♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Únor '11

    archiv blogu

    27.2.2011

    Poslouchám Ozzyho. Tyhle chvíle jsem chtěla trávit... jinak. S někým jiným. No... No nic. A tak jen koukám do počítače, datlím veskrze zbytečné řádky prodchnuté melancholií a nechávám svůj přehrávač, aby mi nabízel další a další srdcervoucí balady. V mých myšlenkách je teď jen jedno jediné jméno. Jeden jediný člověk. Ten, o kom občas říkávám, že je mým vysněným princem z pohádky. Ten, kdo zná moje nejniternější pocity. Ten, komu svěřuju svá trápení. Ten, u koho potisící zopakovaná věta mám tě ráda stále dostatečně nevyjádří, jak moc mi na něm záleží.

    K posmutnělému hloubání se nejlépe hodí tahle písnička:

    Don't you cry tonight... I still love you baby... Don't you cry tonight... Don't you cry tonight...

    A pak ještě staří dobří Bon Jovi. (A slova písničky, která už od čtrnácti znám zpaměti.)

    Pochopitelně i má studijní morálka se za těchto okolností poroučí kamsi do míst nejtemnějších. Toužím zalézt hluboko pod peřinu a strávit pod ní všechen čas, dokud mi nebude zase líp. Jenomže nemůžu. Takže mi ráno nezbude, než nahodit úsměv, do batůžku přibalit noťas a kráčet do naší milé alma mater.

    Ta cynická slečinka ve mně by chtěla předchozí řádky zcenzurovat, ale... ne. Nemá to smysl. Nechám je tady. Život je velmi pestrý. (A já si zvykla tu svoje pocity odhalovat asi víc, než bylo mým původním záměrem.)

    Cynickou slečinku teď nechávám spát. (Odmlčela se díky trpělivosti a něžné péči a mnoha milým slovíčkům. Konkrétnější nebudu. Nechte mi mé malé tajemství.) Přestala jsem se tvrdošíjně vymezovat vůči svému okolí. Našla jsem si své místo na slunci. Se světem existuju v podivné symbióze.


    26.2.2011

    Mám teď zase chvilku čas na psaní. Tak tu chci zachytit dojmy ze současných dní, než mi utečou a já si nevzpomenu, co jsem prožívala. I když všechny ostatní dojmy výrazně přebíjí jen ten jeden jediný.

    Ai&Pan Božský. Myslím si soukromě o nás, že jsme dokonalý pár. (A není v tom ani špetka sarkasmu.) Řekla jsem mu, že si ho vážím. Že je pro mě vzorem. On řekl, že já jsem jeho nadšení. Pomáhám, podporuju, pečuju, radím a naslouchám. Mám pocit, že on mi jako jediný dokáže doopravdy porozumět. Moc si ho cením za schopnost vidět pod povrch, jít přímo k podstatě věci a neřešit kraviny.


    24.2.2011

    Mám rozvrh. (Kroužkový předzápis je univerzální dobro mimochodem. :-) A už nemám volný pátek. Nicméně mě ještě tak zcela neopustil optimismus. :-) Třikrát týdně do dvanácti hodin. Jo, vysokoškolský život je vlastně celkem veselý. Optimismus se mi za této situace dere na mysl tak nějak sám. Nemůžu za to, že na střední jsme byli rádi, když jsme se jednou za čtrnáct dní směli urvat ze školy už v jednu. :-) Sedět od osmi do pěti na zadku je čiré peklo. Dejte na mě, milé děti a běžte na VŠ, je to zábava. :-)
    Jo a nebudu líná si (alespoň na přednášky) pravidelně nosit notebook. :-) Neb podporuji sdílení informací. :-)) Ano, vážení přátelé, po semestru zjistíte, že jste na ranní přednášce byli všehovšudy dvakrát a zoufale potřebujete, aby vám poznámky někdo poslal. :-) Anebo jste tak trošku prasátka a v tom, co jste si naškrábali ručně na jakýsi papír původu neznámého se po pár měsících už prostě nevyznáte, viď Aailyynko. :-)
    Jo a budu chodit na angličtinu. Respektive pokud cvika nejsou povinná, tak asi nebudu. :-))

    "Bez tebe je i zítra až za strašně dlouho."
    Tuhle větu jsem řekla panu Božskému. My dva už bez sebe asi vážně nemůžeme být. To je ale milé. (Tentokrát bez ironie. :-)

    Spadlo mi zrcátko. Ale nerozbilo se. Jaké poselství z toho plyne? Že jsem sice jelito, ale nebudu sedm let nešťastná? :-))

    Připomínám Shreka. (Zelená vodička na obličeji.) Velice vtipné. :-) (Ano, jsem velice marnivá. Ne, skutečně to nemusíte číst. :-) Máte pocit, že to dnes nedává zcela smysl? Tak to se zřejmě nemýlíte. :-) Tak až někdo z vás zjistí, čím by to mohlo být, řekněte mi to, jo? :-)

    Přemýšlím, jestli sem náhodou neuploadnu onen svůj nový rozvrh, abych se teda pochlubila, ale vzhledem ke frekvenci změny tohoto a tudíž rychlé ztrátě platnosti se na to asi vykašlu a přilepím sem až ten, který mě jednou totálně nasere no dobře, budu slušná, takže naštve. :-))


    23.2.2011

    Potřebuju si (ještě stále) nabarvit vlasy. Za neskutečnou zradu mimochodem pokládám fakt, že má oblíbená značka tohoto zkrášlovadla (zkrášlovadlo? dejte na mě, barva na vlasy je nejlepší vynález lidstva od dob... od... no... hodně dávných :-)) jaksi není nikde k nalezení, tedy se musím spokojiti s jinou. Vlasy mám ještě stále do poloviny zad a ještě stále jsem neuznala za vhodné je ostříhat. (Na poslední řádění mé kadeřnice s nůžkami mám ostatně ještě pořád veskrze půvabnou vzpomínku v podobě fotky v indexu. Vypadám tam jak po zásahu Střihorukého Edwarda. :-))

    Zjistila jsem, že trpím nezvladatelným odporem ke kolonkám STAV (viz například Facebook). Tuto položku velkoryse zanechávám nevyplněnou. Ačkoli jsem se zcela automaticky začala chovat tak, že pan Božský je naprosto nedílnou součástí mého světa, přesně v duchu své svérázné povahy odmítám posvěcení svých (jeho, našich, to máte, milé děti, tak nějak fuk :-) citů škatulkou ZADANÁ.
    Ehm, rozumíte někdo tomu, co jsem tímhle odstavcem chtěla říct? :-) Pokud ne, nedivím se, tato myšlenka mi proletěla hlavou dnes pozdě v noci/brzy k ránu, někdy kolem jedné hodiny. Ostatně, znáte snad jinou vhodnější dobu, kdy je návštěva Facebooku omluvitelnější a rovněž menší ztrátou času? :-)

    "Záleží mi na tobě a jsi pro mě moc důležitý."
    "Ty pro mě taky."
    Ano, jsem moc spokojená. :-)


    22.2.2011

    Důležitá pravda (byť poněkud paradoxní): muži mého života respektovali onu ulitu, ve které se schovávám. Jedině tak se dokázali dostat za ni. Aktuálně ten, o kom říkám, že setkání s ním nemohla být náhoda, ale osud a jehož oči mají barvu hořké čokolády. A o kom napůl v žertu prohlašuji, že je andělem, jenž mi spadl z nebe.

    Jednou měsíčně trpím zásadní krizí identity a toužím býti mužem. :-)

    Tušila jsem, že ve webech, které (alespoň občas) čítávám, jsem na někoho zapomněla. Na Sikara. (Tohle mi asi Angie neodpustí. :-) Slibuju, že to napravím, fakt. :-)

    Včera k večeři půl párku. (To není jídelníček pokročilé anorektičky. :-) Hormony jsou zřejmě záležitost bezmála čarovná. :-)) Pronásleduje mě nechuť k normálnímu jídlu a zato na čokoládu chuť vpravdě nezřízená. :-))


    21.2.2011

    "Jestli někde potkáš muže mého srdce, tak se ho zeptej, jak se vyspal. :-)" Rozesmátá sms adresovaná panu Božskému. :-)
    Jo, stále se mám vážně hezky. Je mi fajn. Moc fajn. Řekla jsem mu, že ho nosím stále v srdci. Myslím to zcela vážně, jakkoli to možná (tím spíš ode mě) zní pateticky.

    Myslím, že jsem chtěla psát víc, ale je jedenáct v noci a já už jsem na to příliš unavená.


    19.2.2011

    Trávit osamělý večer s "instatním filosofičnem" (kdesi jsem to četla) od Coelha je vlastně nějakým bizarním způsobem docela příjemné. Můj milý právě vede rozmluvy nad sklenkou vína. Už jsem se zmínila, že ho zbožňuju? Teda... milého. :-))

    Ráda bych napsala něco inteligentního vtipného prostě něco. :-) Zachytit dojmy ze včerejších několika hodin. Ale obávám se, že to, při zachování určité míry soukromí obou zainteresovaných (a přísné autocenzuře), asi nesvedu. :-) Tak asi napíšu jen tolik, že se mám díky panu Božskému jednoduše úžasně.

    Tiramisu. Mňam. :-)


    17.2.2011

    No jo, já vím, že už bych mohla zase taky něco napsat. :-)

    Udělala jsem si pořádek v oblíbených webech. Reklamace nepřijímám, takhle to zase na dlouhou dobu zůstane, protože nebudu mít čas to protřídit, tak se prosím vás, ukřivděně nehlašte, že jsem na vás v tom výčtu zapomněla. :-)) Snaha byla. :-) A možná bych měla začít používat RSS čtečku. :-)

    Jo. Je mi fajn. Vážně moc fajn. :-) Schopnost s někým být je zřejmě nějaký vyšší level dospělosti nebo tak něco. :-) Nečekala bych, že někdy prohlásím, že mě to skutečně baví.

    Mám taky po dlouhé době s webem nějaké plány, tak to snad dotáhnu až k jejich realizaci. :-)

    O tuhle perlu se se světem prostě musím podělit. (Možná to signalizuje, že půlnoc je doba tak akorát na večerku nebo co já vím. :-)) Z dostupných informací vyplývá, že historicky první komentář jsem slečně Angii napsala v prosinci léta páně 2007 pod článek s památným názvem Fuj. (Očividně nás svedl dohromady vysoce "optimistický" přístup k životu.) A pointa? Co já vím. Není. :-)) Nemáme skladem, přijďte si příští týden. :-))


    15.2.2011

    Tak jsem zdárně přežila svátek zamilovaných. :-) Pro letošek jsem se rozhodla odložit i to, čemu říkám "zdravá míra cynismu" (ta je, věřte zkušenému, opravdu nutná k přežití, zapamatujte si to, milé děti :-) a infantilně se radovat nad všemi kýčovitými hloupůstkami, které k tomuhle svátku přísluší. Trochu kýče jednou do roka nemůže škodit, ne? :-) Nezastírám, pan Božský mi přáním udělal velkou radost. :-) Oba opravdu nemáme rádi růžovou. :-)

    Přistihuju se, že pan Božský je jediný, koho za věty počínající slovy "měla bys" jsem schopna neseřvat na dvě doby. Ehm. Že by pozitivní zjištění? Asi jo. :-)

    Čtu Coelhova Alchymistu. (Pravděpodobně jen proto, abych pak mohla zcela zodpovědně prohlásit, že Coelho píše nehorázné braky. Ano, hraju si na slečnu intelektuálku. :-))

    Btw když se sejdou dva intelektuálové... jsou schopni vést vysoce sofistikovanou diskusi dokonce i pornu. :-)))


    13.2.2011

    Absolvovala jsem maturitní ples slečny N. Se stále roztomile zablokovanými zády. Pod prášky proti bolesti (nemusíte mi říkat, že jsem magor, vím to o sobě, drazí moji :-) a tedy bez kapky alkoholu. Ač mám temné podezření, že patřičné množství Paralenů by stav ne nepodobný alkoholové opici dokázalo přivodit rovněž. V lodičkách, v nichž mi byla fakt strašná zima, jsem si smutně vzpomněla na doporučení paní doktorky. Ta dobrá žena, jejíž ordinaci jsem v pátek ráno poctila svou laskavou přítomností, mi radila být v teple.

    Při psaní tohohle článku mi ještě na zápěstí cinká stříbrný řetízek ze včerejšího večera. A poslouchám Pink Floyd. První song, který hrála kapela na mém maturitním plese.

    Tak už je to rok. Když jsem loni stála na tom samém místě v šatičkách coby maturant, něco mi tak trochu scházelo. Někdo, kdo by mě (alespoň na dálku) morálně podpořil. Kdo by na mě byl pyšný. Za ten rok jsem ho našla.

    A abyste věděli, tak je mi teď tak trošku smutno. (Bez něj.)

    Potkala jsem spoustu známých. Objetí se slečnou T. Poklona od bývalého spolužáka D., který tam byl se mnou, že mi to sluší.

    Rýpalova češtinářská vsuvka: kdo těm nebohým dětem proboha poradil, aby dívenky měly na šerpách genderově korektní nápis MATURANTKA? :-))


    10.2.2011

    Juchů, přestala mě bolet záda (nebo ledviny nebo co já vím, co se v těch místech tak asi nalézá). :-) Ne, já vůbec nejsem hypochondr, věřte mi. A péče pana Božského byla velmi příjemná. :-)
    Update ve večerních hodinách: Záda mě bolet opět začala a po polknutí Paralenu, chvála moderní medicíně, zase přestala. :-)

    Mám nový kulinární objev. Tzatziki. Mňam. :-) Bez kopru a bez máty, ale kopr by se možná snesl. :-)

    Čtu. Jsem tak trochu magor, nepopírám. :-))


    9.2.2011

    Snídám. Je půl dvanácté. Snídám kafe a sušenky. A už si zase začínám myslet, že život vysokoškoláka je docela fajn. :-) Alespoň v mezidobí, kdy jeden semestr skončil a druhý ještě nezačal. :-) (Protože jsem holka šikovná a statečná a nenechala jsem zkoušky na poslední chvíli. Na teorii literatury jsem odvážně vyrazila hned ve druhém termínu. :-) A protože jsem o něco méně šikovná, mohla má časová rezerva být ještě o týden větší. No nic. :-)

    Alespoň na chvíli se ztratit zbytku světa a strávit okamžiky s panem Božským. Ach. Aailyynka je jím stále bezmezně okouzlená.


    8.2.2011

    Zápočet jsem ukořistila, lépe řečeno oba dva. Semestrální práce uznaná, první semestr na VŠ oficiálně úspěšně za mnou. Uf. :-) Ze STAGu se na mě místo termínů zkoušek culí žlutý smajlík. :-)) A myslím, že mě to dokonce ještě pořád docela optimisticky baví. Asi jsem si fakt vybrala správný obor. :-)

    Oblíbené džíny ze mě padají. Nejsem si zcela jistá, jestli je to pozitivní zjištění. Když je toho na mě moc, nejím. (Jenom piju o to víc kafe.) To je známá věc. Asi budu mít do konce studia postavu jako Twiggy. :-))


    7.2.2011

    Moje milá Angie včera poznamenala něco o pohádce. No, musím jí dát za pravdu. Nikdy bych fakt nevěřila, že mě něco takového potká. :-)

    Zítra jdu psát na druhý pokus ten hloupý zápočet. Mám z toho celkem psycho. Chuť k učení klesá, schopnost soustředění mizí, únava stoupá. Z nedostatku schopnosti dělat něco méně debilního jiného systematicky narušuji panu Božskému pracovní morálku. :-)) Jsem mladá, krásná, roztomilá a taky trochu mrcha, chcete mě? ;-))

    "Bohužel má dvě malý děti."
    "A to je fyzická vada?"
    "Předpokládám, že je taky ženatý... Za to mi ten zápočet nestojí."
    Aneb v předvečer zápočtového testu zvažujeme i "alternativní" cesty ke studijním úspěchům. :-)))

    Pokouším se zachovat si zdravou míru cynismu. :-) Né, že by to tak úplně šlo. :-)

    S panem Božským je mi nádherně. Je to zvláštní, výjimečné. Intenzivně si uvědomuju, o kolik je to teď jiné. Žiju jiný život. Prožívám jiné emoce. Mnohem hlubší. (Nevěřila bych, že to řeknu.) Může tohle být osud? :-)


    6.2.2011

    Usoudila jsem, že je načase před panem Božským otevřít další bizarní zákoutí mé složité duše. Dopadlo to... nad (moje) očekávání dobře. Pochopil. Podržel. Stojí při mně.
    "Už nejsi sama. Spolu to zvládneme."

    Filosofická disputace (po semestru už umím používat literárněvědné termíny, heč :-) na téma Proč Babička není ke čtení? (Aneb varuje devět z deseti literátů. :-)) Klidně se podělte o svoje mínění, proč se tohle dílo (ne)dá číst. Ano, zřejmě jsem už nadobro poznamenána svým studijním oborem. :-)

    Myslím, že jsem našla toho, který aspiruje na titul "naprosto dokonalý chlap". :-)


    4.2.2011

    Nad učením se mi téměř daří usínat. To znamená jenom jediné. Vypít ten energeťák, po kterém už tři dny šilhám. (Poslední záchrana, kafe piju pořád. :-) Hladina kofeinu v mém organismu zjevně dosáhla kriticky nízkých hodnot. :-) Určitě to neznamená, že by bylo dobré jít si lehnout dřív, než v jednu hodinu ráno. :-)

    Nutně potřebuju pauzu. A potřebuju ze sebe udělat lidskou bytost. :-) Umýt si vlasy, nalakovat nehty. A zlikvidovat ten pupínek na bradě. No nic. To už by to tady začalo vypadat jako online verze poradny z Bravo girl, či jak se ty příšerné plátky, co jsem je četla v pubertě, jmenovaly. Nejen klasickými autory živ je člověk. :-)) Zřejmě jsem už dostoupila na vyšší level bezmezného zoufalství, když mi jako přijatelná alternativa vyžití přijde i zušlechťování vlastní osoby (respektive jejích vnějších rysů, mozek si zušlechťuju v posledních dnech až až). :-)


    2.2.2011

    Palec dolů pro dnešní den získává publikace Česká literatura od počátků k dnešku. Aneb učení je prostě pruda. :-))
    Palec nahoru získává můj šatník, respektive jedno nejmenované tričko, které jsem si ráno oblékla a zjistila, že mi poněkud volné. Aneb žít občas výhradně jen z přiměřeně vysokého množství kofeinu v krvi má svá nesporná pozitiva. :-)) (Jsem zvědavá, co budu říkat, až si rozsypu metabolismus.)

    Realita bude bita, připravený nenachytá...


    1.2.2011

    Špatný den. Na školu se mě radši nikdo neptejte. :-)

    O pár hodin později přece jen uznávám za vhodné myšlenku výše trochu rozvést. Ať nemusíte čekat, než se mi bude chtít přiznat barvu. :-)
    Zápočtový test se poněkud... nevydařil. :-) (Už asi stokrát jsem pronesla něco o tom, že jsem opravdu ráda, že jsem se vykašlala na tu bohemistiku. No, tak to pořád platí. A když to dám, tak mě nečeká svatý pokoj, ale druhý semestr téhle hrůzy. Jsem strašný chudák. :-) Nejsem na sebe za tenhle výkon dvakrát pyšná, fakt ne. Embargo na školu platí, zruším ho, když se mi povede příští týden napsat test na druhý pokus. Jojo, radosti života vysokoškolákova.
    Trpká příkoří v podobě totálně zmastěného testu se ovšem díky panu Božskému snášejí mnohem mnohem líp. Dělám pokroky. Přestávám si připadat jako zcela neschopný idiot, o kterého takový úchvatný chlap nemůže zavadit ani pohledem a stávám se docela normálně lidsky chybující ženou. Potlesk, prosím. :-))

    Nějakým naprosto zvrhlým způsobem se těším na maturitní ples slečny N. :-) Činčání, malovátka, cingrlata, podpatky... :-) Že by za tím byla tajená škodolibá radost, že stovkám lidí se s image a la slon na chůdách nebude tentokrát muset předvádět Ai osobně? :-)) (Civil!! Nemusím jít v sukni. :-)

    A tak tedy, milí přátelé, takhle. :-) (No nesmějte se, hymna mých sladkých patnácti. :-) Ano, byla jsem skutečně těžký "rebel". :-))

    Vymazala jsem dobře víc než polovinu kontaktů z ICQ. Všem, kdo kontaktovou genocidu přežili, tímto gratuluju. :-)) Sláva vítězům, čest poraženým. Že začínám lehce magořit? Tak to se vám... nezdá. :-))

    Usmívám se. Pročítám si zápisky z doby, kdy jsem potkala poprvé pana Božského. :-) Svět se mi v tom momentě zvláštním způsobem obrátil. Obohatil. Nesmírně. Je to moc hezké. Opravdu jsem vděčná za to, že ho mám. Báječný muž s nádhernou duší. Opora. Přítel. Respektuje mě. Uznává. A propos... když si tak po sobě čtu, co jsem psala o mužích, které přitahuju, napadá mě, že jsem tehdy nevědomky složila zcela přesnou charakteristiku pana Božského. :-) Podnětem pro vznik těchto střípků ovšem v té době bylo několik různých osobností. Náhoda? Na náhody nevěřím.

    Tak čert aby to vzal... Proč dnešní ráno přijde mi jak rána na solar...

    Bizarní je... ještě v půl jedné v noci nespat. (Ano, píšu to ještě pod už vlastně včerejší datum, nechce se mi proud myšlenek trhat do dvou postů.) A poslouchat na youtube písničky, které jste měli rádi před pár lety. A přemýšlet. Zvláštní.

    Nepochybně si budu po probuzení myslet, že jsem v noci psala strašné pitomosti. Ale nepochybně svoji soukromou sebereflexivní terapii zase jednou potřebuju. Ale je jedna hodina ráno, takže bych nimrání se ve vlastním nitru mohla už konečně opustit a jít se z toho dnešního dne taky vyspat.

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku