♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Březen '11

    archiv blogu

    30.3.2011

    Kadeřnici jsem zakázala jakékoli radikální zásahy do délky mojí hřívy. Strašně si teď užívám holčičkovské období. :-) Ještě pořád je pro mě trochu nezvyk akceptovat, že pan Božský mě naprosto bez výhrad přijímá. Ale učím se díky němu mít se ráda. :-) Mohla bych dělat chodící reklamu na takové ty kurzy na téma cesta k sebepřijetí, sebelásce a úspěchu. :-) Mým největším životním úspěchem je právě ON.

    Čtu Evžena Oněgina. Začínám mít slabost pro ruskou literaturu.


    27.3.2011

    Že bych mohla zase něco napsat. Ehm. Tak jo. Dopsáno až 28. 3., ale nechce se mi to mazat a kouskovat zase do dvou zápisků, tak to máte všechno pod nedělním datem.

    První roztomilý zážitek z uplynulých několika dní: bolí mě ruka. Levá. Na kloubu u prsteníku mám bouli. Maminka si myslí, že mám něco se šlachou. K lékaři se mi jít opravdu nechce.

    Pan Božský je opravdu ten nejlepší chlap na světě. :-) Blednout závistí v tomto momentě povoleno. A to prosím všem, bez rozdílu pohlaví. :-)

    A pondělní zážitky:

    Odpadla mi ranní přednáška, takže jsem se z pelíšku vynořila po poctivých deseti hodinách naprosto do růžova vyspinkaná. Začínám si myslet, že přednášky v poledne nejsou zas takové zlo a můj rozvrh začínající již na osmou hodinu ranní, není tak skvělý. (Ano, stávám se zvolna vysoce rozmazlenou. :-)

    Pořád čtu. A nestíhám o tom vůbec psát. :-)


    22.3.2011

    Web včera večer/v noci nejel. (Alespoň mně.) Kdyžtak se nelekejte, nemám v dohledné době v plánu se poroučet z virtuálního světa, web jsem nesmazala, jde o chybu na serveru. To byla taková malá technická připomínka na úvod.

    Mám ty zmiňované laky na nehty. A jsou hříšně nádherné (kupodivu stejně jako na obrázku). :-) Ukážu na svých nehtech, jenom budete muset počkat, než si najdu čas. Jsem totiž kopyto, neumím si nehty nalakovat pořádně, takže na to musím mít dostatečnou časovou rezervu. :-) Lak navíc neodpouští ani chybičku a to jak v technice lakování, tak i na nehtech a ty mám aktuálně v hrozném stavu, o důvod víc, proč si, milé dámy, (protože předpokládám, že pány tohle moc nebere), počkáte. :-))

    Zjistila jsem, že...
    mi skutečně záleží na tom, co si o mně druzí myslí. Respektive na tom, co si myslí pan Božský. Jestli mě pan Dokonalý (dám si facku a už v životě o těchto dvou mužích dohromady nenapíšu, slibuju) donutil být v jedné chvíli bezmezným egoistou a ve druhé absolutně nesobeckým andělem, stávám se po boku pana Božského andělem bezvýhradným. Trpím až dojemnou snahou o to, aby byl on spokojený. :-)
    Dlužno na konto těchto řádků ještě dodat, že já se cítím naprosto stejně. Jsem absolutně spokojená, pan Božský se o mě nádherně stará a cítím se s ním jako princezna. :-)

    Kde jinde si připadat vysoce inteligentně, když se spolužáky řešíte o přestávce dílo Franze Kafky? :-) (Sice je to povinná četba a jinak by to nikdo nečetl, ale i tak je to vážně fajn pocit. :-) Ještě pořád jsem v hloubi své duše pevně přesvědčená, že jsem si vybrala vysokou školu naprosto správně. (Pravidelné spravedlivé rozhořčení po angličtině nemůže mou pohodu narušit. :-)

    Na tvůrčím psaní veršujeme. Respektive naše počáteční experimenty už se začínají regulérním veršům blížit. :-) A někdy jsou kupodivu docela dobré. Je to nesmírně zábavné pozorovat, co nám s každým dalším seminářem vzniká pod rukama. A příští semestr si zapíšu alespoň dva předměty doktora Studeného. Jeho úžasná teorie literatury ze zimního semestru mi vážně chybí.

    A taky už nám začalo jaro. (Ano, všech alergiků je mi opravdu upřímně líto. ;-)

    Jo, já si to neodpustím. Kdyby se mě právě teď někdo zeptal, jak se cítím, odpověděla bych mu, že nádherně. Tak, na tomhle místě jsem se opravdu dlouze zamyslela, co napsat dál. Taky jste si toho všimli? Často v těhle momentech přemýšlím, kam až můžu zajít. Pan Božský prostě umí spolehlivě rozehnat všechny moje chmury.


    20.3.2011

    Tyhle řádky asi nebudou vůbec k ničemu. Natož pak ke čtení. Tak se je, drazí, pokuste ignorovat, pokud vám tak úplně nebudou dávat smysl. Nenamáhejte se je rozluštit. Však víte, jak. Psychoterapie.

    Unavená. Unavená a podrážděná. Bolí mě hlava. Buď málo piju anebo je to tím, že jsem dnes měla jenom jedno kafe. (Pauza. Jak mám pokračovat dál?) Tentokrát se na autocenzuru prostě vykašlu. Jo. Aktuálně jsem mrzutá a opuštěná. (Respektive opuštěná a následkem toho je má mrzutost.) Že opuštěná úplně nejsem? No dobře, ale zrovna momentálně si to prostě nechci nechat vymluvit. Tak. V mých řádcích není, drazí čtenáři, ani špetka vzdoru. Nemylte se. Typická já. Za rádobysiláckou maskou se ukrývá zranitelný a křehký vnitřek. Že už to nedává smysl? To nevadí.

    Moje současné rozpoložení asi nejlépe vystihuje slovo "nechci". Vnitřní napětí a zároveň šílená apatie a nechuť k čemukoli. Nu což. Třeba je to jen typický syndrom pondělí a nějak se to zlomí. Do vypolštářovaného pokojíčku nakonec ještě nechci. :-)

    A to by asi stačilo. Jak že se to říká? Ráno moudřejší večera? Asi to vyzkouším.


    19.3.2011

    Následující řádky budou zajímat asi zejména dámy. Angie? :-)

    K jednadvacátým narozeninám si hodlám dopřát další ujetou změnu ve vizáži. (Kérka ani nový piercing zatím ne, ale nikdy neříkej nikdy, že...) Barevné pramínky do vlasů. Modrá, fialová, či tak. Bez zásahu do vlastního porostu, zázrak se jmenuje clip-in vlasy. :-) Jo, je to tak trochu fake. Snad mě omlouvá to, že modré vlasy si tak jako tak na žádnou přirozenost nehrají a jakože-přirozené prodlužování vlastních vlasů neuznávám. (Z podobných příčin jako umělé nehty. :-) Svoji pracně hýčkanou hřívu si fakt nehodlám zhuntovat peroxidem a po nějaké šílené barvě už dlouho toužím, doufám, že mě to omlouvá. :-)
    Nežít v jednadvacátém století a nemít k dispozici kosmetiku, pravděpodobně strávím svůj život někde v temné noře. :-))

    Ještě pořád si o svém drahém myslím, že je to nejbáječnější chlap na světě a mě s ním potkalo velké štěstí. Vážení, zapamatujte si, že štěstí padá z nebes ve chvíli, kdy ho vůbec nečekáte. :-) Nelžu. :-)

    Tak, víc už toho asi vážně nenapíšu vzhledem k tomu, že tyhle řádky se mi v počítači válí rozepsané asi hodinu. :-)


    16.3.2011

    Čtu Zámek. Jsem prozatím zcela nadšená. Ta kniha mě naprosto pohltila. Jsem divná? :-) Dojmy sepíšu po dočtení (které potřebuju stihnout do příštího čtvrtka). Sledujte rubriku Přečteno (umíte si to najít nahoře, jste šikovní, nemusím z toho dělat odkaz, že ne :-), pokud vás to zajímá.

    V sobotu jdu ke kadeřnici. Moje tělo se rozhodlo, že už mi konečně přestane dělat naschvály, pod věčnými ataky kosmetiky kapitulovalo a já mám nádherně čistou pleť a lesklé vlasy. Což znamená, že před nůžkami si budu každý centimetr své hřívy bránit jako lev a moc velké zásahy kadeřnici nepovolím. :-)

    Tentokrát bych si stěžovat chtěla a internet fungguje, ale... čert to vem.

    Jo a ty nehty jsem si nestihla nalakovat. Tak zítra. To aby bylo vidět, že jsem živa taky z něčeho jiného než z díla Franze Kafky (no a těch obligátních litrů kafe, samozřejmě, ehm).


    15.3.2011

    Chtěla jsem si tu začít stěžovat, ale nešel internet. A teď už nejsem správně v ráži, takže z toho nic nebude. :-)

    Aktuálně mám rozečtený Kafkův Zámek. :-) Asi mě ta škola ještě pořád baví nebo co. :-))

    A taky si stále myslím, že jsem potkala toho nejlepšího chlapa pod sluncem. Což je mimochodem taky poslední informace, kterou ode mě dnes obdržíte. :-)


    14.3.2011

    Že by pondělí nemuselo být úplně krizovým dnem? No, možná je v tom pondělí zcela nevinně a jenom Aailyynka je prostě jelito. Prošla jsem dveřmi tak šikovně, že mám teď sedřený kloub na pravé ruce. :-))

    Ai a slečna A. měly poslední minuty na stylistice shodné tužby: KAFE! :-) Denní normu kofeinu se mi povedlo zvednout na pravidelná dvě kafe denně. Ehm.

    A epic fail dne? Oblíbené kalhoty, které mě stály půl dne chození po obchodech, než jsem je sehnala a které mi aktuálně jsou asi o číslo větší. (Když říkám, že nemám co na sebe, tak narozdíl od 99 % ženské populace skutečně nemám. :-)) A navzdory tomu, že moje milá maminka mě považuje za magora, odmítám v nejbližší budoucnosti na bezesporu ušlechtilou činnost jako je nakupování, obětovat sobotní odpoledne. :-)

    Sice už si myslím, že jsem tu včera psala tak nějak veskrze hlouposti, ale cenzura se konat nebude. :-) Nic z toho, co jsem napsala do části zápisníčku nehodlám mazat, ostatně jsem to nikdy nedělala. Zbytek sekcí se snažím udržovat jakž takž aktuální, jelikož informace jaksi nejsou opatřeny datem sepsání. Netvrdím, že se vším, co se tu kde na webu píše, se aktuálně do puntíku ztotožňuju, ale nehodlám to přetvářet do vždy aktuální podoby. Tomu se, milé děti, říká vývoj. :-)

    A taky chci tričko s Deep Purple. :-)


    13.3.2011

    Tak čeho se bát?
    Milé děti, řečnická otázka. Odpověď je nasnadě. Není důvod se bát. S panem Božským se cítím v naprostém bezpečí. Po včerejšku jsme si zase o něco blíž. A já pořád ještě vnímám uvolnění té obří dávky endorfinů, která na mě bude působit asi ještě hodně dlouho. :-)

    S potěšením jsem naznala, že velká část mé garderoby je mi poněkud větší. Tedy, v určitých partiích. V jiných na mně zas doslova praská ve švech. (A neřeknu. A založím si na vyzrazení receptu na zaručený růst prsou výnosný byznys. :-))

    Společně to zvládneme. Neopustím tě. Jsem tady pro tebe. Nedovolím, aby ti někdo ublížil.
    Moc to pro mě znamená. Vím, že mám obrovské štěstí a můžu děkovat osudu. Už vím, co to znamená nemít a potom mít. Vím, co znamená ztratit. A taky vím, co znamená najít. Chci psát, ještě psát, zachytit všechno, co prožívám, ale neumím své myšlenky správně složit do písmenek. Nechci říct příliš. Nechci mu zničit soukromí. Protože jeho soukromí je už součástí toho mého a tím, že vynáším na povrch informace o sobě se dotýkám nepřímo i jeho. Nerada bych vyzradila moc.

    A soundtrack k těmto řádkům? Zkuste Avril - Nobody's home. A neptejte se, proč.

    Chtěla jsem sice nejspíš napsat ještě něco, ale pro dnešek by to tak nějak mohlo stačit.

    A jaké z toho plyne, milí zlatí, poučení? Nevěřit Ai, když tvrdí, že už nechce/nemá co napsat.
    Je čtvrt na jedenáct a mně se ještě vážně nechce spát. Tak utrácím čas psaním naprosto zbytečných písmenek. Pro sdílení té správné atmosféry si pusťte tohle. A ano, vím, že jsem vždycky tvrdila, že z němčiny udělali jazyk hodný použití v muzice teprve Rammsteini. :-) A ano, vážení, na všechna má aktuální proč? existuje jenom jedna geniálně prostá odpověď. R.
    Trpím momentálně hloubavě-nostalgicko-filosofickým rozpoložením. A myslím si, že je to fakt velmi pekelně blbá kombinace. Na druhou stranu je to jeden z mála okamžiků, kdy mi nepadají víčka, takže píšu. Nejlíp se mi spisuje právě v noci.

    Přišla jsem na zásadní pravdu. Je důležité, když vás má někdo rád. Je ovšem neméně důležité mít se rád. A já se teď konečně opravdu ráda mám. (I s pupínkem na čele, blbě nalakovanými nehty a vlasy, které akutně volají po zásahu kadeřnickými nůžkemi. :-) No nic, ale teď už tu doopravdy jenom hrozně plácám. :-)

    Das ist die perfekte Welle...
    (Už bůhví po kolikáté za sebou. A ještěže mám /mimo vlastní mizerné znalosti německého jazyka/ google, tak alespoň vím, co to znamená. :-))

    Pan Božský má jako jediný privilegium vědět, co mnohými nepochopitelnými řádky tady na webu vlastně myslím.

    Otevřela jsem po dlouhé době Skype a vykoukly tam na mě i nicky, o nichž si nejsem tak zcela jistá, kdy, natož proč, jsem si je tam vlastně vůbec přidávala. Nu, nějak to nemám už potřebu řešit a zabývat se v podstatě zcela cizími lidmi. To nejpodstatnější už mám v jednom jediném člověku. Díky panu Božskému se mi svět paradoxním způsobem zúžil, ale zároveň velmi obohatil. Přestala jsem svůj čas marnit veskrze plytkými záležitostmi, které za to nestály (ale tehdy bych to v žádném případě nechtěla slyšet).

    Je už hluboko po čtvrt na dvanáct a dnešní spot nabývá již na u mě až bizarní délce a zároveň s dalšími a dalšími řádky čímdál naléhavěji postrádá smysl. Bude lepší ho už tedy definitivně uzavřít a jít spát. Dobrou noc všem, kdo to budete číst ještě bezprostředně po vzniku a dobré ráno těm, kdož se budou mými písmenky probírat až zítra.


    11.3.2011

    Druhý týden druhého semestru za mnou. Páteční odpoledne jsem nestrávila ušlechtilým poflakováním, ale neméně ušlechtilou tvorbou analýzy knihy Stařec a moře na Srovnávací dějiny literatury. Zřejmě jsem již nevratně poznamenána tím, co studuju. :-) Kupodivu mě to taky ještě pořád baví. :-)

    Ještě pořád jsem tak zcela nepochopila hlavní ideu přednášek sémiotiky. A ano, všichni na mě zděšeně (a nechápavě) zírají, když tohle slovo vyslovím. Má to tu výhodu, že se mě příbuzní přestali ptát, co bylo ve škole. :-)))

    Na čtvrtečně-odpoledních přednáškách se tradičně schází naše dámské osazení čítající pět slečen. :-) Ne, my se nesmějeme na něj, my se smějeme jemu. :-)))

    Stále mi není špatně. Vypadá to nadějně. Díky, moderní medicíno. :-) Ano, věřím ve vědu a techniku. :-))

    Rozhodla jsem se být marnivá. :-) No co no. :-) Dámy se mohou vyjádřit, pánové se vyjadřovat nemusejí a rovněž i čtení budiž jim odpuštěno. :-)

    "Jsi roztomilá," řekl mi. Ach.


    8.3.2011

    Pan Božský je moje naděje v to, že když ráno vylezu z postele, bude celý den mít smysl. Je mojí vírou, že svět je lepší místo, než se zdá na první pohled být. Děkuju.

    Šla jsem si na tvůrčí psaní odpočinout. Druhý Mácha ze mě sice asi nikdy nebude, ale i tak je to opravdu zábava. :-) Chtěla bych ještě psát, chvilku sem zaznamenávat svoje myšlenky, ale večer co večer už se mi zpravidla natolik klíží oči, že na to nemám síly (podobně jako dnes). Budete si muset na plodnější články tedy počkat do chvíle, než se zase dostanu do školního režimu. :-)


    7.3.2011

    I když nemůžu napsat nic konkrétního, abych nevyzradila víc, než bychom oba chtěli, tak přece jen si neodpustím zaznamenat, že pan Božský je nesmírně talentovaný, šikovný a já jsem na svého drahého hrozně pyšná. I když bych vám ráda ukázala konkrétní důvody, nemůžu (možná můžu, ale nechci/nechceme), tak mi to musíte prostě věřit. :-)

    Z povinné literatury mi jde hlava kolem. Za semestr potřebuju přečíst tolik beletrie, kolik se mi nepoštěstilo za několik let. :-) Naštěstí to vypadá, že zásadně se na odborné literatuře bude trvat jen u jedné zkoušky. Zbytek doplodím za pomoci svých (chabých) vědomostí a stvoření prací různého charakteru. :-) No nic. Když jsem si dneska vytáhla o pauze mezi dvěma přednáškami knihu, abych si ukrátila čas, přišla jsem si mírně jako magor. :-))

    Můj pohled na svět se změnil. Vypořádala jsem se konečně se záležitostmi starými mnoho a mnoho let.

    Slečně Š. jsem navrhla účinnou metodu, jak provést analýzu díla prokletých básníků: rozdělat si láhev Absinthu a tvořit. :-)) No, jak jinak dokonale pochopit podstatu věci? :-)


    5.3.2011

    Ještěže jsem již druhý den příliš unavená na to, abych se to tu snažila plnit souvislejšími řádky. Psala bych totiž nehorázné hlouposti (nebo minimálně hlouposti větší než obvykle).

    I když nemůžu popřít, že na uvědomění si euforických pocitů štěstí a spisování řádků o mém drahém nemůžu být příliš unavená nikdy. Ještě stále si myslím, že on je to největší štěstí, které mě kdy potkalo. :-)


    3.3.2011

    Vysokoškolské střípky. :-)

    Po semináři ze stylistiky jsem si uvědomila smutnou skutečnost. (Ne, milionté opakování Boženy Němcové nebude to zdaleka nejhorší. :-) Sotva poznám větu hlavní od věty vedlejší (nesmějte se mi alespoň, když už se k vlastní debilitě tak bezelstně veřejně přiznávám :-)) a druhy vět vedlejších mi neříkají vůbec nic (a taky žiju, no :-), tak vážně nevím, co tam budu při stylistickém rozboru děl tropit. :-))

    "Co budeš číst, Viewegha nebo Topola?"
    "Topola, Viewegha nesnáším."
    A za zády komentář spolužačky Š.: "Vítej do klubu." :-))
    Správný intelektuál Viewegha nemá rád, to si, milé děti, zapamatujte. :-))

    Analýza Dostojevského díla Zločin a trest? Maně si pamatuju, že tahle knížka je brutálně tlustá. Asi bych už měla začít, abych to do konce semestru stihla. :-))

    Ještě chvíli a přestanu odolávat všudypřítomné lákavé vidině automatů a tudíž kafe. :-) Pak ovšem nevím, co zvýšená hladina kofeinu v krvi se mnou provede. :-) Pravděpodobně mě s konečnou platností trefí šlak. Co nezbytně potřebuje VŠ student jsem dnes předvedla na stylistice: notebook, mobil a samozřejmě dávku kofeinu (Cola). :-))

    Připadám si trapně. Babička uváděna jako nejprimitivnější a nejbanálnější příklad snad na všech přednáškách. Tvářím se zasvěceně, snažím se vypadat nadmíru inteligentně a hrdě nepřiznávám, že jsem to stále nečetla. :-))


    1.3.2011

    Jedna z nejlepších vymožeností západní civilizace je bezesporu hormonální antikoncepce. No nic. Ehm. Pokračujeme dál.

    Je březen. To znamená (mimo jiné) pozvolna přicházející jaro. A taky to znamená, že letos od "přelomového" dubna neočekávám ale vůbec nic. Protože by to tak trochu bylo rouhání, chtít víc. Víc, než jednoho báječného chlapa, kterého mi osud poslal před nedávnem do cesty. Stojí vždycky na mojí straně a za to si ho nesmírně vážím. Můj princ. :-)

    Měla jsem první přednášku ze stylistiky. Po milionté páté slyším o Máchovi, Němcové a Nerudovi. :-) (A opět budu muset číst. Mám jen jedinou otázku: "Proč je toho ku*va zase tolik?" :-))

    Vždycky jsem si myslela, že jakákoli romantika je sladkobolný kýč a romantici jsou absolutně "nepoužitelní". (Ne, už si to nemyslím. :-) Jakže se tomuhle říká? Změna priorit? :-)

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku