♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Únor '10

    archiv blogu

    28.2.2010

    Bolí mě každý sval v těle. Nemůžu se hnout, au. A všechny končetiny váží asi desetinásobně oproti normálu. Jestli na další masáž půjdu dřív, než za dva týdny, tak mě to zabije.

    Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, sníh pomalu mizí. Ano, vážení přátelé, jaro je pomalu, ale jistě tady. A mě to doslova nabíjí energií. Rozhodla jsem se, že mě fakt naprostého nestíhání začne trápit až jindy.

    V pátek jsem získala pocit, že i má kalkulačka je inteligentnější, než já.

    Mám děsnou chuť na zeleninový salát. Nedostatek vitamínů na pokec? :-)) (A ne, těhotná fakt nejsem. :-))


    27.2.2010

    Rozkošná zdravotní patálie trvá. Byla jsem kvůli tomu dopoledne na masáži. Odcházela jsem po pětačtyřiceti minutách s pocitem, že jsem právě stála v ringu proti Miku Tysonovi. :-))) Aktuálně je něco po desáté a mně konečně povolily pocity, jako bych měla na rukou připoutaná několikakilogramová závaží. Ale zato mě stále ukrutně bolí pod pravou lopatkou, fňuk. :-)

    Co si to sakra namlouvám? Vždyť tohle všechno je v podstatě jen hrozně zoufalá snaha přebít ukrutné prázdno. Bez něj je to prostě konec. Ano, váhala jsem, jestli to stojí za to, ale nepochybuju. Už ne. to cenu a já budu bojovat.

    Díky za pozornost, vypotřebována dnešní míra touhy vylít si duši. :-)

    25.2.2010

    Pořídila jsem si roztomile zablokovanou krční páteř. Fakticky humorné.

    Mám konečně potvrzenou přihlášku z výšky. To znamená, že v červnu se budeme velmi velmi snažit. :-) Spolužačku rodiče natlačili do podání asi čtyř přihlášek. Já si vybrala sama, naši neřekli ani slovo. Jít na vysokou je moje volba. Mám za sebe dobrý pocit. Jakési, ehm... vlastní zodpovědnosti za budoucnost? :-)

    A Brooklyn by potřeboval pověsit za uši do průvanu. :-)))


    23.2.2010

    Mám vybráno. UK jsem odstřelila. Hraju vabank. Jedna přihláška a vybraná škola anebo nic. Takže dá-li Bůh, bude ze mě za nějaký čas minimálně slečna Bc. Příjemná představa. :-) A už chápu pocity maturantů majících střední školu ve čtvrtém ročníku totálně na háku, vidících se už na dalším působišti. Mám to stejně. :-))

    Brooklyna zadupat do země.


    19.2.2010

    Jak jsem málem nestihla podat přihlášku na VŠ a teď jsem na vážkách. :-)

    Milé děti, Ai si podala přihlášku na vysokou. Dvě. Dost dlouho jsem neochvějně tvrdila, že chci na bohemistiku na UK. Začíná mě ovšem primárně daleko více lákat filosofická fakulta univerzity v Pardubicích. Obor historicko-literární studia. Naprosto perfektní předměty (mimo hlavní literatury také dějiny umění, seminář tvůrčího psaní, základy filosofie, je možná i ruština...)
    Škola by byla i přijatelnější z hlediska dostupnosti a pravděpodobně menší konkurence. Předměty taky působí skvěle a vypadá to, že by mě to mohlo hodně bavit. A tak prostě nevím. Po UK prahnu dlouho a nerada bych s Pardubicemi udělala v záchvatu nadšení botu. :-))


    17.2.2010

    Slíbila jsem mu, že ho kuchnu. Ptal se, jestli to bude bolet. Odpověděla jsem, že velmi. :-)

    Do každého pátku se od pondělí statečně prozívám. Zítra už je čtvrtek. Neboj, Ai, to přežiješ. :-)

    Včera jsme se na dějinách umění bavili o Kodexu Gigas. Nesmírně zajímavé. (Asi znáte pod o poznání více fantasticky znějícím názvem Ďáblova bible.) Podrobnější informace třeba na wikipedii.


    14.2.2010

    Ale houby, žádný Valentýn.

    Venku cvrlikají první opeřenci. Přestože je ještě sníh, víte co to znamená? Už brzy bude jaroooo. :-) Rok od roku se tohoto období nemůžu dočkat víc a víc. Jaro je zvláštní... Je v něm trochu melancholie, trochu nadšení, trochu jakéhosi příslibu.
    Těším se. Moc. A to i přestože je mi nad příchodem toho letošního jara pořád ještě trochu smutno.

    Dokonce si natěšeně prozpěvují s rádiem country písničky, jejichž tóny se linou po bytě. :-) Však ono to půjde. Zase bude dobře. *úsměv*

    Přestože onen stupidní pseudosvátek neuznávám, obdržela jsem dnes již dvě přání k Valentýnu. A protože jsem hodná holka, ovládla jsem se a nikoho do prdele neposlala. :-))) A Dokonalému slíbila, že přestanu používat vulgární výrazivo, ehm. :-)

    Ach jo. Jsem naštvaná, vzteklá, zklamaná. Místy už mě poněkud opouští "bojová morálka", ale pak zas a znova vstávám a říkám si, že tohle prostě přece musím nějak zvládnout. Nemůžu se vzdát.


    12.2.2010

    Nemocná, nevyspalá, utahaná (ještě jsem dneska neměla kafe - to bude tím - zato už ale tři čaje) a bez nálady. Na nohou mě drží jedině dávky paracetamolu. Bez Coldrexu nebo Paralenu nejsem schopná fungovat. Uch.

    Sežrat dvě čokoládové tyčinky mi přineslo podivné uspokojení. Víc čokolády, víc serotoninu.

    Zase vyťukávám další sms. Nic. Jsem nešťastná. Jsem zoufalá. Ničí mě to, ale nechci to vzdát. Já nemůžu. Přece to nemůžu kruci jen tak zahodit. Já musím bojovat. Musím. Nejde jen tak lehce vzdát to všechno.

    Pan doktor se mi koukl na ruku, hezky se na mě usmál a na stehy mě pozval za čtrnáct dní. Zdá se mi to pozdě. Myslela jsem, že se stehy vyndavají cca po týdnu, deseti dnech maximálně. Čekat, že stehů mě zbaví již dnes bylo sice naivní... Běhat ještě víc než týden se zašitou rukou se mi ovšem fakticky nechce. Nicméně samotná další návštěva mi vlastně zas až tak nevadí. Pan doktor je totiž opravdu sympaťák. :-)


    11.2.2010

    Pokračujeme v lehce melancholickém duchu. (Už jste zkoušeli být vtipní, když vám je, jako by vás přejel parní válec, teče vám z nosu, bolí v krku, jste nevyspalí, máte sešitou ruku a hromadu práce před sebou? Ne? Tak to zkuste, fakt to nejde... :-))

    Až budu velká, chci být čarodějka. Krásná a charismatická bytost, oblečená v černém, která umí kouzlit. A dovede namíchat nápoj lásky, třeba. (A já mám ve svých skoro dvaceti letech fakt ujeté nápady. *úsměv*

    Od té doby, co mi cizí lidé začali vykat, mám mindráky ze svého věku a připadám si už děsně stará. :-))

    Po odpoledni stráveném nad maturitními ohruhy ze ZSV, kde většinu otázek tvoří filosofie mám intenzivní pocit, že od antiky po novověk lidi řešili samé p... kraviny. :-))) Chci se mít alespoň jeden den jako průměrný renesanční filosof. :-)))

    Absolutně nejlepší náměty napsaní mě napadají ráno nebo dopoledne. Což je nepoměrně blbé, neb do večera, kdy mám zpravidla poprvé čas na to je skutečně napsat, to zapomenu. :-)


    10.2.2010

    Literatura by neměla existovat dřív, než od romantismu. Veřejně prohlašuji, že se to nedá číst a antická literatura ani jakýmkoli způsobem pamatovat. :-)) Proč už na to nejsou zavedeny nějaké paragrafy? :-))

    Já vím, že už je po Vánocích, ale přesto... Milý Ježíšku, přeju si umět kouzlit, alespoň na chvilku. Děkuju. Přání se občas přece plní. Snad i takovému smolaři, jako jsem já.


    9.2.2010

    Ai si dávala odstranit znaménko z ruky (v loketní jamce). :-)

    První prázdninový den jsem strávila v čekárně chirurgie. Pan doktor zrovna odcházel na oběd a vrátil se po třičtvrtě hodině. Nepotěší. Po téměř hodině jsem nakráčela do ordinace a byla jsem uložena na lehátko. Pan doktor se mezitím jal připravovat nejrůznější propriety, které by člověk spíše přisoudil do vlastnictví Jigsawa či tak někoho. Nepotěší na druhou. :-)) Dostala jsem injekci a pak už necítila nic. To potěší. :-)) (Od té doby, co mi v asi deseti letech pod injekcí trhali zub totiž nedůvěřuji lokální anestezii. Nemůže to nebolet. :-)))
    Mít sešitou končetinu je hrůza největší (co na tom, že jsou to asi tak dva stehy :-))), takže vystavuji přelep na tlapce patřičně odiv a nechávám se litovat. :-))
    Mimo to ruku nemůžu ani pořádně natáhnout, ani ohnout. S horní končetinou (pravou) v jediné strnulé a nepřirozené poloze připomínám robota a disponuji nesmírně vtipným způsobem omezenou pohyblivostí. :-)) (Ranní čištění zubů levačkou připomínalo spíš snahu si kartáčkem nevypíchnout oko. :-)))


    7.2.2010

    Jsem strašlivě líná. Myslím, že bych si zasloužila volné odpoledne, ne? Otázek je ZSV je padesát, dělá se mi zle, jen je vidím. :-))

    Už nejsem nemocná. Nejlepší na veškeré choroby je tekutý Coldrex nebo Paralen. Jíst pilulky se ukázalo jako zhola zbytečné. Milé děti, zapište si to do notýsků, cennými radami rozhodně neplýtvám. :-))

    Opět se mě zmocňují pocity bezmezné frustrace, které mě ničí, se kterými si neumím poradit a se kterými nic udělat ani nemůžu. Jen čekat. To mě ubíjí. Tohle nepřežiju. Ať žijí citové krize (a věčný sarkasmus).


    5.2.2010

    Touto dobou (čtvrt na jednu) se mí spolužáci zrovna nudí na dějinách. A já? Posnídala jsem, vypila si kafíčko a čtu zprávy. Idylka, není-liž pravda? :-)

    Číst zprávy, to jsem ovšem neměla dělat. Wtf, jaké komando ČEZu?? Co má tohle sakra zase znamenat? To už si v tomhle státě může kdokoli na kohokoli jen tak vycvičit partičku po zuby ozbrojených goril? Začíná to tady vypadat jak mezi mafiány v Palermu...
    Obdobný výcvik snad patří k policii a armádě, ne poskytovateli elektrické energie na vymáhání dluhů. Tím spíš státnímu podniku, který tak nepřímo říká, že se vlastně přece můžeme vykašlat na všechny soudy, žaloby a právníky a rovnou na někoho vytáhnout pistoli, protože je to přece snazší.
    Jen jo, jen si všechny účty rovnou vyřizujme místo soudů pěkně po sicilsku s kvérem v ruce. (A to si myslím, že česká justice je opravdu pomalá a místy špatná, ale tohle je moc i na mě.) Nestačím žasnout, fakticky neuvěřitelné.

    Uf, to jsem si zase jednou zvedla krevní tlak. :-))

    Mám absolvovat nástup na maturitním plese se spolužákem J. Tímto se mu veřejně omlouvám za veškeré trapasy, které se mi tam svou šikovností s jistotou povede způsobit. :-))


    4.2.2010

    Popelka už má střevíčky. Jako z oříšku. Může jít na bál. :-)
    Pro ty, kdo to nepochopili ještě jednou a méně poeticky: ano, Aailyynka má konečně taky botičky. Lodičky. Na podpatku. Ou. Asi se v nich zabiju. :-))
    Páskovky se mi jedny v obchodě líbily, stříbrné. Nicméně jsem byla nucena uznat, že tento typ obutí mi příliš nesedí. I obuju tedy klasické špičaté lodičky. :-) (Kolem paty, pásek přes nárt a špička, jinak otevřené, no zkrátka něco takového.) Barva černá, podpatek nižší než je na oné fotografii, ta je přirozeně pouze ilustrační. No a můžeme jít plesat. :-)

    Goodbye, školo. Na celičký týden. Vivat jarní prázdniny. (Jarní? Wtf??? Venku je půl metru sněhu. :-))


    3.2.2010

    Zjistila jsem v pondělí během hodiny managementu, že asi jsem vysoce individualistické, asociální individuum s vysokým IQ, totálně nevhodné pro týmovou práci. Ne, že by to byla až taková novinka. :-)))

    Ráno. Zvoní. Právě začíná hodina práva. Upřu zamyšleně pohled směr katedra. "Tak tohle fakt nemá cenu," usoudím znechuceně, odvrátím pohled a zahloubám se do vypracovaných otázek z literatury. :-)))

    Už mě brní hlava ze všech dotazů na téma lístky. Asi si s Terezkou vylepíme na čela cedulky "lístky v prodeji od 15. 2. v počtu 13 ks na osobu". :-))

    Zítra půjdu obhlédnout botičky. V nejhorším případě si snad koupím kozačky. (Ai na jehlách? Groteska hadr. :-)))

    Už vím, s kým půjdu na nástup. Bude to spolužák J. To bude ještě velice vtipné. :-)) Budeme fakt půvabná dvojice, hehe. :-))

    Budu se muset naučit další dávku reálií. Tentokráte o Moskvě. A to prosím pěkně rusky. Nějakým zvrhlým způsobem se na to fakticky i těším. :-)) Krasnaja plóščaď... :-))) (Pro ne-ruštináře: Rudé náměstí. :-))

    Stejné pocity, stejná písnička, stejný hlavní aktér. A stále stejně naivní. Jen ten čas je jiný.
    Asi jsem to všechno zase vsadila na špatnou kartu.

    Ty se díváš, něco skrýváš... Je to smích a nebo pláč... Je to láska nebo sázka... A kdo sází, ten je hráč...


    2.2.2010

    Pro vidinu paracetamolu bych se nyní neštítila spáchat ani hrdelní zločin, Mám smrtelnou mužskou nemoc - rýmičku. (Cha cha. :-)
    Už dvě noci jsem se pořádně nevyspala, pročež mě v pátek do školy teda rozhodně nikdo nedostane.

    "Ještě jednou budu muset absolvovat angličtinu s a umřu tady..."

    Catch me if you can...

    Znáš mě, já jsem blázen, málokdo mě zkrotí...

    Umí to se mnou zkrátka jen ten jeden. Milé děti, prostě je to všechno v háji, ale co se dá dělat, že. :-) Prostě jen vyděržať.

    Nadšeně sleduju v TV každý podvečer Šmouly. Modré bytůstky mě dokáží potěšit stejně jako před deseti lety. Jsem infantilní? Možná. Ale baví mě to. :-))

    Nemám nejmenší ponětí, jak sakra vypadá antracitová (a je to vůbec barva???). Jsem já vůbec ženská?? :-))) A co na to Jan Tleskač? Samé otázky. :-))

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku