♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Duben '09

    archiv blogu

    30.4.2009

    Nepohodla jsem se s maminkou na téma trávení filipojakubské noci. Nakonec jsem blahosklonně ustoupila s předsevzetím, že tento den si zkazit nenechám, ať už ho budu trávit jakkoli a s kýmkoli.

    Tak letos bude u ohně někdo chybět a někdo... přebývat?

    Už potřetí letos píšu o noci čarodějnic. Už potřetí má pro mě tenhle den zvláštní význam. A tak přesně po dvou letech dodávám jen: on ví. *Úsměv*

    Je podvečer posledního dubnového dne, když tyhle řádky píšu, dojmy "od ohně" doplním nejspíš v noci, fotky snad letos budou taky.

    Dojmy z noci čarodějnic:

    Už si tykáme.

    Loni jsem psala něco o směsi nostalgie a smutku. Letos... užila jsem si to.

    Soudtrackem večera se staly hitovky Kabátů.


    27.4.2009

    Do pí*e... Tak radši popojedem. :-)

    Levou ruku už mi zase zdobí slušivý červený šlinc. :-)))

    Já snad začnu číst pánské magazíny, jsou abnormálně vtipné. :-)))

    A tady se úspěšně bavím už tři dny. :-)))


    26.4.2009

    Střípky z pouti:

    "Ci lízátko," svítí Ai očička nadšením. :-)

    Vypadaly jsme bizarně. Já s lízátkem, sestřenice (mladší) s cigaretou. :-)))

    Strejda. Asi deset let jsem ho neviděla. To jsou ti kostlivci v rodinné skříni.

    Těším se na noc čarodějnic. Žít ve středověku, asi by mě upálili.


    24.4.2009

    Měla jsem výbornou zmrzlinu. Ovocnou.

    Neumím pít z plechovky, zjistila jsem. Řízla jsem se do jazyku. :-)
    Což je nic proti tomu, že Ai si rozbila ústa na čisté rovině a naražená záda ji bolí ještě teď. :-) Pořád říkám, že na sebe potřebuju zbrojní pas.


    22.4.2009

    Vyhrabala jsem se ze stádia jsem nasraná. Teď už jsem jenom strašně nasraná. :-)))

    Dík vrcholně užitečné slovní zásobě budu teď umět anglicky říct, až se mnou doma zase nebude mluvit ani klika u dveří. :-)))

    On je asi jediný, kdo mě dovede zkrotit. :-)


    21.4.2009

    Prošvihla jsem výročí. :-) Jo jo, tak dva roky online. :-)

    Průser: Propadám z matematiky. :-) S perverzním klidem jsem odtušila, že mohlo být i hůř, mohla jsem propadat i z účetnictví. :-)

    Tragédie: Pan K. odešel ze školy. *smut*


    20.4.2009

    Je mi blaze, tolik blaze, že už snad ani nemůže být hůř...

    To je zase dneska den.

    Jeho telefon vytrvale zasypávám textovkami. Je to v háji. No dobře, ne tak v háji, pořád při mně někdo stojí. Děkuju ti.

    A stejně má ty nejhezčí zelené oči, jaké znám. ;-)

    Narozeninové přání sice přišlo poněkud dodatečně, ale radost z něj mi to rozhodně nekalí. :-)


    15.4.2009

    Potřebuju čokoládu, kafe a postel. V libovolném pořadí.

    Začínám se dostávat do stádia, kdy mi připadá, že faktický věk je třeba začít dělit dvěma, aby byl přijatelný. :-))) Podruhé dvacet? Nechápete? To nevadí. ;-)


    14.4.2009

    V předvečer vlastních narozenin:

    Se mi podaří se lehce picnout broskvovou vodkou. :-))

    Poněkud nostalgičním a prohlížím si stopy, které na netu zanechalo moje patnácti-šestnáctileté já.

    Do tří se unudím k smrti, v tuhle noční hodinu už moc pokecuchtivých lidí není...

    Napsala Ai téměř přesně před třemi lety. Hodně vody od té doby uplynulo a čerstvě šestnáctiletá dívenka tehdy netušila osudovost téhle větičky.

    Každej z nás ví, jak si prožil to svý salto mortale... salto mortale... Každej to zná, blbej pocit, že má trochu namále... trochu namále...

    Proč zkouším rád držet balanc a stát... Přesně na hraně... přesně na hraně...

    Zkrat, strach a pitomej pád...


    13.4.2009

    Dojmy z letošních Velikonoc? Nothing. Víceméně dokonalá sabotáž.

    Jak to snášíš?
    Zeptal se tehdy. Vzápětí se za tuhle otázku omluvil.

    Už zase napírám pozornost někam, kde to není vyslyšeno.

    Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Nejspíš zas potkám na kus drbu pana K. Pořád to není tak zlé. :-)

    Čtu Na západní frontě klid. A je mi z toho neveselo.


    12.4.2009

    Vydávám se hledat materiály na marketing, které maminka pravděpodobně spolu s hromadou dalších učebnic a sešitů v salátové úpravě po mém flegmatickém prohlášení "někam to hoď" odstranila na místo, kde o ně zbytek rodiny nebude klopýtat.

    Mám slabost pro: potetovaného motorkáře (rodičové by právě padli do mdlob) a: dvakrát rozvedeného metalistu (rodičovské padání do mdlob nadruhou). :-))) Heh. Co nadělám. :-)) Svůj k svému. :-))

    Koukám do klávesnice, ze sluchátek se mi line Arakainí Jen jednou a je mi najednou neskutečně fajn. Mobil mlčí, icq mlčí. Tak tohle jsou ty výhody života vlčice samotářky. Teď jsem jen já.

    Na můj vkus cynika jsem v posledních týdnech řešila až moc citových krizí.

    V plamenu svíčky se můry pálí... Všechno je klam...


    8.4.2009

    Nechám se vystřelit někam na pustý ostrov. Myslím, že by mi teď nejvíc prospělo, kdybych si mohla tak týden hrát na Robinsona. :-)

    Když smrt se v krvi točí... Tak nevěřim v žádnýho ze strážnejch andělů...

    Já jednoho mám...

    Tohle mě normálně zabije... Mám chuť být neskutečně sprostá. Ale co, jsem u sebe, tak budu, ne? Do pí*i. :-))


    7.4.2009

    Co je vrchol demence? Když sedíte v počítačové učebně, píšete si po icq s někým, kdo sedí dva metry od vás a ještě mu na icq oznámíte, že zvoní, což oba samozřejmě velmi dobře slyšíte. Heh. :-)

    Ai potkala opět pana K. Zakysla s ním ráno na dobrých dvacet minut. :-) A ještě prokecali celou polední přestávku. ;-) Milé. :-)

    Slůvko kurva se mi ve slovníku v současné době dostalo na přední příčky, hned někam za větičky já se z toho zblázním a to určitě nestihnu. :-)))

    Jsem protivná, hysterická a nesnesitelná. (A bude hůř... :-)))


    3.4.2009

    K. (budu mu muset vymyslet nějakou údernou přezdívku, tohle je jak kafkovský Pan K. - znáte Proces?) mě ráno vysvobodil z touhy poslat všechny velmi důrazně do prdele. :-)
    Loučí se se mnou slovy, že se určitě ještě uvidíme. O šest hodin později vlévám snažně optimismus do žil zase já jemu.

    Padám na držtičku a už se mi nedostává sil se intelektuálně byť jen tvářit. :-))


    1.4.2009

    Na vyvádění aprílových skopičin se mi, milí čtenáři, nedostává sil. Přece jen jsem ovšem tohle datum nechtěla zase tak úplně propásnout. :-)

    Do školy si nosím knihu. Nikdy ji neotevřu, ale co, člověk si může intelektuálně aspoň připadat, ne? :-))

    Další řádky autorka nenapíše, neb by byly jen nekontrolovaným proudem vulgarismů. :-))

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku