♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Duben '11

    archiv blogu

    28.4.2011

    Jistou rozmluvou s panem Božským jsem pýchou povyrostla asi o deset centimetrů. :-) Někdy vás život postaví do opravdu zvláštní situace. Nikdy bych si navíc nemyslela, že se ocitnu zrovna v takové roli. No nic. (Ale abyste si nemysleli, tak předesílám, že vyznění těhle řádků má být v zásadě pozitivní, jo. :-)

    Přečetla jsem Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. Je mi špatně. Na brutálně samozřejmý popis plynové komory asi tak zcela nemám nervy.

    Vzhledem k tomu, jak moc pozdě jsem se dnes dostala ke psaní, toho už víc asi nestvořím. Ale nebojte. Ještě žiju, mám se fajn a brzy budu zase psát víc. :-)


    27.4.2011

    Vztahům kolem mě se nedaří. Za jiných okolností by mě to možná naplnilo jistým pesimismem. Teď ovšem nikoli. Je hnacím motorem všech fungujících vztahů víra v to, že právě my budeme výjimka, která dopadne jinak líp? S Božským jsme si dali poměrně racionálně znějící slib.
    A já zase objevuju svoje staré náznakovité psaní ze života. (S tím rozdílem, že tentokrát tyhle řádky už čte někdo, kdo naprosto přesně ví, co tím myslím. Nebo alespoň získal výsadní právo se to dodatečně dozvědět. Nepíšu pro něj. Píšu jako vždy pro nikoho a pro všechny.) A cítím se v něm fajn. I když nepřestávám mít chuť křičet do celého světa, jak jsem šťastná.

    Popáté 30. duben výjimečně prožívat nebudu. Epilog dávno dopsán, pohádka skončila, milé děti. A je to dobře. Jinak bych teď svou malou soukromou pohádku nemohla prožívat každý den. :-)

    Co znamená to, že Aailyynka zase píše častěji? Milé děti, nejspíš nic, než to, že si potřebuje vyčistit hlavu. I nadále je sice velmi velmi šťastná, leč konec semestru se kvapem blíží a tak je toho na ni prostě priveľa...

    Proč se občas vyplatí být ve škole? Třeba proto, že škola disponuje funkční univerzitní wifi, narozdíl od domova. Zcela nový rozměr slov "chyba v Matrixu". :-) Tomuhle se, mládeži, neříká lenost, ale pragmatismus. :-)

    Ještěže mám dvě nová trička. Jinak bych asi neměla co nosit. Vytáhla jsem ze šatníku jedno z triček oblíbených a seznala, že je mi poměrně neúnosně velké. Tímto stylem se záhy dopracuju k figuře bezmála topmodelkovské. Jenom nevím, jestli mám být ráda nebo se začít ládovat tabulkami čokolády. :-)


    26.4.2011

    Už načínám pátý rok. Pátý rok s webem a pátý rok s přezdívkou Aailyyn. Nebudu přehánět, když budu tvrdit, že mi to hodně dalo.

    I když mi na stole voní ve váze šeřík, počasí venku je tak akorát na plození melancholií prodchnutých veršů. (Taky se mi na tvůrčím psaní dneska dařilo, heč.) Nebo na trávení času s někým, koho máte opravdu rádi. Tak tohle je výzva. :-)

    Číst ve frekvenci tří či čtyř knih týdně mě už začíná silně zmáhat. Jsem unavená a pravděpodobně potřebuju na chvíli pauzu (už zase). A tentokrát už bych se asi doopravdy měla na chvíli vykašlat na školu. A nejlépe někam zmizet. Prostě literaturu na přechodnou dobu úplně vypustit. No, druhý semestr se zvolna chýlí ke svému závěru a když budu holka šikovná, brzo se stanu studentkou druhého ročníku. :-)

    Pan Božský je naprosto skvělý chlap. Stále na tom trvám a trvat nepřestanu. Je to můj poklad. (Ne ne, nepůjčím, to tak! Poklady se nepůjčují, ty se hledají a nacházejí. Našla jsem.) :-)


    25.4.2011

    Dneska je nějaký divný den. Spíš nijaký... Průšvih je, že ta nijakost se nedá dost dobře ani vyjádřit, že bych se jí zbavila tím, že o ní napíšu. Jako to ostatně se svými emocemi (povětšinou těmi negativními) dělávám často. Ale možná si prostě jen potřebuju dát pauzu. Celý víkend jsem byla nezvykle akční a doháněla resty. Bohužel je výsledkem roztomilá otupělost a nikoli pocit z dobře vykonané práce (nebo alespoň pocit spravedlivě utahaného a vyřízeného člověka, který si teď užije svých pár chvil odpočinku).
    Takže si zasloužím alespoň na pár minut odpočívat. (Intenzivně si své duševno obohacovat sofistikovanými literárními díly je nečekaně namáhavé.) Dát si kafe a pustit si v rámci relaxace do uší zpěv velryb. Nebo tak něco. :-)

    Velikonoce jsem (před panem Božským) nazvala šovinistickým zvykem. V některých ohledech už se asi nezměním. :-) Božský to vzal kupodivu s humorem sobě vlastním, takže se naštěstí nepohádáme na téma (ne)dodržování tradic. :-)

    Být žena je vysoce zábavné. (Nejsem si úplně jistá, zda to myslím ironicky.) Stavy "na facku" bez problémů svedete na antikoncepci, menstruaci, vliv hormonů, těhotenství (toto v případě absence prvních dvou variant) nebo cosi takového. :-))

    A možná bych na zregenerování své nebohé znavené psýché mohla sáhnout pro nějaký recept do seminářů tvůrčího psaní. :-) Nebo se vykašlat na sofistikované rady ze světa buddhismu a vypláchnout si mozek čučením na libovolný kanál v TV. :-)

    Pleť už se ze stavu "poďobaná třináctka" zvolna přesouvá do stádia "jednadvacetiletá mladá žena". Juch. :-)


    24.4.2011

    Vážně už jsem nic nenapsala tak dlouho? Ehm. Ale určitě jsem chtěla psát o něco dřív. Fakt. Přísahám.

    Aailyynka nestíhá. A když náhodou stíhá, urputně se snaží si vyšetřit čas na svého pana Božského. Jemuž mimochodem dne včerejšího (toho si nevšímejte, strávila jsem půl odpoledne s Rozmarným létem a fakt mi z toho solidně kape na karbid :-)) předvedla ukázkový záchvat hysterie. Nutno říci, že to ustál velmi statečně a ještě se u toho stihl chovat jako pravý a nefalšovaný gentleman. Jo, jsem strašně ráda, že ho mám. A chci mu za to takhle veřejně vyseknout poklonu. Poněvadž vím, že si to přečte a snad mu to udělá i radost. :-) A svatosvatě slibuju, že nebudu řešit, proč zrovna já mám takové štěstí. Protože si ho zasloužím. A tečka. Tak.

    Nestihla jsem nijak včas zmínit narozeniny tohohle počinu, tak alespoň dodatečně. Čtvrté výročí spuštění webu.

    Z následků braní oněch rozkošných antibiotik se vzpamatovávám posud. Má pleť jen zvolna odmítá přestat vypadat jako za časů, kdy mi bylo třináct. Teď ještě, aby mě přešly ty křeče do břicha. No jo, těžký to úděl.

    Na tvůrčím psaní už si (bohužel) nekreslíme. Ale když už ty pastelky mám, asi si pořídím nějaké mandaly k vybarvování. :-) Tu školu ovšem zbožňuju (až po mém drahém přirozeně :-P) i tak. :-) Dokonce i sémiotika se ve světle toho, že už bylo i hůř, jeví jako přijatelný způsob, jak trávit páteční dopoledne. (Alespoň občas tedy. Nepovinná účast, tak co byste chtěli.) :-)

    "Žít mezi tupci je těžší nežli žít se zvěří." (Jiří Kolář, Prométheova játra) Vskutku. Občas se taky toužím teleportovat na Jaltu. (Kdo četl Mistra a Markétku, má bod. :-)

    Je tři čtvrtě na jednu a já jsem právě doaktualizovala sekci Přečteno. Pokud vás to zajímá, rychle si běžte počíst, než zase začne celý ten oddíl brutálně zaostávat. :-) Průběžně to dopisovat prostě skutečně není v mé moci. (Aneb to Rozmarné léto už jsem skoro přečetla, přičemž vážně nevím, kdy se opět dostanu k sepsání dojmů. Nejspíš zase jednou nepůjdu spát. :-) Přečtu minimálně dvě, ale spíš tři knihy týdně. :-) (Maturanty právě šlehlo. :-))


    17.4.2011

    Trávím odpoledne s publikacemi Česká literatura v evropském kontextu a Česká literatura a kulturní proudy evropské. Přijetí Haškova Švejka. Secese a novoromantismus. Skutečně roztomilé. (Nejsem si tak úplně jistá, jestli je tahle věta ironie či nikoli.) Jsem strašně unavená. Angie, nebij mě, vím, že za to může má příšerná životospráva. :-)

    Pan Božský by se pro mě rozkrájel a doslova mě nosí na rukou. Je fakt zlatý, věříte mi to? :-)

    "Co znamená můj zvýšený výskyt na webu rozzlobenimuzi.com? Mám se přestat učit?"
    (...)
    "Jsi rozzlobená?"
    "To by byla ta lepší varianta..."
    Tak tedy pořád nevím. :-) Tohle na křehkou a něžnou dívenku už určitě neuhraju. :-)

    Pleť a vlasy stále ve stavu příšerném, sebevědomí tím pádem na bodu mrazu. Ať žijí hormony (či co vlastně). Ách jo.


    13.4.2011

    A nastalo ticho. Ne, ještě jsem neumřela. Ale do těla si vpravuju něco, co se jmenuje antibiotika, ale připomíná to spíš biologické zbraně do války s terorismem. Jsem neskutečně ospalá, otupělá, nevydržím se soustředit déle než pět minut, bolí mě hlava a vůbec jsem chodící ukázka pestré palety nežádoucích účinků. Nad příbalovým letáčkem jsem se před polknutím první pilulky smála. Už se nesměju. Antibiotika se zjevně neslučují s hormonální antikoncepcí, takže mám opět pleť jako v pubertě. Tak to na sebevědomí nepřidá. Dějí se mi strašlivé křivdy.

    Jediná křivda, která se mi neděje, je pan Božský. :-) Včera jsem od něj dostala nádhernou sms na dobrou noc. :-) Pořád ve mně dříme ukrutná touha se chlubit, jak je skvělý, báječný, milý, pozorný, atraktivní, inteligentní a úspěšný. :-)

    Web bude mít za pár dnů narozeniny. Už čtvrté. Ta ani ne sedmnáctiletá slečna, která ho začala, udělala za tu dobu hodně velký pokrok.


    11.4.2011

    Přestože jsem unavená jak kotě, tyhle řádky tu ještě dnes chci mít. Alespoň pár slov sepsat dohromady, než vypnu počítač a usnu. Včera jsem taky chtěla a potřebovala psát. Jenomže důvody byly diametrálně odlišné. Teď... jsem šťastná. Já vím, že ode mě to už asi zní jako ukrutně ohraná fráze. Prostě jsem. Moc. Samým štěstím se bezmála vznáším na růžovounkém obláčku. (Jo, trochu fantazíruju. :-) Mám ho moc ráda. Pan Božský mě dokáže uklidnit, potěšit, vytáhnout ze všech mých smutků, způsobit příjemné rozechvění.


    10.4.2011

    Občas prožívám fakt zvláštní stavy. Jako třeba teď. Kombinace podrážděnosti a neodbytné touhy se s někým pohádat a hluboké melancholie. A lék? Pořádně hlasitý trash metal. (Doufám.) Neboli Metallica za svých lepších časů. :-)

    Psát. Psát dál. Vypsat se z podivných pocitů. Potřebuju to. Ale... Neumím? Nechci? Chtěla jsem toho napsat ještě mnohem víc, ale dál pokračovat prostě nebudu. Autocenzura? Možná. Nehodí se to.


    8.4.2011

    Čapek mě nebaví. (To jen tak na okraj.) Zato mě ale škola baví nějak čímdál víc. :-) Časem dopíšu resty v podobě přečtených knih, teď to absolutně nestíhám. Stalo se ze mě to, co jsem vždycky odsuzovala. Knihu posuzuju dle rozsahu a více jak dvě stě stran není hodno mojí pozornosti nebo alespoň ne moc často (ale mám pro to dobré - časové - důvody, to mi věřte). :-)

    "Jsi moje koťátko."
    A pan Božský je, milé děti, a to mi věřte, jistojistě anděl. Takhle nějak si představuju udatné středověké rytíře ochotné bojovat za dámu jejich srdce. Ehm, no jo, nechala jsem se kapku unést, uznávám, středověk zas taková romantika rozhodně nebyl. :-)

    Potřebuju se zušlechtit. Ty zatracené laky na nehty oprýskávají zdárně již po necelém jednom dni nošení. :-) Ale budou vlasy! :-) Falešné. Brutálně barevné. Hehe. :-) Jo, nemám pořád tak zcela rozum. Co naděláte.

    A venku vládne jaro. :-) Užívám si to.


    6.4.2011

    Chystala jsem se psát. Ale nějak mi to nevyšlo. Jsem zkrátka šťastná. Není nic hezčího, než drobné maličkosti všedního dne. Sms "Mám tě rád." na dobrou noc. Věta "Jsi moje princezna." Tak alespoň tohle. Dobrou noc. :-)


    5.4.2011

    Po angličtině chodím na tvůrčí psaní. Mé verše se hemží bolestí, temnotou a krví. Náhoda? :-)) Statečně se peru s analýzou tvorby Prokletých na srovnavací dějiny literatury. Jestli ještě chvíli budu v obležení roztomile dekadentních veršovánek, zanechá to na mně neblahé psychické důsledky. Anebo se půjdu zpít pod obraz (Absinthem, aby to mělo styl).

    "To bys neuhodla, co si máme na úterý vzít do školy... pastelky."
    No nelžu. Fakt studuju první ročník vysoké školy. :-))

    Ale kromě nošení si pastelek (což jsem dělala asi tak naposledy na prvním stupni ZŠ) a psaní domácích úkolů, navíc skutečně doma (praktikováno naposledy rovněž asi tak ve stejném období), ve škole řešíme i Junga, Freudovu psychoanalýzu a Nietzscheho nihilistickou filosofii. :-) Už jsem se zmínila, že zbožňuju tuhle školu? :-)

    S mnoha věcmi se tu bezostyšně chlubím. S mnoha věcmi se bezostyšně chlubit chci a nejde to. :-) Aneb moje hormony stále ještě blázní. Nicméně nemůžu sem tak úplně bez cenzury psát o mně a o panu Božském. :-)


    4.4.2011

    Připadám si... poněkud převzdělaně. Ještěže máme k dispozici okamžitý a zcela spolehlivý výplach mozku v podobě TV Nova. :-)) Potřebuju na pár minut zapomenout na ruskou literaturu. :-) Evžen Oněgin je sice fascinující dílo, ale mě už bolí hlava. :-) Ještěže Osel a stín není tak náročné čtivo, to už bych asi nerozdýchala, víc nejsem schopná nějak vnímat.

    Pan Božský má před sebou další kariérní posun. (Ano, je to skryté, respektive teď už zcela veřejné, chlubení, jak strašně úžasný a šikovný je. :-) Tak mu držte palce, milé děti. Prožívám to s ním, jsem trochu nesvá, ale věřím, že všechno zvládne levou zadní.

    Sprchové gely s vůní vanilky a medu (podotýkám, že med k jídlu nekonzumuji a bytostně nesnáším) jsou univerzální dobro. Z koupelny se vynořila naprosto luxusně odpočatá bytost. :-)

    Už tři dny si lakuju nehty (a pořád to nějak nevychází). No, sice asi budu vzdělaná, ale krásná asi ne, to nestíhám. :-))


    1.4.2011

    Prvního dubna. Apríl. :-)

    Přistihla jsem se někdy minulý týden, nad oddílem se slovíčky týkajícími se lidského těla, že spoustu jich z nám z kontextu... ehm... ne příliš slušného. Nu což. :-) Everyday English. :-))

    Univerzitní wifina funguje na dobré slovo. :-) Ale funguje, takže si na přednášky nosím notebook (patnáctipalcový se pronese, ale je to můj jediný počítač, na menším bych doma umřela, než bych sepsala třeba semestrálku), po chodbách monitoruju zásuvky a za včerejší ranní přednášku jsem si stihla vyřídit maily, přečíst blogy a pokecat na icq. Jo a napsat sms drahému. :-) Chodit na přednášky je vlastně občas psina. Mám se fajn. :-)

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku