhe řádky. Nedostatek času je, milé děti, fakt strašná mrcha.

    Řekl, že o mně básní. Jsem hrozně pyšná. Na sebe. Na něj. Na nás dva. Na to, že tehle chlap se za to, co mezi námi je, bude bít jako lev. Na to, jak mě chrání a hýčká.

    Protože odchody jenom nebolí, ale patří k nim taky návraty. Protože já mám svoje štěstí a budu o něj bojovat. A nenechám si ho vzít.

    Už deset nocí se mi stýská... Už deset nocí marně zkouším být sám...

    A kdybyste někdo potkal kouzelného skřítka, který plní přání, tak že ho prosím o Božského v balíčku s růžovou mašlí expres přímo do mojí náruče, jo? Máte mě přece rádi. :-)

    Pravděpodobně mám sklony k mnohem většímu sebedrásání vlastního nitra, než je bezpodmínečně nutné. Tak to není moc milé zjištění. A občas nerozumím nejen Aailyynce o pár let mladší (vlastní minulost se stala podivně cizí), ale ani té současné. A taky bych si někdy přála být krásnou, nedostupnou, chladnou, temnou femme fatale.
    Aneb Aailyynka má zase náměty ke psaní. Byť značně šílené. Nu což, je to levnější, než sezení u psychoanalytika. :-) Že bych nabírala svůj pověstný cynismus? Sama nevím, co z těhle nepoměrně bizarních stavů vzejde. :-)

    Kromě toho všeho nevím, jestli ještě umím být slečnou Záhadnou tady na webu. S každodenními maličkostmi se teď svěřuju panu Božskému. (Neb má ohromný dar empatie, neb je absolutně báječný, úžasný, skvělý, blablabla, znáte to už všichni ne? Každý to tu četl. :-)) A on i z náznaku pozná, jak se přesně cítím. Takže jdu hned přímo "s pravdou ven". Co pak mám psát jako sem? :-)


    6.5.2011

    Přiznávám, chtěla jsem psát už včera, ale nějak to nevyšlo. Byla jsem příliš unavená, než abych svoje myšlenky dokázala sesumírovat alespoň do několika málo vět. Tak to zkusím až dnes.

    Už mám termín na první zkoušku. Angličtina mimochodem. Takže je buď načase začít panikařit a celé to zakončit efektním harakiri anebo... se ještě můžu začít konečně taky učit. :-) I když mě zkouškové netěší, přesto vím, že ta škola má smysl. Baví mě to. A Božský si zaslouží obrovský dík za to, že mě nenechá spadnout a vymáchat si čumák ve vlastních pochybách, jestli to stojí za to. Stojí. Vážně.

    Pan Božský prohlásil, že pro mě udělá, cokoli mi na očích uvidí. A víte co? Na tisíc procent mu to věřím. Protože už to dávno dělá. Ale kdyby si teď v mých očích chtěl něco přečíst, tak... Našel by tam jen jedno jediné slovo. Někdy i to jedno slovo stačí. Poví všechno. Nechám si ho pro sebe. Nechci to sem psát, promiňte mi. Je to moc intimní záležitost.
    Jsem tolik ráda, že tě mám, zlatíčko moje. :-* A ano. Chci, aby to všichni věděli. Chci, aby tady tohle vyznání bylo. Můj web, moje věc. A věřím, že vy všichni, kteří mě pravidelně čtete a já třeba i čtu vás, mě chápete.


    4.5.2011

    Kdo chytá v žitě se mi líbí. Kdyby mi bylo o pár let méně, asi by se mi to líbilo ještě více. S puberťákem, který neví, co se sebou, už se přece jen úplně dokonale nestotožňuju. :-) Aktuálně mám kupříkladu tužby docela jasné. Kafe a jídlo. Pravděpodobně přímo v tomhle pořadí. :-)

    Došlo mi, že jsem si nějak přestala mít na co stěžovat. (Jeden by už ani nevěřil, jaká bývala středoškolské vzdělávání ale hrozná pruda.) A asi kvůli tomu nemám až tak o čem psát. :-)) Teda, když pominu to, že pan Božský je samozřejmě téma vděčné a věčné. Opravdu moc mi na něm záleží, to mi věřte. Ale to už asi všichni víte. Zjistila jsem, že s jeho pomocí dokážu mít ráda tak nějak mnohem víc i sebe samu. Zvláštní.

    Blbne mi nabíječka od notesu. Což nejspíš znamená, že bych si měla urychleně pořídit novou. Asi mě z těch drátků raní mrtvice.

    Přednášky, na kterých není co dělat, ale je povinná účast, jsou zlo. Trávím pak čas dokonce i na Facebooku. :-) A taky čtu drby, takže po hodině a půl bývám obohacena o exaktní poznatky typu kdo, kde a s kým. :-)


    3.5.2011

    Web sice funguje, ale já nefunguju. Včera jsem lehce nestíhala psát. :-) Příjemně zaneprázdněná a večer padnoucí akorát tak pod peřinu. Poznámka: Když si občas přinesete do školy notebook, můžete se bavit i na stylistice. :-)

    Opět jsem jata neodolatelnou touhou nacpat všem pod čumák, jak je pan Božský naprosto neodolatelně úžasný. A protože mám web, tak to taky udělám a komu se to nelíbí, nebude to číst, ano? :-) Ne, dámy, nepůjčím. :-) Nafukuju se jako páv a mám pocit, že mi svou pozornost věnuje ten nejkrásnější, nejúžasnější, nejcharismatičtější a nejinteligentnější chlap na planetě. :-)
    Což mě tak nějak přivádí k myšlence, že je nutné být za všechno v mé dosavadní existenci vděčná. Jinak bych nebyla tam, kde jsem teď (cyniky bych teď ráda upozornila, že TAM momentálně rozhodně nemíním a tuto větu myslím zcela vážně :-) a nemohla prožívat své malé soukromé štěstí.

    Je mi zima. Vidím to na litry kafe. Taky něco sladkého. A ne příliš dobrovolně na Salingerovo Kdo chytá v žitě. Ale třeba to nakonec bude ke čtení. :-)

    Zjistila jsem, že moje ranní krize se zredukovaly cca na první půl hodinu po probuzení. Následně už jsem schopná fungovat celkem přijatelně. Dokonce i pondělky mi nějak zázračně přestaly pít krev. :-)

    Aneb když znavený student literatury tak zcela nemá pochopení pro rodičovský zájem o školní kariéru ratolesti. :-)
    Maminka se zájmem bere do ruky Magorovy labutí písně "To čteš celý?"
    Ai odvětí: "Ne, jenom každý třetí řádek..."


    1.5.2011

    Nefunguje to... Asi že je to rozbité. Tak, už zase fungujeme, web jede a já píšu. Zůstaňte naladěni, vážení, občasné drobné výpadky nejsou na vašem přijímači. :-)

    Doufám, že se prvomájové tradici dá učinit za dost i bez kvetoucí dřeviny. :-) Ani tu hrdličku, jejíž ku lásce zval hlas, jak pravil klasik, bohužel nemám, takže se to bude muset obejít bez dalších propriet. :-)

    Svůj letošní postoj k třicátému dubnu jsem tu nejprve chtěla okatě demonstrovat, ale mé včerejší mlčení bylo nakonec asi mnohem výmluvnější.
    Takový malý soukromý postřeh: proč se vždycky najde někdo, kdo si myslí, že k ohni je nejlepší image a la "kovboj, po kterém se právě prošlo stádo skotu"? :-) No dobře, na mých Steelách asi taky zrovna nikdo nepoznal, že stály skoro dva tisíce. Zítra v nich hodlám opět nakráčet na slovutnou akademickou půdu mé Alma mater. A tak Aailyynka milé botičky nosila a nosila, dokud se nerozpadly v prach. A zazvonil zvonec a pohádky je konec. :-)

    Po většinu svých momentů trpím nezměrnou a chronickou touhou být s panem Božským. A není-li to možné, není se ke mně radno přiblížit na vzdálenost menší než v řádu metrů, natož se mnou zkoušet komunikovat. Věřte mi, nejde to. Strašně ráda bych na vás byla milá, hodná a sluníčková holčička. Bohužel dostávám pak lehounce sadistické sklony a měním se v krvelačnou bestii. :-) Tep není dalek hodnot bezmála předinfarktových. (Jo, houbeles, tachykardii máš maximálně z těch litrů kofeinu, holka. :-) Je na tuhle diagnózu nějaká léčba, prosím vás? :-)

    Chtěl bych být medvídkem, už jen protože bych ji snad tak bláznivě neměl rád...

    Pod to, co jsem tu psala minulý víkend o těch tupcích se podepisuju. Přepisovat to nebudu, budete úžasní, šikovní a báječní a dohledáte si to sami, platí? :-)

    "Moc pro mě znamenáš."
    Chce se mi tu sedět a až do rána se vypisovat ze svých pocitů. Nekonečné štěstí, radost. Endorfiny se mi zdárně vyplavují. :-)

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku