♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Říjen '10

    archiv blogu

    31.10.2010

    Psaní je dobrá psychoterapie. Tak já to tedy taky zkusím. (Pamětliva moudrých slov pana doktora, který nás učí tvůrčímu psaní.) Následující řádky nejsou víc, než jen do klávesnice nacvakané zjitřené emoce jedné smutné dvacetileté slečny. Berte je tak. Nemá to valný smysl, ani hodnotu literární či jinou, není to ke čtení, chci se jen vypsat. Komentovat můžete, chcete-li. Věřím tomu, že případné komentáře budou psány s citem.
    Za pár dní se těmto zápiskům zasměju, vím to. Teď ale web potřebuju využít k tomu, abych ze sebe všechny pocity dostala. Takže... prostě tak.
    Fakt strašně se mi stýská. Nad příchozí smskou se téměř rozbrečím. (Ne, já vůbec nejsem přecitlivělá. *veeelmi kousavý sarkasmus*) Uf. Dneska už ani nemám sílu nutit sebe samu do úsměvu a hlášek, jak to zvládnu. Nezvládám to. Vím to. Nezvládám, nejde to, ale ono to prostě nějak dopadne. Nějak bylo a nějak bude. Musí se to prostě samo vykrystalizovat i když mám ze všeho nejvíc teď tak akorát chuť buď a) brečet anebo b) velmi hlasitě a velmi vulgárně nadávat. (Smajlík se na toto místo nehodí, představte si tedy, prosím, raději cynický úšklebek.)

    Scheiß Liebe...


    30.10.2010

    Milý světe, jsem fakt moc šťastná. No, to je asi natolik všeobjímající věta, že už jsou další slova krajně zbytečná. :-)


    29.10.2010

    Pan Božský se dnes večer baví po svém. A protože nejsem žádná stíhačka a přeju mu to (fakt, že jo :-), jala jsem se volný čas rovněž využít po svém. :-) Ale stejně je mi trochu smutno, ne, že ne. Takže:
    a) Naložit se do vany plné horké vody a pěny. Velmi příjemné. Vylezla jsem po hříšně dlouhé době. :-)
    b) Dotvořit zápisky na web. Velmi užitečné. Při svém čtenářském tempu si všechny knihy nemám šanci pamatovat.
    c) Zachumlat se do pelíšku s notebookem a sluchátky na uších, koukat na The Simpsons a jít brzo spát. No, co k tomu dodat, že... :-)

    Podporuje mě, uznává mě, respektuje mě, má mě rád. Je asi vážně naprosto dokonalý. :-)


    28.10.2010

    Stav bezmezného štěstí trvá. Jsem spokojená. Můj rytíř s očima barvy hořké čokolády je prostě báječný. Osude, děkuji ti. Do cesty jsi mi poslal ten nejvzácnější poklad.

    Čtu Minority report. Mé víceméně první setkání se sci-fi literaturou. Musím uznat, že to vůbec není špatné čtení. Mám za sebou první povídku. Idea Prekriminelu je velmi bizarní. Zápisky sem doplním dodatečně, vůbec psát o přečtených knihách teď nestíhám. :-)


    27.10.2010

    V posledních dnech píšu velmi sporadicky. Tak by možná neškodilo se zase trochu více rozepsat. :-) I když v poslední době žiju jenom jednou skutečností. Ano, pan Božský. Tímto hrdě prohlašuji, že se máme fakt moc rádi a já jsem šťastná a spokojená. Tak. :-)

    Ráno jsem měla decentní krizi a pocit, že snad ani to tvůrčí psaní nestojí za to, abych se vyhrabala z vyhřátých peřin. Ale jsem holka statečná, takže jsem se nakonec přemohla a do školy dorazila. :-) (Odpolední přednáška nebyla.)

    Pořád čtu. A složení četby studentky literatury? Minority report, Strakonický dudák a Duše a dílo od F. X. Šaldy. Ukrutná směska. :-))


    26.10.2010

    Dneska ne.


    25.10.2010

    Nemám co psát. Já nechci psát. Ale chci dodržet závazek pravidelného psaní po čtrnáct dní. Takže přece jen pár řádků vyplodím. Tedy... Trávím spoustu času s panem Božským. Přestal mě zcela zajímat okolní svět. Právě teď všechno ostatní ztratilo svůj význam. Hodlám se zcela pohroužit do svého štěstí a vylezu na povrch... prostě někdy. :-)


    24.10.2010

    Mám pocit, že jsem pro účely plnění domácího úkolu spíš měla oprášit profil na Twitteru. (Co takhle stará dobrá tužka a papír, ehm? Tak takhle vypadá totální zdegenerování sociálními sítěmi.) No nic. :-)) Stále se mám krásně. Toť vše, milé děti. Víc toho dneska už fakt napsat nezvládnu. :-)


    23.10.2010

    Jsem dokonalá žena. :-) Nejdůležitější ženské zbraně jsou: správně dávkovaná andělská trpělivost a schopnost poslat určité osoby asertivně zavčas do pr... pryč. :-)

    Víc se mi psát nechce, ale aby bylo domácímu úkolu učiněno za dost, vezmu to notně telegraficky: žiju, studuju vysněný obor (Karlovo univerzito, trhni si, jít studovat do Pardubic bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat), trávím spoustu času v okouzlující společnosti pana Božského a je mi hrozně fajn. :-)

    Na přednáškách o teorii literatury potkávám exspolužáka ze střední, co chodil do třídy, která maturovala o rok dřív, než my. Svět je malý. :-)


    22.10.2010

    Jeden můj spolužák vypadá jako Lauri Ylönen z The Rasmus. Hehe. :-)) Všimnout si po třech týdnech chození do školy. :-))

    Pan Božský je pryč na pár hodin a mně už se zase stýská. Ach. (Když on je prostě tak úžasný.) Je mi jasné, že z těhle zápisků prostě nic moc sebereflexe nekouká. Co se dá dělat, promiňte, pane profesore. :-)

    Konečně mě přestalo bolet za krkem.


    21.10.2010

    Na tvůrčím psaní jsme dostali sympatický domácí úkol: psát si po čtrnáct dní každý den deník. Na zavedeném způsobu psaní na web nehodlám nic měnit, takže budete přítomni tomu, jak svědomitě svůj domácí úkol plním. :-) Jenom je mé psaní v posledních dnech poněkud... monotematické, takže z toho žádná sebereflexe pravděpodobně stejně nekouká. :-)

    Stále ještě trpím nezměrným nadšením z přednášek a seminářů doktora Studeného.

    Náhodně v rádiu zaslechnutá naše písnička mi dokáže zlepšit náladu asi o milion procent.

    I když vím, že zbývá jen pouhých pár hodin, stejně se čas k nepřežití vleče. A mně se moc stýská. Podivná melancholie a smutek. A já nevím, proč to. Měla bych se spíš těšit, ne?


    19.10.2010

    Kromě toho, že asi zhubnu, neb celé dny prakticky nejím, budu mít nejspíš taky brzo svaly jako Arnie. :-)) Všichni, ale naprosto všichni si po škole nosí ultrapřenosné malé notebooky. Aailyynka se celý den tahá se svou skoro tříkilovou krávou. :-)))

    S neochvějnou samozřejmostí říká věty, které jsem si vždycky jen přála od někoho slyšet. A pak že muži jsou zvláštní živočišný druh, kterému se nedá rozumět. :-)

    Co dělá studentka na přednášce, má-li s sebou notebook? Hraje Miny. :-)) (Ke cti mi budiž to, že pan profesor přišel o dvacet minut později, takže jsem si jen krátila čas...) Jo a zjistila jsem, že poznámky v notebooku jsou to nejlepší, co můžu udělat, protože svůj nečitelný rukopis a otřesnou úpravu po sobě nemíním luštit. :-)))

    Asi bych si měla na každý vymyslet nějaké super úderné heslo. Něco jako posvátná mantra z týdne minulého. Nicméně mě aktuálně napadá jenom jedna výstižná hláška: epic fail. :-)) Zlepšení očekávejme v pátek. :-))


    18.10.2010

    Z těch zkurvených bot mých úžasných nových botiček mě bolí nohy jaxviň no prostě bolí. :-))) V rámci toho, že můj web vcelku pravidelně čte pan Božský, jsem se rozhodla, že tu trochu pozvednu štábní kulturu a bude se tu alespoň mluvit slušně. :-)) I když mám neblahé tušení, že více dehonestujících informací, po jejichž zhlédnutí každý slušný muž okamžitě prchne v širou dál, se tu stejně objevit nemůže. Božský má očividně rád adrenalin. :-))

    Kolik lidí vám řekne: "Mně se to nelíbí, ale pokud to ty považuješ za správné, udělej to, já tě podpořím." Díky. Díky ti.

    Emoce se mnou v posledních dnech zmítají neuvěřitelným způsobem. Zas a znova melancholií prodchnutá písmenka jedné (smutné) slečny, které nečekaně vstoupil do života její rytíř s očima barvy hořké čokolády.

    Už deset nocí se mi stýská... Už deset nocí marně zkouším být sám... Na zlý časy se zas blýská... Bez tebe svůj svět nezvládám...

    Ty víš.

    Jo a na informace o panu Božském přirozeně vyhlášeno přísné informační embargo, nikdo ze mě ani soukromě nedostane slovo navíc. :-)) (Ano, nemám vás ráda. Ano, vy mě teď taky ne. Ano, je mi to úplně jedno. :-))

    Přišla jsem na to, že web je docela dobrý způsob, jak občas dát někomu najevo, že si může políbit šos, když už se s ním nehodláte zabývat. :-))

    Odevšad na mě doma vypadávají knihy. Těžký život studenta literatury. :-)) Kurvafix... Tady se fakt bude mluvit slušně (no, alespoň na chvíli). :-))


    17.10.2010

    Když v poslední době něco sepíšu, týká se to zaručeně jeho. Pan Božský. Rytíř s očima barvy hořké čokolády.

    Nekonečné čekání. Pak se na několik hodin během víkendu ztratit zbytku světa. Já a on. Naše "spolu". Blízkost. Důvěra. Pouto. Naše písnička. *úsměv*

    Stýská se mi po něm. Fakt moc. Ale už jsem prostě velká slečna. Takže to zvládnu. Musím. Protože jsem mu to slíbila. My to zvládneme. Vím, že si to přečteš. Nemusíš se o mě bát. Pamatuju, co jsme si pověděli...

    "Až přijdeš na to, jak se ti mě povedlo zkrotit, tak to nikomu neříkej."

    Apocalyptica (v posledních dnech si na nich docela ujíždím, docela příjemně se při tom melancholicky hloubá). Bittersweet. Tak přesně takhle se teď cítím. Už vím, co jsou to smíšené pocity.


    14.10.2010

    Aailyynka má botičky. Jsou úchvatné. Jenom mě tlačily už během prvních deseti minut, kdy jsem je měla na noze k vyzkoušení doma. Ach jo. :-) A to v nich míním v pondělí odkráčet do školy. Může to být horší než lodičky na podpatku? (Aneb imatrikulace se blíží fakt neúprosně. A taky maturitní ples mé předrahé slečny N. mimochodem a já zase nemám co na sebe. Och.)

    Aailyynka žasne. Jak dokáže potěšit taková nečekaná roztomilá MMS zpráva. Ano, pan Božský to se mnou prostě umí. :-)

    Aailyynka tráví (další) poslední osamělý večer. Nebaví mě to. Samotu se snažím tedy alespoň rozehnat úvahami o semestrální práci. Jenomže mě nic kloudného stejně nenapadá. "Nemysli na něj, nemysli na něj, xakru, alespoň pět minut na něj nemysli!!"

    Rozebírat v šest večer motivy v díle Karla Hynka Máchy je... svým zvrhlým způsobem absolutně okouzlující. :-)) Ještě pořád mě ta smršť přednášek a seminářů vlastně moc baví. :-)
    Nemít tak strašně moc ráda literaturu, už dávno bych se o Komenského knize Labyrint světa a ráj srdce nestyděla prohlásit něco velice nepěkného.

    Občas dělám paradoxní věci. Jako pouštět si zběsilý heavy metal v půl jedenácté v noci, kdy už se mi chce vlastně hrozně spát. Nebo psát panu Božskému věty jako "Moc mi chybíš." (Předpokládám, že za tohle mě už zabije zcela jistě. :-))

    Po mnoha letech opižlanosti na až mnohdy ne příliš únosnou míru (fotka z indexu na pokec?) mám zase nezvykle dlouhé vlasy. Asi si to ještě chvíli nechám. Hříva černých vlasů mě baví. :-) Už jsem se tu zmínila, že si v posledních dnech připadám velmi... žensky? V mé kůži je mi teď zatraceně fajn.


    12.10.2010

    Dny se zvolna, ale přece vlečou směrem k pátku. To bude dobré. To musí být dobré. To zvládneš. Vydržíš to. Dnes bez posvátné mantry. Na to nemám už sílu.

    Přišla jsem na zvláštní existenční paradox. Nikdy jsem o tolika knihách neprohlásila, že se to fakt nedá číst, jako teď, když studuju literaturu. Čtu ve zběsilém tempu jedné až dvou knih týdně. Aktuálně Labyrint světa a ráj srdce. Nutně si potřebuju vypláchnout mozek.

    A tak o něm píšu. Zas a znova. Ví o tom. Chce, abych psala. Podporuje mě v tom, co dělám. Vážím si ho.

    Hybnou silou mých osudových setkání s muži je fakt, že jsou stejně divní, jako já. Tak tohle pana Božského asi vážně moc nepotěší. :-)


    11.10.2010

    Přetrvává intenzivní touha opakovat posvátnou mantru. Eh. :-) V následujících dnech neočekávám zlepšení.

    Dost mužů mě chce. Dost mužů mě nechce. A já chci aktuálně jenom toho jednoho. Je to prostě složité. :-)

    Přistihuju se říkat nepopulární věty typu: "Promiň, ale v mém životě je teď někdo hodně důležitý." (Kecám, řekla jsem ji jenom jednou.) Cítím vůči panu Božskému určitou... zodpovědnost? Panebože. Tak tohle je fakt vážné.

    Čtu a čtu a čtu. Miluju svůj studijní obor! :-)


    10.10.2010

    Začtená, zasněná, chvilkami šíleně šťastná a pak zase smutná. Tak takhle já teď žiju. Prostě mi vstoupil do života a převrátil mi ho absolutně naruby. Kdo? Pan Božský. Hranice mezi "neprozradit víc, než bychom oba chtěli" je velmi tenká.

    Najednou říkám věty, které bych od sebe absolutně nečekala.

    Chce se mi zoufalstvím mlátit hlavou do zdi z představy, že fakt nemůžu dělat nic víc, než zkrátka čekat. Prostě jen měj se krásně, pa a zase existuje jen jako jediná spojnice ta pitomá vibrující krabička jménem mobilní telefon. Trpím nutkavou potřebou opakovat posvátnou mantru "doprdeledoprdeledoprdele". :-)

    Tak teda nezbývá, než se zhluboka nadechnout, obrnit se optimismem a prostě vydržet. Slíbila jsem ti, že nebudu smutná, já vím.

    Mám tě ráda.
    Mám tě rád.


    8.10.2010

    Všechno je bláznivě nádherné. :-) Svět dostal svůj řád a vše je jaksi přirozeně fajn a ve správných kolejích. :-)

    Zřejmě budu na toto téma psát v nejbližší budoucnosti velmi často. Jenom doufám, že hlavní aktér mě za tyhle zápisky neuškrtí. :-) Snad ti to udělá radost. Vím, že si to přečteš.

    Tak tedy, milé děti, pan Božský. Ach. :-)


    7.10.2010

    Věčný solitér Aailyynka tráví poslední osamělý večer. A nelíbí se jí to. Ach, ano, jsem ženská. Nevím, co chci a nedám pokoj, dokud to nedostanu. To není tak docela pravda, neb aktuálně vím přesně co (koho) chci.

    Jo a asi bych si vážně měla dát tu studenou sprchu. :-)

    Literatura se na středních školách učí úplně blbě. To jsem si odnesla z dnešního semináře a přednášky Teorie literatury a interpretace textu. :-)) Psychoanalýza Kafky? Wow, bavím se. :-) Doktor Studený je prostě neuvěřitelný. Jeho přednášky mě strašně baví. Myslíte si, že literatura se dá učit jenom jako encyklopedický výčet jmen, autorů, dat a pojmů? Přesvědčil by vás během jedné přednášky, že se pletete. Tímto slavnostně vzkazuju: strčte si pražskou fildu do... bot. :-))

    Že stačí dotek pouhý... Stačí pohled dlouhý... Nemusím se ptát... Zachytíš můj pád...

    No, nothing else matters...


    6.10.2010

    Překročila jsem svůj Rubikon. Ještě tomu sama moc nerozumím, ale je to tak. Jedna kapitola mého života definitivně skončila a jiná začala. Vím, že jsem v posledních dnech nezdravě melancholická.

    Dny se strašně líně vlečou a já je úpěnlivě přemlouvám, aby byl konečně pátek. A to je dneska teprve středa. Néé... Páteční plány nemilosrdně ruším, knihovna se nekoná (už jsem mluvila o své studijní morálce, respektive o jejích pozůstatcích?), v hlavě mám jen jedno.

    Babičku číst asi nebudu (veřejně prohlašuji, že je to kýč a vůbec se za to nestydím), na Dalimilovu kroniku taky nemám ani trochu náladu. Ach jo. Později: asi jsem fakt magor, ale zkusím se tou Kronikou nějak prokousat. :-)

    Že prý euforické stavy? Tak ty se jak na houpačce mísí s hlubokou trudomyslností.

    Sama sobě v mnoha ohledech zase připomínám čerstvě sedmnáctiletou Aailyynku, která sem začala psát. (V jistých věcech se člověk možná léty přece jen nezmění. :-) Namátkově vybírám třeba tyto řádky: Vytrženo z června 2007.
    Už zase probdělé noci, radost a povznesená nálada. Jenom ta příčina se trošku změnila. Jo, je to hrozně zvláštní.

    Nikdy by mě nenapadlo, že psaním na web de facto budu plnit domácí úkol (tvůrčí psaní rulezzz :-))). Hehe, je to fakt vtipné.


    4.10.2010

    Tedy studuju na vysoké. Škola se ovšem ocitla tak nějak na druhé koleji v roli povinnosti, která mě momentálně alespoň vyloženě neštve. Nečekala bych to, ale... je to tak.

    Carrie Brandshaw měla svého pana Božského (Chris Noth je mimochodem taky asi tak to jediné, co na Sexu ve městě fakt stojí za to, na tom chlapíkovi vážně něco je). Pan Božský fakt existuje. :-)

    Ať mi někdo odpoví... Proč přišlo tohle období... Tak náhlá změna trasy... Má skrytej význam asi...

    Milé děti, nebojme se otevřeně si přiznat, že má studijní morálka šla prostě absolutně do hajzlu. :-))) (Jednou se mi má odzbrojující upřímnost asi vymstí. :-)) Panebože... Tohle je fakt něco.


    3.10.2010

    Tak že prý velká holka? Ta velká holka teď datlí do klávesnice zbytečná a zmatená písmenka. Je mi smutno. (A nevím, proč se to snažím podpořit těmi nejhoršími slaďáky, co jsem našla na youtube. Asi proto, že velké holky dělají velké hlouposti.) Všechno je relativní. A tohle je ukrutný blábol. To není relativní.
    Tak koťátko? To půjde. To zvládnu. Všechno v pohodě. Chce to klid a úsměv. Uaaaaa...

    Strašně mě na FB vytáčí reklamní lišta. Asi nebudu líná vyrobit v Opeře nějaké udělátko na trvalé zablokování.

    Chce se mi psát. Psát o jednom báječném muži. Mám jeho svolení vtisknout ho sem, do svého světa. Je to zvláštní pocit. Respektuje, co dělám. Ještě nevymřeli dokonalí, tolerantní princové?

    V "CVčku" jsem přeškrtala pasáže o něm. Nesmazala. Přeškrtala. Papír má zatracenou výhodu v tom, že se z něj nedá mazat. Co je jednou vypuštěné na internet, to nemá smysl odstraňovat a tvářit se, že to není a nebylo, protože už to stejně všichni četli. Takže ano, nechci se k těmto kapitolám neznat, je to kus mé minulosti, ale je to minulost. Současně nepovažuju za nutné hystericky vymazat všechny zmínky o něm pravděpodobně je tu najdete na dost místech, ale už jen jako připomínku toho, co bylo a platilo to v jiné době, než je teď.
    Impulsem k tomuto kroku mi bylo objevení se jiné důležité osoby v mém životě. Ale to už jste asi poznali. A já jsem možná tímto odstavcem řekla víc, než jsem chtěla.


    2.10.2010

    Nejsem schopná si jít lehnout před půl druhou ráno. Těším se, až půjdu v pondělí do školy na osmou šíleně nevyspalá. :-)) Bez ironie. Fakt se těším. Svět je v posledních dnech tak krásný... :-)

    Možná přece jen ještě nejsem dost velká na to, abych už nevěřila na pohádky. Princové na bílém koni vážně jsou. Milé dámy, začněte závidět. :-))

    Svět mi tě dluží... Všem mým nocím se zdáš...

    Stejná písnička jako tenkrát... Jiný čas, stejná Aailyyn, jiný hlavní aktér. A jiné pocity. Tenkrát obrovský smutek z toho, co skončilo. Dnes... jsem šíleně šťastná. Fakt jsem.

    Jsi hebkej důkaz, že funguje svět... Blonďatej úkaz... Smysl všech vět... Do nebe průkaz...

    Zdá se tedy, že svět funguje.

    V patnácti mi psalo strašně moc lidí. Být jimi, dám mi facku a pošlu se dívat na Večerníček. :-))) Aneb dívat se do pět let staré mailové korespondence je velmi šokantní záležitost. :-)))


    1.10.2010

    Prvního desátý dva tisíce deset. Hezké datum. Tak bych ho možná nemusela úplně projet a měla bych zase něco napsat. :-)) Bohužel mám v posledních dnech v hlavě decentně vyfoukáno. :-)) Já vám teda tak úplně nevím.

    S hlavou v oblacích... Princové na bílém koni asi fakt existují. Nebo minimálně muži, kteří je připomínají. Svět je stejně krásný. :-) A já dělám hrozné hlouposti. :-) Chodím spát ukrutně pozdě, vstávám s úsměvem na rtech a dostávám chuť si zpívat. :-))

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku