♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Červen '08

    archiv blogu

    30.6.2008

    Tak jo, pračlověk to trefil, okurková sezóna je tady. :-)

    Chtěla jsem tu říct jen málo. Podnětem mi budiž jedno včerejší setkání. Došlo mi v té chvíli, že už mnou nezmítá nejistota, co si vlastně myslet. Negativní emoce jsou pryč, čas milosrdně otupí i ty nejostřejší hrany. (Odpustila jsem? Asi ano. Zapomněla? Ne tak úplně, jen jsem se s tím naučila žít.) A tak mi zbyl už jen pocit, že tady se prostě něco zatraceně nepovedlo. Nechápete? Nevadí, ani nemůžete, v některých případech si souvislosti prostě schovávám pro sebe. Ty bys asi pochopil, viď? Ačkoli se tě to bezprostředně netýká, víš svoje. :-)

    Co můžeš udělat dnes, můžeš s klidem udělat i zítra, brigádu si vyjednám tedy zítra, dneska se mi s tou dámou jednat nechce ani v nejmenším.


    27.6.2008

    Tak jsme to s velkou slávou přežili. S holkama jsme ještě před příchodem třídní stihly sprásknout bonboniéru. Tedy "holky" v klasickém složení Aailyyn, Andy, Terezka. :-) Třídní pak spráskla taky, ale ruce nad našimi výkony. Rozdala dvojky a jednu trojku z chování, pár důtek a napomenutí, půl třídy vyrazilo obhlédnout termíny opravek a hurá domů, máme to za sebou. :-) S Andy jsme se objaly, popřály si hezké prázdniny, slíbily, že si zavoláme nebo napíšeme a šly domů. Milá dívčina, bude mi jako jediná chybět a docela se na ni v září zas těším. Jestli tuhle školu společně nějak zvládneme a vydržíme spolu v tomhle týmu z jedné lavice, někam ji vytáhnu a půjdeme to aspoň pořádně zapít. :-) Tolik vysvědčení, chce snad někdo vědět ještě něco víc? :-) Kdyžtak žádosti o doplnění hlašte. :-)))


    26.6.2008

    Jak Aailyynka glosuje nejrůznější životní situace. :-)
    Maminka: "No co dělali, když neměli elektřinu?"
    Aailyyn (temně): "Svítili si petrolejkama a drali peří." :-)

    Aailyyn (stěžuje si psovi na svůj na smutný úděl, s ním to ani nehne :-), svou litanii zakončuje slovy: "A to si říkáš nejlepší přítel člověka?" :-)))

    Aailyyn komentuje "akci bazén": "Až do chvíle, než jsem vylezla ven, abych se šla vykoupat mi vevnitř teplo fakt nebylo." :-))

    Zapnula jsem icq a co nevidím? Kontakt na něj. Háček je v tom, že já ho opravdu neviděla. :-))) Ze všech lidí, kteří se mi mohli smazat se smazal zrovna on. Doufám, že to byla jen nějaká nepěkná náhoda. :-)))


    25.6.2008

    Pěstuju si kulturní rozhled. Lépe řečeno předstírám, že si mám ještě co pěstovat. :-)) Včera zdolána první kniha, více info v patřičné sekci. Rozečteny Nové Mikulášovy patálie. Příjemné, volnočasové, ideální prázdninová literatura. :-) Jsem v polovině, dneska už bych mohla dočíst, pak sepíšu svoje dojmy. :-)
    A hrajeme si na slečnu intelektuálku. A snažíme se vypadat děsně chytře a sečtěle. :-)))


    24.6.2008

    Zkouším skrýt lásku svou, tvůj stín obejmout... tvý touhy znát a všechno jim dát... já pro lásku svou jsem na kolenou... Po kolikáté už? Historie se zatraceně opakuje.

    Hodlám si zapůjčit něco třeskutě vtipného na čtení. Zvykla jsem si už dokonce číst u počítače, kdy čtu a zároveň odpovídám na icq, jinak bych si totiž na ty knížky neudělala čas asi nikdy. :-)

    Začíná se mi tu z toho stávat "vaše pravidelná dávka emocí". A úrovňově se moje spoty taky začínají nebezpečně blížit k pořadu provázenému tímto sloganem. (Než si někdo z vás uštěpačně řekne, jestli ony vůbec kdy byly na vyšší úrovni, ušetřím vám práci a řeknu si to s vámi; nebyly. :-))) Tak takhle vypadá grafomanie? To už fakt musím psát za každou cenu? No co, k čertu s tím, na vlastním písečku si budu dělat, co se mi líbí, abyste věděli. :-)))

    Btw zdálo se mi o čištění zubů. :-))) Mně to sice přijde vtipné, ale podle snáře to znamená "dobré následky", tak by to mohlo znamenat, že se celá jistá záležitost začne konečně obracet k lepšímu. :-)

    Zatím vše, odpoledne dopíšu, co jsem si přinesla z knihovny, poreferuju vám, jak se cítím a určitě si i postěžuju na mužské pokolení, no znáte mě přece. :-)))


    23.6.2008

    Jo, tak tomu říkám ideální ráno. Všichni pryč. Bez věčných připomínek jsem vstala a vstala jsem dokonce okamžitě, bez hodinového povalování. Pak jsem se, taktéž v naprostém klidu, bez připomínek, že u počítače se nejí, nasnídala. U počítače. Paráda. Nechcete někdo rodinu? Já vám tu svoji klidně daruju, potřebovala bych se od nich na pár týdnů... měsíců... let... zregenerovat. :-))

    Už i kalendář se proti mně spikl. Mrcha. No nic, jsem v klidu, jsem v klidu, jsem za milou a obětavou Aailyynku. (Áááá k čertu s obětavostí. :-)))

    Z momentálního dopoledního nedostatku jiných vhodných činností jsem vyplnila hudební řetězovku. Je to docela sranda, zapnete přehrávač, náhodným výběrem si necháte přehrávat songy a jejich názvy si zapisujete jako odpovědi na otázky. :-) Nepovede se mi strhnout ještě pár lidí? :-) Docela by mě zajímalo, co by se z toho vyvrbilo třeba u Kotěte, ale meze se nekladou ani ostatním, takže Akee, Marry, Angie, Pračlověku/Pračlověče, Giselhere, Atarniss? :-) Zkusí to někdo taky? :-) Kdyžtak v guestbooku info, jak jste dopadli. :-)
    Dodatečně doplněna jména dalších "internetových známých" s vlastním webem, jež by to mohli zkusit. :-)


    22.6.2008

    Oblíbené songy jsem si ještě nenašla odvahu pustit. Taktéž se raději neobírám staršími zápisky, které se ho týkají. Ale jo, jinak už je mi v podstatě docela dobře. :-)

    Měla bych se už konečně pořádně opít. :-)

    Aailyyn, Aailyyn, ty děláš koniny. Už jsi přece velká holka. Radím si dobře, jenže znáte to, moudré rady se zpravidla málokdy poslouchají. :-)

    Musím napsat (nebo zavolat) T. jak se to nakonec rozhodlo se školními výlety a kdy teda zatraceně vůbec máme jít do školy. Měla bych se T. zeptat, kdy dostaneme vysvědčení. Musím si vyjednat brigádu. Musím dojít do knihovny. Musím... musím.... já toho musím. A vůbec nic se mi dělat nechce.

    Asi rok 2008 přejmenuju na „rok zvratů“. Na těch osudových osmičkách něco bude.

    Aailyynko, hlavu vzhůru a keep smiling. If you want to win the fight, say: I believe. (Pokud byste tomu nerozuměli, tak to znamená: Chceš-li zvítězit v boji, řekni: Věřím. V češtině to není tak úderné.)


    21.6.2008

    To se takhle jednou rodina rozhodne, že ve svém středu má pilnou studentku a že by se to mělo patřičně ocenit. Vytáhne vás tedy na večeři. Vy si sednete a zjistíte, že u vedlejšího stolu sedí jakýsi borec. Onen dotyčný vám ovšem zrovna ze všech lidí na planetě jako naschvál musí připomínat příčinu vašeho citového kolotoče. A tak tam sedíte a přes stůl vysíláte kradmé pohledy, protože od něj ten pohled prostě nemůžete odlepit. Seděl zády, asi si mě nevšiml, ale jeho společník se musel královsky bavit. :-) Peklo. :-) Asi jsem si měla dát panáka. Po troše broskvové vodky mi tuhle byli fuk všichni chlapi na planetě, ne jen ten jeden. :-)))


    20.6.2008

    Jsem jedním z těch cca osmi šťastných lidí, kteří si posledního převezmou vysvědčení. Abyste rozumněli, tak dokud nemáte hotové všechny zkoušky, dostanete z předmětu "enko" a na konci výpis z vysvědčení a teprve až si v srpnu vybojujete známku, vysvědčení je vaše. Jo, mám to za sebou. Se zvláštní směsí úlevy, nezvyku, že opravdu můžu odložit učebnice, hrdosti sama na sebe. Očekávaná euforická radost, přímo úměrná nervům a vynaložené snaze, se ovšem nějak nekoná.
    Dějepis za dvě. Zkouška jedna až dvě. Vytáhla jsem si otázku číslo čtyři, vznik USA. Přesně horizont prvních čtyř otázek, které byly suverénně nejlepší a jednu z nich jsem chtěla.

    I pád na držku je pohyb kupředu. Jo. Tomu říkám moudro. To by se mělo tesat do kamene.

    Tvý voči v hlavě vídám, je to všechno jedna velká síla....


    19.6.2008

    Cítím se... no, poněkud, řekněme, stabilněji. Je mi líp. Už nemám potřebu se tu vypisovat, nicméně ten nával emocí z uplynulých dvou dnů tu nechám. Ačkoli je to lepší a už se mi, s navrátivší se schopností racionálně uvažovat, zdají předchozí dva posty poněkud šílené, v tu chvíli jsem věděla, proč je píšu a takhle mi skutečně bylo, nechť tu tedy zůstanou jako vzpomínka, které se snad za chvíli budu smát.

    Jsem asi docela adaptabilní bytost, vyhrabala jsem se za osmačtyřicet hodin z něčeho, co dokázalo pořádně zamávat celým mým světem. Nekonaly se potoky slz, hysterie, zavírání se doma, futrování se čokoládou, poslech těch nejsrdceryvnějších ploužáků etc... Jo, jsem dobrá, jsem z toho venku. Odteď končím s depkou. Takže konec, tečka. Takhle věta je poslední moment, kdy se tím budu zabývat, právě symbolicky zahazuju tyhle stavy.

    Pět, počátky realismu v Čechách, hezké téma. Za jedna, s komentářem přísedící, že se mnou se hezky povídá. :-)


    18.6.2008

    Téma číslo šest. Shakespeare. Většina lidí nechtěla, nelze okecat. Já za jedna a s pochvalou, že dobré.

    Pocity jak na horské dráze. Ráno jsem měla pocit, že je mi docela dobře, o pár hodin později už to zas není příliš pravda. Mámě je jasné, že se mnou není něco v pořádku. Odmítám říct co. Myslí si, že jsem přetažená ze zkouškového. Nechávám ji při tom.

    Jediný song, který nemám obavu si kvůli vzpomínkám a všelijakým asociacím pustit je Modrý pondělí od Argemy. A tak jsem včera pětkrát po sobě poslouchala song, který se k téhle situaci absolutně nehodí, vůbec nevystihuje to, jak se cítím, ale nenutí mě si cokoli připomínat, můžu vypnout mozek a jen poslouchat.

    Ke zkouškám chodím bez sebemenší nervozity, vůbec mi už nedělá problém míchání všeho možného. Absolutně totiž na předložený předmět nemyslím, soustředit se začínám až na potítku, kdy mám konkrétní otázku. Sranda bude, až to soustředění neklapne a já nad vybranou otázkou požadované (a pracně naučené) znalosti ze své dutoprázdné hlavinky prostě nevyhrabu.

    Sotva to ze sebe vypíšu, je mi fakt o hodně líp, psaní je výborná forma psychoterapie. (Já ti říkala, že to máš zkusit taky. :-) Taky je to na délce a frekvenci postů vidět, rapidně se mi zvýšila. Akorát bych se v takovémhle stavu nechtěla nacházet moc často, za takovouhle cenu krmit web rozhodně nehodlám. :-) Asi není úplně mylná představa umělců-rozervaných duší, kteří za nejhorších stavů stvořili ta nejlepší díla. :-)

    Čtenář plesá, má co číst, Aailyyn se cítí mizerně, jo jo, tak i takhle to chodívá.

    Znovu si mám chuť s panem Máchou říct: "Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal."

    Jestlipak si tohle někdy přečteš? Chtěla bych, pokud se tak stane, aby to bylo až ve chvíli, kdy nám oběma už bude fajn a zasmějeme se nad tím.

    Po pár hodinách připsáno: Balancuji mezi pocity absolutního zoufalce a když se z nich trošku vzpamatuji, ani tehdy si nepřijdu příliš vyrovnaně, neb mě mé rozumnější já, fungující v těchto chvílích, nutí ony předešlé stavy hodnotit a připadat si proto jako naprostý blbec. Ani jedna poloha mě příliš nebaví.

    Tenhle zmatený sled myšlenek asi nemá příliš velký význam, nestojí za to ho číst, nepochopíte mě, navíc je nad mé síly zachytit všechno, cítím se jinak pomalu každou minutou, ale já se z toho vypsat chvílemi prostě potřebuju, pomáhá mi to.


    17.6.2008

    Večer 16. 6. 2008. Zlom. Ráno jsem vstala s pocitem absolutního zmaru a dojmem, že celý vesmír se přes noc začal otáčet po úplně jiných oběžných drahách než mu bylo původně určeno. Odložila jsem veškerou hrdost i snahu být velká a rozumná holka. Nejsem. Teď ne. Nejsem a nebudu. Nechci být. Kurva, kurva, kurva.

    I slza ukápla. Pro pár vzdušných zámků stojících na chatrných základech, pro pár ztracených iluzí naivní osmnáctileté slečinky...

    Jestli si tohle přečteš, tak si nelam hlavu, už jen proto, že jsem ti slíbila, že tě podržím, to zvládnu. Chci ti být oporou jako jsi byl vždycky ty mně. To, co jsem ti včera řekla platí. Moje rozumější já ví, že tě neztrácí a že zlomené srdce je nadnesený výraz.
    Tohle jen zrovna píše malá, naivní Aailyynka a ne nad vše povznesená, dospělá Aailyyn, která zvládá překážky se zatnutými zuby, bez slz a s přesvědčením, že co ji nezabije, to ji posílí.

    Terorismus nebo globální oteplování? Války? Hladomor? Pche, směšné. Proti mojí soukromé krizi zdá se to býti naprosto malicherné. Na icq se skví poměrně lapidární status. Máma se mě ptala, co mi je. Říkám, ať to neřeší a nechá mě být, že nemám náladu.

    Němčina; zkouška povedená, celkově za tři. (Téma číslo jedna.) Je mi to jedno. I na potítku jsem si vypsala, co jsem věděla a v té chvíli mi zas letěly myšlenky úplně jinam.

    O něco později by Aailyyn rozumná tento post už asi nenapsala, jen jestli to není tím, že je taky neskonale naivní a stihla si vybudovat další vzdušný zámek. V naivitě se vlastně žije docela hezky a hlavně pohodlně.

    Ačkoli jsem výše napsala, že Aailyyn rozumná už by sem tento post neumístila, nechávám jej tu. Nehodlám nic mazat. V tom je kouzlo blogů, v té chvíli, kdy něco napíšete a víte proč a to co vzniklo je originální, protože o deset minut později už byste to napsali jinak.

    O pár hodin později: Mám pocit, že Aailyyn rozumná a Aailyyn nerozumná se ve mně projevují čímdál výrazněji a předávají si vládu nad mým myšlením, konáním a jednáním v čímdál kratších intervalech. Včera jsem ještě měla pocit, že to zvládnu, ráno už nikoli. Ráno mi přišel absolutně nemožný už i fakt, že ustojím dnešní zkoušku. Ustála jsem.
    Aailyyn nerozumná chce psát, vypisovat se, cvakat smsky, Aailyyn rozumná ji je nutí zase mazat a jako satisfakci povoluje aspoň datlit na web.

    Ctěný čtenář se asi baví, já už nikoli. Pravděpodobně jsou tyhle zápisky maniaka pro nezasvědcené docela vtipné. Ale já jsem vám vždycky tvrdila, že nejsem normální, tak prostě nečekejte, že se budu chovat normálně, jasné? Už abych dospěla do stádia, kdy se tímhle postem budu bavit taky.


    16.6.2008

    Udělala jsem to. Matika za čtyři, účetnictví taky. Zeměpis za jedna, dvojka na vysvědčení. Dopsáno 17. 6.: otázka číslo osm. Jinak je to stále stejné, akorát můj pocit únavy a znechucení se stupňuje. Tedy tečka, nemám dnes potřebu psáti dál, pro zaznamenání strohých faktů těchto pár řádků dnes zcela stačí.


    13.6.2008

    Pokud vás už moje reporty ze zkouškového nebaví, do příštího pátku zapomeňte, že znáte adresu aailyyn.wz.cz. :-))) Lepší už to totiž do té doby nebude. :-) Chci tu tyhle zápisky mít, pokud si to někdo přečte, tak ok, ale hlavně pro sebe si zaznamenávám svoje dojmy z celého toho kolotoče. Asi abych se z toho všeho přetlaku různých pocitů nezbláznila. :-) Prostě potřebuju nějaký ventil, někam to setříděně hodit, nějak si to uspořádat, strávit, zpracovat. :-)
    Včera jsem si vytáhla otázku číslo třináct. Přinesla mi štěstí a dvojku z práva na vysvědčení. :-) (U ekonomie mě čekala otázka číslo sedm, hezká symbolika. :-)
    Dneska jsem psala matematiku. Stoprocentně dobře nemám žádný příklad, všude byla aspoň snaha. Dva příklady vůbec nic. Škoda, lichoběžník byl za nejvíc bodů a v těch posloupnostech jen chtělo si nějak poradit s tím vzorečkem.

    Když mi kdokoli řekne: "To zvládneš", mám pocit, jakoby to říkal jen proto, aby měl ode mě a mých pesimistických výkřiků pokoj. Když to poví on, vím, že mi fakt věří a mám pocit, že to vážně vyjde.

    Stejně je to docela slušná schíza, bastlit veřejně svoje myšlenky a nechávat je k nahlédnutí cca třiceti lidem denně. :-) Copak si asi pomyslí on, až mu tyhle zápisky ukážu? Má vrozená upřímnost mi nedovolí jej neupozornit, že o něm často píšu. :-)))

    Jo a ráno jsem si div nezvrtla nohu v příšerných botách na podpatku, rozpatlala si řasenku a přepudrovala si omylem i košili. :-))) Už vážně nechci být za dámu. :-))) A nebo že by to bylo tím pátkem třináctého? :-)


    11.6.2008

    Máte rádi seriály? Tak to uvítáte další díl seriálu s názvem Zkouškové den po dni. :-)))
    Tentokráte ekonomie. Nervózní jsem byla. Utěšovalo mě, že třídní byla dle zpráv již vyzkoušených jedinců dobře naladěna a že to zatím všichni udělali. Pesimisté prorokovali, že na potítku se dostaví to, čemu se říká "okno" (soudila jsem, že v mnohých případech to nebude okno, ale spíš výkladní skříň :-)))...
    Paradoxně jsem si vytáhla otázku, zjistila, že to není úplně to, co jsem chtěla, ale dalo se to (byly lepší, ale i horší), v hlavě si rychle sesumarizovala, co tam asi patří, sedla si na potítko a psala si přípravu. V té chvíli už mi bylo dobře, okno se tedy nedostavilo.
    Na potítku ze mě nervozita vždycky padá. Ve chvíli, kdy už vím, co se po mně chce a můžu pochytat myšlenky a dát je na papír a mám tak jistotu, že v překotné snaze všechno vychrlit nic nezapomenu, už je veselo.
    Mluvit okamžitě je horší, ta příprava hodně pomáhá. Člověk si může v klidu všechno rozmyslet a když to má napsané, nehrozí, že mu něco vypadne.
    Takže jsem přišla a v klidu a naprosto souvisle třídní vypravovala, ona mi sdělila, že je to v pořádku, že dostanu dvojku na vysvědčení a šlo se domů. :-)
    Ještě během loňského zkouškového pro mě znamenalo přemáhání se mluvit i s tou přípravou, ale on člověk tak nějak zjistí, že před sebou zrovna nemá žádného Herodesa, který by ho chtěl s velkým potěšením zadupat do země, a tak strach z osoby kantory padá, berete ho tam tak nějak normálně, prostě mu povídáte, co víte. :-)
    Už je zkrátka znáte, víte, co od nich čekat, víte, jací jsou, že každý má své zvláštnosti a zvyky. :-) Se smíchem si uvědomíte, že matikářka je člověk, který svou profesí opravdu žije, že třídní otáčí oči vsloup nad nezdravými nápoji, které jí pijete v hodinách, že zeměpisářka vás věčně honí přezout... :-)))


    10.6.2008

    Veni vidi vici. :-))) Přišla jsem, dostala jsem otázku, kterou jsem ani neviděla, pan profesor mi zachránil kůži, dal mi dvojku, já vyplázla jazyk a odešla. :-)))) Mezi panem zkoušejícím a paní přísedící totiž došlo ke sporu, jestli mám nebo nemám piercing, tak jsem provedla názornou ukázku. :-))) Já jsem jinak slušná, fakt. :-))))

    Viděla jsem blonďatého idola. Ve světlém obleku mu to docela slušelo. Jak já klukům ty obleky v tomhle horku nezávidím. :-)

    Zítra jdu třídní přesvědčovat, že umím ekonomii. :-)))

    Aailyyn zoufale: "Přijdu si jak maškaráda." Andy soustrastně: "Já taky."
    To máte tak, když dva absolutně neholčičí, nesukýnkové a nešatičkové typy jednou okolnosti donutí obléci společenštější oděv. :-)))


    9.6.2008

    Držím palce zlato. Dík.

    Možná by bylo fajn si na příští písemku z účetnictví přinést kalkulačku, ehm. :-))) Nemusela bych se pak přetahovat se spolužačkami o jednu. :-) Naše silné trio (Aailyyn, Andy, Terezka) se pokoušelo chvílemi spáchat písemku ve znamení vzájemné spolupráce. :-) Profesorka měla holt co dočinění s odrzlými druháky, už nejsme tak vyjevení jako v prváku, takže udržet si kázeň ji stálo hodně úsilí. :-))) Uvidíme, jak to dopadne. Výsledky někde na nástěnce, takže to znamená vytrvale hlídkovat. :-))) Držte mi (taky) palce, snad to dopadne.


    6.6.2008

    Aailyyn už zase volá SOS někam směr naše hlavní město, uložené v mobilu coby devítimístné číslo titulované roztomilou přezdívkou. Jo, vyberu-li si vás mezi ty, jež jsem ochotna požádat o pomoc, není radno mi nevyhovět. :-) Nevyhovíte-li, je to pro mě nestravitelnou ranou. Vyhovíte-li, budu vám naprosto oddána. :-)

    Netuším, jestli si tohle ten, jehož totožnost tajím, přečte a vlastně je mi to v tuhle chvíli tak nějak jedno. Potřebovala jsem se vypsat. Nekomentovat prosím, stejně nepochopíte, občas mám prostě zvláštní myšlenkové pochody.


    4.6.2008

    Vypadá to, že prázdninové válení v posteli vyměním za vidinu mrzkého mamonu. :-))) Aneb asi půjdu brigádničit do starého známého autosalonu. Výhodu spatřuji v tom, že třeba konečně budu mít příležitost si potykat s panem šéfem. :-)))

    Tak mám už úředně rozvedené rodiče. Strohé konstatování. Pocity? Nothing. The end. Prostě tečka.


    2.6.2008

    Poznatek z praxe: Na noťasu se píše neskutečně blbě. Teda za předpokladu, že máte přepsat tabulku v níž se vyskytují samá čísla. Pořád mačkat shift je na bednu. (Neptala jsem se, nejde-li to jinak, nechtěla jsem vypadat jako úplný analfabet, za zády jsem totiž měla pana šéfa, který už ke mně pojal takovou náklonnost, že se ani nenamáhá říkat mi dobrý den, ale normálně na mě ráno, když přijdu, pořvává: čau, čau. :-))) Já mu stále jako blázen odpovídám dobrý den. Vtipné. :-))))

    Zas další měsíc, zas další písmenka spolknutá archivem. Ale jo, baví mě to, baví. Exhibicionismus? Možná. :-)))

    Chci zpátky svou starou, zaprášenou verzi Windowsího přehrávače, já tu novou, hnusnou, updatovanou zrůdu používat nebudu, pomoc!! :-)))

    Týden do první zkoušky. Nejsem nervózní. Špatné znamení, tohle nedopadne dobře.

    Maminka: "Jak se při tomhle randálu můžeš učit?"
    Aailyyn (nevinně): "To není randál, to jsou Manowar."
    Vše je nesmírně relativní. :-)))

    Doma na rodinu padají moje studijní materiály, zakopávají o učebnice a pořádkumilovnější členové naší domácnosti (mamka&babička) tiše (no, občas i nahlas :-))) trpí nad poházenými obaly od sušenek a čokolád jimiž si léčím svou, učením pocuchanou, nervovou soustavu. :-))

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku