♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Prosinec '10

    archiv blogu

    31.12.2010

    Poslední den roku 2010. Tak letošní rok by si malé bilancování asi zasloužil.Hodně mi dal. Zkušenosti. Nový životní rozhled. Parkrát jsem spadla (pan R., střední škola, sáhnutí na dno vlastních sil, hromada stresu a z něj plynoucích zdravotních potíží). Odřízla jsem se konečně od pana Dokonalého. Abych měla otevřenou cestu k někomu jinému. Jsem fatalistka. Náhody neexistují. Všechno má svůj význam. I když ho třeba hned neznáme. Životní pády měly smysl. Dospěla jsem. Pochopila. Vyzrála. Vážím si toho, co mám. Druhá polovina roku. Nastoupila jsem na vysokou a potkala pana Božského. Díky němu se cítím ženštější (výrazně se maluju a po mnoha letech mám vlasy do pasu) a křehčí a zároveň silnější a sebevědomější. Zatím mě to trochu mate. Svá trápení jsem po letech zatlačování vytáhla na povrch. Učím se je sdílet, odžít, nechat přebolet. Abych mohla jít dál. A to dokonce už ne sama. Prohlásila jsem včera, že pan Božský je první chlap, se kterým to myslím opravdu vážně. Motýlci v bříšku. :-)

    Baví se dva vysokoškoláci (rozhovor jest naprosto autentický, podobnost s reálnými osobami je naprosto záměrná :-):
    "Od zítřka se začínám učit."
    "To už říkám týden..."
    "Já taky."
    (...)
    "Kolik asi může stát bakalář?"


    30.12.2010

    Sotva jsem se vyhrabala z nachlazení, je mi nevalně opět. Jak krásné je být žena, ach! :-)) Bolí mě bříško, au. :-) (Ne, není to vtipné. Fakticky ne.)

    Tak tedy předsilvestrovský podvečer. Do nového roku snad jen, ať je stejně hezký jako ten předcházející. Letos vážně nic víc nepotřebuju. :-)


    29.12.2010

    "Jsem protivná, drzá, sarkastická... ale celá tvoje. Jsi rád?"
    "Jo." :-)

    Není nad to, když vás mají druzí rádi takové, jací jste. :-)

    A nastalo ticho... Znamená to, že Ai je nehorázně líná? Nebo nehorázně šťastná? Obě možnosti jsou správně. :-)

    Stačí si vzpomenout na pana Božského a točí se mi hlava, cítím motýlky v břiše a příjemné rozechvění. Schopnost koncentrace výrazně klesá. :-) Nemůžu se soustředit, nezvládám myslet na nic jiného a jsem tak trochu mimo. :-) I když bych to tak nějak nečekala, vážně mě to baví. Zkrotla jsem. To je to poslední, čeho by se někdo od notorické vlčice samotářky nadál. No. :-)

    Špatný vtip je když...
    potřebujete přes sms někomu sdělit, že se vrátíte do patnácti minut. A než to napíšete, je pět minut v pr... pryč. :-) Ai má nový mobil, podrobnosti chystám. Hodlám je někde samostatně vypíchnout. :-)


    25.12.2010

    Mám brutální rýmu. Rovněž kruhy pod očima a skelný pohled. (Krasavice inteligentní, fakt že jo.) Je mi asi o milion procent hůř, než včera. A bolí mě dutiny au... (Či jak se to... Co to... Nejsem přece doktor. Faktem zůstává, že to prostě bolí.)

    Jsem cynik. To nic nemění na tom, že si svátky letos užívám. Jsem taky tak trochu materialista (mobil!!). Letos mě zdaleka nejvíc potěšil ovšem dárek nemateriální. Ježíšku, děkuju. :-) Nádherné vyznání od pana Božského, ehm. Sice to stejně asi nikoho nezajímá, ale já se chci prostě pochlubit. :-)) A jenom doufám, že mě za to nezabije, až si přečte, že jsem to tu provařila. No nic.

    Jdu se přežrat cukrovím a vypít další litry čaje (šípkový, mňam). Tož si ty sváteční dny užijte, děcka. :-)


    23.12.2010

    Vznáším se samým štěstím na růžovounkém obláčku. :-) (Je divné, že to teda říkám zrovna já... Nu což, stane se i v lepších rodinách. Sarkasmus je zpátky? Vivat!) V prosinci loňského roku (laskavý čtenář si nalistuje archiv, děkuji) jsem se potácela ve stavech naprosto příšerných. Vztek, smutek smíšený s odhodláním to nevzdat, stres, přepracování, prostě psychické i fyzické padání na držku. (Nemůžu jinak, pardon, tohle slovo tam prostě zcela výstižně padne. :-) Jako bych to snad ani nepsala já. Řádky staré pár měsíců působí neuvěřitelně cize. No, tomu se asi říká vývoj, milé děti. :-)

    Máme se rádi fakt moc. Mám ho ráda čímdál víc, jde-li to ještě vůbec. :-) Má mě rád i se všemi mými stavy, jimž soukromě něžně přezdívám na zabití. :-)

    Zřejmě tak nějak vezmu na milost i ten vánoční sentiment. No, tak si to všichni nějak užijme a přežijme ve zdraví. :-)

    Tak letos naši tradici poprvé poruším. The show must go on... Pálit mosty jsem nechtěla a nechci, ale je to jedno. Už si každý stejně tak nějak kráčíme vlastní cestou.


    19.12.2010

    S výrazem hodným přinejmenším Krista na kříži jsem si nechala uvařit bylinkový čaj. (Sedmero bylin. Prý. To by bylo, aby alespoň nějaký druh té zeleně neměl účinek. Akorát doufám, že tam nebylo Vraní oko. :-))) Pak jsem ho dokonce bez protestů, že to smrdí, vypila. Hormonální změny dělají s mým organismem divy. A to nejen po fyzické stránce. Když k tomu připočítáme ještě endorfinovou smršť způsobenou panem Božským, vznikají... fakt zajímavé stavy.
    A dokonce jsem si ani nepostěžovala, že tomu čaji chybí rum. (Fakt nám od cukroví nezbyl? Do pečení je ho vyložená škoda.) Asi je načase se sebrat a s pořádnou zásobou knih se odstěhovat do srubu vprostřed hvozdů kdesi na severu. Země Absolutky a Finlandie, vivat! Zemský ráj to na pohled. :-) (Linky pro abstinenty, notorici mají povoleno neklikat. :-))

    Poslouchám Davida Deyla. Svět zešílel. :-)

    Tak čeho se bát...


    16.12.2010

    Zjistila jsem, že jsem hrozně ješitná. Je ješitnost dobrá motivace pro to nevyhodit okamžitě všechnu odbornou literaturu oknem a neupadnout do hluboké deprese? :-) Můj kousavý sarkasmus se začíná vracet. Nevím, jestli je to krok kupředu nebo zpátky. No nic.

    S panem Božským jsem pořád moc šťastná. I když to se mnou vážně nemá někdy jednoduché. A ano, jsem nesmírně... pyšná, když říká jisté věty. Ne, nenapíšu je sem. Nechci cupovat jeho (naše) soukromí. To nemůžu.

    Zjistila jsem taky, že asi stárnu. Přestávám svou tělesnou schránku vystavovat brutálnímu nedostatku spánku. (Ale nepřestávám se dopovat kofeinem. Kafe nedám.) Dostat se do postele ještě před jedenáctou znamená ráno trpět o něco míň. Mít svých osm hodin spánku má cosi do sebe. Teda nemělo by to chybu, kdybych se dnes třikrát za noc nebudila. Ach jo.

    Omluvte (dočasně, dá-li Bůh nebo jiná vyšší mocnost) sníženou kvalitu mých postů, ze všeho nejdřív se potřebuju dospat. :-) Dobrou noc.


    15.12.2010

    Žiju teď vůbec ještě svůj vlastní život? Možná jsem spadla do nějaké červené knihovny. :-) Svět se mění. Nikdy bych to do sebe neřekla. A ano, pronásleduje mě občas pocit, jestli je tohle všechno vůbec pravda. Jestli se mi to nezdá. Jestli o něho nepřijdu. Bojím se. Pochybuju. Ne o něm. O sobě.
    Napsáno, nepublikováno, nicméně tu ten prchavý pocit zachycený nedotvořenými řádky nechávám a publikuji až se zápiskem z 16. 12.


    13.12.2010

    Štěstí...
    Nesoudí. Nevyčítá. Nevyptává se.
    Štěstí...
    Poslouchá. Podporuje. Pomáhá.
    Moje štěstí se jmenuje pan Božský. (Na jméno nebo cokoli vedoucí k provalení jeho identity uvaluji přísnou autocenzuru. Provokace mě hrozně baví i když rouška tajemství je hodně tenká. :-)

    Steely nejsou vhodné zimní obutí. (Ale jsem marnivá, takže do zimních bot mě nedostanete. Taky když už stály dvojku, žeano. :-))) Džíny nejsou vhodné zimní oblečení. Zimaaaa... Asi je načase si pořídit výbavu pro pobyt v Himalájích nebo tak něco. :-)) Jo, venku je půl metru globálního oteplování. :-)))

    Nejlepší doba na přemýšlení je ranní cesta do školy. Nepíšu proto, že jsem teď šťastná? (Snad. Nebo nepíšu proto, že jsem prostě bezmezně líná, pchá.) Změnila jsem se? (Určitě ano.) Je dobře odložit masku sarkastické slečny a stát se vůči světu křehčí a zranitelnější? (Nevím.) Chtěla bych vrátit slečnu Nezávislou? Ve vztahu k širšímu okoli? (Těžko říct.) Jsem jenom moc zmatená z toho, že mě najednou někdo podporuje? (Myslím, že jsem.) Až budu velká, stanu se filosofem. :-)) Přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta mi jde nadmíru dobře. :-)

    "Máš úplně všechno, jsi jednoduše dokonalý. Tak proč právě já?"
    "Protože tě mám rád."

    Na složité otázky obvykle bývají geniálně prosté odpovědi. (Ano, myslím, že jsem právě až nezdravě upřímná.)


    10.12.2010

    Už bůhví po kolikáté vlastně chci naprosto nezbytně napsat pouze jednu jedinou větu: Mám se krásně. :-) Ale protože by se web měl začít zase trochu hýbat a já tu na to v posledních dvou týdnech nehorázně kašlu, jediná věta to nebude. :-)

    Potřebuju si obarvit vlasy. A jsem totálně neschopná. :-) Ehm, stane se. Tak nějak jsem toho původně chtěla napsat víc, ale ani po několika hodinách jsem se k tomu nedokopala. Takže posílám na web alespoň tento polovičatý post. Lepší, než nic. Ne?


    7.12.2010

    Sebevědomí mi klesá někam do míst blížících se veličině jménem absolutní nula ...(Znalosti z fyziky na pokec? Tyto postrádajíc, google k dispozici rovněž nemajíc - jsem bezmezně blond a neumím si nastavit na notesu školní wifinu - najděte si to kdyžtak sami. :-)
    Propadám hluboké trudomyslnosti. (Toto o pár hodin později léčím black metalem. Dimmu Borgir jsou dokonalý výplach mozku. Bez odkazu, najděte si to na youtube sami, obávám se, že jsou všechny songy stejně plus minus totéž. :-)) Ti nejkrásnější muži jsou zároveň taky pekelně inteligentní. Ano, upadla jsem právě do deprese. :-) Pronásleduje mě stihomam, že na tohle já prostě nemám. :-) Ano, pan Božský s bezmeznou trpělivostí mé pošramocené sebevědomí napravuje. Stejně to nechápu. Ale možná se o to časem alespoň přestanu snažit. Nu což, v životě jsem nepochopila už hodně věcí. :-)
    Sarkasmus, nadhled? Nejsou, milé děti.

    V podstatě mě moc baví nesmělé a tajené zasahování do jeho světa. A hrajeme si na schovávanou se světem. :-) Takové tajné spiklenectví. Všichni mají v ruce pár náznaků a nikdo neví nic konkrétního. :-) Je to fakt vtipné. Polovina internetu (silná nadsázka, takovou návštěvnost nemám a ani o ni nestojím) řeší můj milostný život. :-)))

    Možná bych měla omezit ty litry kávy, které piju. (Lákání automatu na školní chodbě úspěšně odolávám a nedám si.) A možná bych měla začít pořádně jíst. Pak bych se třeba necítila tak mizerně.

    Posledních pár týdnů řádně zatřáslo s mým vnímáním okolního světa. Věci staré pár měsíců najednou vnímám úplně jinak. Nečekala bych to. Za mého mládí jsme podobné situace komentovali hláškou: "Tak to je hustý." :-))

    Zřejmě jsem tolerantní a trpělivý anděl. :-)

    Svět mi tě dluží... Všem mým nocím se zdáš... Jsi hebkej důkaz, že funguje svět... Blonďatej úkaz... Smysl všech vět...

    Mám záchvaty, kdy smířeně říkám, že mě škola baví a taky stavy, kdy mi strašně leze na nervy. Ani tohle jsem tak úplně nečekala. Ehm. Ale asi je to normální. Je to pořád jenom škola. :-)


    6.12.2010

    Angie má pravdu. Nepíšu. Na psaní jsem se v uplynulých dnech, milí vážení, prostě vykašlala. Ospravedlněním mi budiž, že jsem žila něčím daleko podstatnějším, než ubrečenými řádky tady na webu. No, ale jinak teď už se mám(e) fajn. :-)) (Což možná věstí, že další řádky i tak nebudou, nemám-li potřebu se nípat ve svém ztrápením nitru. Nebo nevnímám-li své nitro jako ztrápené. :-)

    Pan Božský si v uplynulých dnech vysloužil zase o něco silnější auru toho nejúžasnějšího, nejhodnějšího, nejbáječnějšího, nejskvělejšího muže. (Pánové právě teď zbledli závistí a dámy nakonec taky, že? :-)) Jo, jsem fakt moc ráda, že jsem ho potkala. :-) Je mi fajn. :-)

    Venku je stále neuvěřitelně moc sněhu. :-) Asi budu stylová a začnu k tomu doma pouštět Ladovskou zimu. :-)) Bílá romantika se mi líbí... pokud do ní nemusím. :-))


    1.12.2010

    Prosinec. Začátek. Je prvního. Další právě uplynulý měsíc zmizel v archivu (odkaz z toho dělat nebudu, najděte si to výše :-). Zpětné pročítání zapsaných řádků mi teď přináší opravdové vnitřní uspokojení. Jo, myslím, že jsem vykročila do skvělého období. Nezbývá, než si přát, aby právě otevřený měsíc byl stejně báječný, jako ty předchozí. :-)

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku