♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Červenec '08

    archiv blogu

    30.7.2008

    Ranní, lehce lingvistická, chvilka k zamyšlení: Ten kdo bojkotuje stávky je stávkokaz. Kdo je ten, co systematicky sabotuje pracovní morálku druhých? :-))
    Okolnosti výše zmíněného se nehodí na slušný web před dvaadvacátou hodinou. :-)))

    Ale jo, celkem dobře se bavím. :-)))


    28.7.2008

    eSeMeS. Její obsah je obvykle veselý a rozesmátý. Vlastně by se spíš hodilo říct: "Už zase jako obvykle veselý a rozesmátý." Opatrnými otázkami zjišťuji dál celou situaci.
    Jsem moc ráda, že už je ti dobře a že jsi zas v pohodě. :-*

    Tenhle post mi visí rozepsaný v poznámkovém bloku už minimálně hodinu. Píšu si mezi tím se slečnou, která patří do party, pro kterou jsem svého času i dýchala. Ta čtrnáctiletá holčička, kterou znávali už je sice vlivem dospívání pryč, ale největší změnou jsem si prošla od doby, co do mého života vstoupil jistý člověk.

    Cosi mě stále nutí se uculovat. Smajlík.

    Je mi fajn. :-) Dneska už to k mým pocitům stačí, docela by to vystihla i tahle jediná věta. :-)


    23.7.2008

    Intelektuálna už bylo na údobí okurkové sezóny až moc, jeden takový prázdninový spot vám musí stačit, dál jedeme zase ve vyjetých kolejích tradičního Aailyynčina plácání. :-))

    Půjčila jsem si hromadu sešitových vydání edice Stopy hrůzy (checht, učebnice matematiky, pod vizí "zítra velká písemka", to je teprve ten pravý horor ;-) nebo tak něco podobného. Psát o všech neplánuju, dojmy z knih sepsat míním. Taky mám doma Šifru mistra Leonarda. Ani na minutu mi nepřijde, že bych se vlastně možná mohla i nudit. :-)

    Probouzet se vedle někoho je sice fajn, ale probouzet se do absolutně prázdného bytu a vítat ráno osaměle, tomu se nic nevyrovná. (To nezní zrovna jako reklama na dokonalou partnerku, že pánové? :-))) Btw o svém samotaření už jsem jednou psala. It's history repeating...

    Psala mi kdysidávnovelkákamarádka. Co prý se mnou je, jestli jsem v pohodě. Přijdu si už jako poměrně vyrovnaný člověk, díky za optání. Leč... něco je přece jen jinak. Bylo mi čtrnáct. Strávila jsem s tou partou svou pubertu. Bylo to fajn, bylo to milé, moc ráda na to vzpomínám, ale dneska už mi to nic neříká. Nechci zůstávat ze setrvačnosti. The show must go on. Mám v životě někoho jiného, kdo se mi stal blízkým a důvěrným přítelem.

    Hodně spotů z poslední doby má nádech tajemna. Píšu a přitom si to hlavní nechávám pro sebe. A mě to nebaví. Prospěl by mi nejspíš zase jeden otevřený rozhovor, abych ze sebe mohla všechno vyventilovat a ne upouštět jen sem tam něco, což tady nanejvýše můžu.

    A dál?

    Dál... nic. Dneska už to stačí. Odcházím hledat kousavou a sarkastickou Aailyynku.


    21.7.2008

    Milý deníčku!
    Vypadám hrozně. Mám na bradě obrovský pupínek. Takhle nemůžu mezi lidi. Asi se půjdu odstřelit.
    (Ne, neděste se, nedostali jste se omylem na žádný blogísek, to si míním postěžovat, jak navzdory tomu, že pubertu mám už zdárně za sebou, mě tahle noční můra teenagerů stále pronásleduje. Jestli má ta fasáda nějak vypadat, pravidelná péče mě nemine, ach jo. :-)))

    Já vám včera slíbila poněkud intelektuálnější spot, že? Tak jdeme na to. :-)

    Tenhle názor nosím v hlavě už dlouho, občas ho před někým zmíním, když tohle téma naťukneme a tak se o tom rozepíšu i tady.
    Rozvod. "Hrůza, negativno, dítě přece potřebuje úplnou rodinu," křičí moralisté. Ano. V ideálním případě by k rozvodu nemělo dojít vůbec, leč dítě ke zdárnému vývoji potřebuje hlavně spokojené a milující rodiče. A je jedno, že tatínek s maminkou nebydlí pod jednou střechou. Když spolu tatínek s maminkou nejsou schopni být v jedné domácnosti bytostmi milujícími a spokojenými, ať jdou od sebe. Dítě možná racionálně nechápe důvody, proč si ti jeho nejbližší dospělí přestali rozumět, ale přetvářku a zastírané napěti mezi rodiči vycítí zatraceně dobře.
    A o tom je to všechno. Spokojený a milující rodič. Ať táta nebo máma. Nehažme při rozvodech klacky pod nohy tatínkům, co se chtějí starat o své ratolesti s argumentem "dítě potřebuje matku".
    Neodsuzujem maminky, které podle našeho názoru po porodu do práce spěchají. Když ženu pohádky a přebalování nenaplní a chce jít do práce, bude tak spokojená, nechme ji.
    A ano, souhlasím s tím, aby homosexuální páry mohly vychovávat děti. Dají-li mu potřebnou lásku a péči, proč ne. Nesnáším argument ve smyslu "jak to dítě bude jednou vypadat, až se ho zeptají a ono řekne, že má dvě maminky nebo dva tatínky, co tomu řeknou třeba děti ve školce". Jak by vypadalo, co by tomu kdo řekl. Tohle máme každý z nás jen a jen ve svých rukou. Nebude se měnit jakási abstraktní společnost, to není neměnná veličina, společnost je taková, jací jsou lidé v ní. My, pokud vychováme své potomky k toleranci máme moc ovlivnit to, jak se bude třeba za dvacet let na to dítě se dvěma maminkami nahlížet.

    Neradujte se, tyhle přemýšlecí a seriózní spoty mi určitě dlouho nevydrží, nebude trvat dlouho a opět vás zásobím zápisky na téma jak se cítím a co se ve mně odehrává. :-)


    20.7.2008

    Proč mívají spoty psané o či po víkendu jistou hořkou pachuť? Tentokrát chci věřit, že zas bude dobře. Falešné naděje? Iluze? Ne, jen optimismus. Konečně jednou světýlko. Není to tak, jak si myslíte.

    Od čtvrtku mám doma tohohle broučka. Chtěla jsem původně černý, už nebyl, ani není v téhle variantě k sehnání neb se v ní již nevyrábí.
    Pár mých soukromých poznatků: Vypadá bytelně (plastové tělo i joystick), což bylo moje hlavní kritérium.
    Tužkovku zatím používám tu, která mi s ním byla dodána, na to, že si s ním neustále hraju se ještě drží, zdá se, že oněch avizovaných dvacet hodin být v provozu opravdu zvládne. Na rádio možná méně, nevím, rádio nepoužívám, ani jsem ho nechtěla.
    I na dodaná sluchátka jsem s kvalitou hudby spokojená, pecková sluchátka jsou holt pecková sluchátka, žádný zázrak, ale mně stačí. Jsem ostatně smířena s tím, že sluchátka nevydrží a budu si za chvíli kupovat nová.
    Joystick by opravdu mohl být řešený lépe, parkrát se přehmátnete, kdo není zvyklý z mobilu, ponadává si. Taky zamykací tlačítko je zvláště pro slečny disponující dlouhými nehty poněkud nešikovné, ale to zase nepoužijete tak často. :-)
    Ovládání intuitivní, já akorát nemohla přijít na vypnutí a zapnutí, ačkoli je to většinou to první, co u podobné technické hračky zjistím. :-))) Mile mě překvapilo, že při odchodu z Music a procházení dalších položek menu vám přístroj nepřeruší přehrávání. Taky inteligentně po chvíli nečinnosti vypíná display. Česky s vámi přehrávač komunikovat nebude, v nastavení je čeština jen proto, aby se v názvech songů a jménech interpretů správně zobrazovala diakritika.
    Při připojení do compu se mp3jka chová jako flash disk, není potřeba instalovat žádný software umožňující komunikaci PC a přehrávače. Nahrávání písniček probíhá na můj vkus rychlostí slušnou. Ještě jsem nezkoušela, jestli se dá nahrávat i při slabé baterii či bez ní, mám dojem, že jsem kdesi zahlédla, že to nelze, což je poněkud minus.
    Hledala jsem mp3 přehrávač, který hlavně snese mé zacházení, pokud ho budu neustále přenášet a nebude mi nutit hromadu zbytečných funkcí, které stejně nevyužiju. Podle referencí je iRiver zárukou kvality, už to pro mě byl přesvědčivý argument a když jsem navíc zjistila, že za rozumnou cenu dostanu taky přístroj se slušnou výdrží a přehráváním, jehož úroveň na poslech rozhodně neurazí (má hlavní podmínka to nebyla, vzhledem k tomu, že nejsem zrovna fajnšmekr a náročný posluchač), bylo rozhodnuto, bude můj. :-)

    A o tom, co si myslím o tradičním uspořádání společnosti a dogmatech, která v ní převládají zase zítra. :-)


    16.7.2008

    Podlehla jsem sebedestruktivnímu nápadu vytáhnout kolo a dát si trochu do těla. Nevím, co je tak půvabného na totálním sebezničení. Výplach endorfinů se nedostavil, ale je fakt, že mozek pro totální vyčerpání a nedostatek kyslíku aspoň nemá čas myslet na kraviny.

    Babi by měla mít na uklízecí a čistící prostředky zbrojní pas. Prachovka a mop jsou v jejích rukou stejně nebezpečné jako zbraně hromadného ničení ve spárech Al-kaidy. Vůbec se divím, že při jejích uklízecích záchvatech nevydává ministerstvo obrany povel k evakuaci všeho živého v okruhu deseti kilometrů. :-))

    Je mi smutno a bolí mě hlava. A tak vůbec mám sebelítostivou, fňuk.

    Láska je křeč a vejít dál jí nedovolím, ty se smutně teď ptáš, co jsem to za člověka...


    14.7.2008

    Venku je absolutně neprázdninově. Včera jsem zmokla.

    Déšť stéká po oknech tvých... zůstal v očích i v ulicích... i když v srdci tvém je jako ve střeše díra... na kapky deště se neumírá...

    Argema. Šestnáct. Má hymna. Kontrast tehdy a teď je až úsměvný. Velká naivita, přesto mi tehdy hodně dalo. Díky za to. Jinak bych teď nezvládla.

    Že jste výše napsané řádky moc nepochopili? Nevadí, nemůžete celou tuhle historii znát a já nechci, abyste znali, proto o souvislostech mlčím.


    11.7.2008

    Úspěšně jsem završila další týden brigády, nicméně finanční satisfakce mi přijde silně nedostatečná za tu újmu způsobenou prázdninovým vstáváním v šest hodin. :-)))

    Tak nějak nevím. Chtěla bych ještě psát, ale vlastně nemůžu, moje myšlenky se totiž celý den točí okolo někoho, jehož soukromí mi nepřísluší sem tahat, takže *Censored*, drby nebudou, kdyžtak otevřít Blesk, děkuju. :-))) Ale obávám se, že okurková sezóna nastala i v bulváru, tak koukejte taky někdy otevřít něco hodnotnějšího, než blogy, třeba knížku. :-)))

    Doplněno, sotva jsem předchozí řádky poslala do éteru - ach, ta skleróza, to je děsná nemoc. :-))) Přece jen bych ještě malou poznámku měla: Blbé icq. :-))) Včerejšek jsem strávila tím, že jsem třikrát icq přeinstalovala, pětkrát vyrestartovala PC, vysypala spršku nadávek a proklela tvůrce icq až do desátého kolena. :-))) Ale dobrá věc se podařila, hrubá síla zvítězila, zase si jedu spokojeně na svojí verzi 5.1, šestku jsem si vnutit nenechala. :-))


    9.7.2008

    Došlo na má slova. :-) Asi mu začalo být nepoměrně blbé, že ačkoli je maximálně o tři, čtyři roky starší než já, říkám mu neustále "dobrý den" a tak mě vybídl, že mu mám říkat čau. :-))

    A hrubý síly vzývám, snídám bezpráví... Tvý voči v hlavě vídám, je to všechno jedna velká síla...
    Postelový království za koně nechce se mi dát, jsem na tom stejně, mám tě rád...


    7.7.2008

    V šest jsem vylezla z postele, abych cca o půl hodiny později zjistila, že dneska do práce nemusím. Juch. :-) A tak jsem se zavrčením, že mi může dneska celý Citroën políbit, vlezla zpět do postele, abych se z ní o pár hodin později vynořila do růžova vyspinkaná, dobře naladěná, usměvavá a vyzbrojená předsevzetím, že dneska budu na všechny milá a určitě si tu náladu nenechám nikým a ničím zkazit. :-) Dokonce jsem ani nebyla líná si dojít do kuchyně pro tatranku k (pozdní) snídani, považte. :-)))


    6.7.2008

    Všechny posty opatřeny permalinkem, chcete-li, můžete nyní pohodlně odkazovat na konkrétní článek. (Zaujal někoho nějaký zápis natolik, že si odkaz na něj touží uložit, aby jej měl stále při ruce? Ha ha, jsem naivní. :-)))

    Zkurvená práce. Pardon. :-) Nechce se mi tam. Ale skamarádila jsem se s jedním chlapcem. Vypadá to na jisté sympatie. :-))

    Přistihla jsem se, že na smsky už všem, kromě jednoho člověka odpovídám v horizontu hodin až dní, pokud vůbec. Juj, chudák Klárka. :-)

    Chybíš mi. Smál ses, když jsem ti vykládala, že o tobě někdy píšu? :-) No, jsem zvědavá, jestli se zasměješ i tehdy, až to budeš někdy třeba číst. :-))


    3.7.2008

    Červen odvál vítr, červenec mi přinesl ustálení a zároveň s tím odnesl potřebu se denně vypisovat, už zas datlím na web v nepravidelných intervalech. :-) Lehce povznesená nálada dále trvá a to i přesto, že ráno vstávám v šest, jsem nevyspalá a nadávám proto denně po probuzení jak pohan. :-) Což se mě drží nejpozději do deseti minut před koncem mé pracovní doby, pak už je ze mě zase usměvavá a vlídná bytost, která nemá upřímnou chuť poslat někoho při vyslovení slova "faktura", tam, kde končí záda. :-))))


    1.7.2008

    Mám první legitimní prázdninový den. Tedy vlastně ani nemám, protože už jsem byla na brigádě. V šest ráno jsem se vyhrabala z postele s pocitem, že ty peníze mi za to teda určitě nestojí a s odhodláním předstírat nějakou závažnou chorobu. :-)))

    Sice mě ta práce sere, ale život je stejně krásný. :-))) Jo, Aailyynka má dobrou náladu, takže do nového měsíce kráčím s optimismem, zlomový červen jsem symbolicky uzavřela a smetla do archivu a jdu vstříc světlým zítřkům. (To zní jak slogan z agitky politické strany :-)))

    Nezakřikněme to, ale jsem ráda, že ti je fajn, snad už teď bude už jen dobře. Ťuk, ťuk. :-)

    Je mi fajn. Proč, to se asi nedozvíte, ale jsem-li vám aspoň trošku sympatická, radujte se se mnou, že tomu tak je a nešťourejte do toho, děkuji za pochopení. :-)

    Pokračování příště. :-)))

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku