♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Únor '08

    archiv blogu

    29.2.2008

    Dnes školní kratochvíle. Začínám mít alespoň některé členy téhle střelené bandy, která si říká má školní třída, opravdu ráda. :-))

    Postoupila jsem, tak mi držte palce. ;-) Třetina vedení školy mi právě dneska s velkou slávou pogratulovala. (Ve vedení školy totiž stojí tři lidé aneb jak Aailyyn s oblibou říká naše škola je parta magorů a tři největší sedí nejvýš. :-))) (Znáte to rčení o tom nejblbějším sedlákovi a největších bramborách, že jo? :-))) Sborovnu jsem včera v rozhovoru na icq se spolužačkou překřtila pro změnu na slepičárnu, neb naše profesorky jsou děsné drbny. :-))

    Téma zadaní dalších projektu je tolerance. Dozvěděli jsme se, že jednotliví učitelé budou mít například toleranci k sobě samému, k životnímu prostředí, cosi o dopravě etc... Spolužačka v narážce na otřesnou dopravní situaci v místě školy reagovala, že k té dopravě se přihlásí a pořádně to tam vytmaví. Prý, že si nakoupíme zvířectvo a budeme zase jezdit na zvířatech. Třeba na krávě. Představa krávy zaparkované před školou mě opravdu nesmírně pobavila. :-)))

    Při včerejší hodině práva jsem se poněkud neobratně pokoušela do sešitu vyvést značku paragrafu. Když jsem si pak nenápadně zkoušela čmárat neumělé klikiháky propiskou na desku lavice, má milá spolusedící Andrejka (vidouc moje počínání) se smíchem reagovala: "Zkoušíš namalovat paragraf?" :-))


    28.2.2008

    Ad předchozí spot: Druhá nejlepší práce na škole. Možná postoupím i dál. :-) Slohovka se profesorce líbila velmi. :-) Třeba máte před sebou budoucí mladou, úspěšnou, nadějnou slečnu spisovatelku. Základní předpoklad každé celebrity už mám: Pseudonym. I pro každou hvězdu nezbytnou image si úspěšně buduju. :-) A to sice image slečny intelektuálky; do školy jsem si totiž dneska přinesla na volnou hodinu knihu. :-))) Teď už jen vyjít s Aailyyn do světa, ukázat třeba takové Rowlingové, že už patří do starého železa. :-)))


    27.2.2008

    Slíbila jsem vám, že v případě úspěchu postnu imho ne úplně špatnou minislohovku psanou v rámci školního kola olympiády z ČJ. Má osobní tajná informační služba (bacha na mě! :-) mě informovala, že minimálně profesorce se líbila. (Kecám, byla to spolužačka z vedlejší skupiny, ale to vy nevíte neb já to taky vědět vlastně nemám. :-)))

    Jaký já jsem fanoušek.

    (Pozn.: sepsání téhle práce předcházelo převzetí zadání, přečtení tématu a následná panika: "O čem já asi tak budu proboha psát??")
    To máte totiž tak: Můj vztah k fandění, potažmo ke sportu vůbec, je asi podobně vřelý jako vzájemný vztah pánů Paroubka a Topolánka. Asi mi holt chybí ten správný týmový duch nebo co.
    Už se přímo vidím jako ta manželka (potažmo partnerka, protože s takovou se já asi v životě nevdám, ach jo), co usoudí právě ve chvíli, kdy se její lepší polovička rozhodne usednout v obývacím pokoji před televizní obrazovku a sledovat nějaký ten ohromně důležitý zápas, že je načase začít uklízet. A právě v rozhodujícím momentu se postaví před obrazovku s prachovkou v ruce a začne svému drahému vyčítat, že jí doma ale vůbec nepomáhá, zatímco "drahý", ve snaze spatřit aspoň kousek dění na televizní obrazovce, předvádí na pohovce pozice hodné mistryně světa v gymnastice.
    A o víkendu mu oznámí: "Miláčku, v sobotu pojedeme na návštěvu k mojí mamince", zatímco on už má měsíc domluvený s kamarády fotbal.
    Myslím, že si v budoucnu ještě užiju dost toho, čemu se říká "tichá domácnost". Tak co, pánové, chcete mě?


    25.2.2008

    If everyone cared and nobody cried... Taková jemná, milá balada. Jako stvořené k té probouzející se jarní či spíše ještě předjarní atmosféře, která na mě dneska dýchla. Úplně to svádí k představě prvních delších pozimních posezení někde venku.
    No dobře a teď si přestaneme hrát na poetu okouzleného probouzející se přírodou, ehm, to mi stejně nikdo nevěří, že jo? :-))) Nechala jsem se uvrtat do olympiády z ČJ, zvlášť pyšná jsem na slohovku. Sice kraťounká, ale myslím, že se povedla. (Postnu ji sem, ale jen když se bude aspoň trochu líbit :-) Forma byla volná, takže mi z toho ve výsledku vylezlo něco mezi úvahou a fejetonem. Prostě takové moje typické sarkastické dílko, kterých jsou tady tuny. Konečně jsem se zbavila potřeby nasadit ve školních pracích strašlivě seriózní tón. Neumím psát vážně a přitom pozitivně, kdykoli se o něco takového snažím, teče z toho patos proudem. :-))) Je mi blízké ironické strefování se do vybraného tématu. Díky tady tomu celému mě psaní nejen začalo vážně bavit, ale tak trochu jsem se i "našla", zjistila jsem právě, jaký způsob projevu mi sedí.


    22.2.2008

    Opustila mě moje milovaná mp3jka. Teda nejspíš ne na dobro, jen baterka, nicméně, když jsem slyšela cosi o Hradci, ceně baterky do pěti set a udivené tváři prodavače, že mi vydržela tak dlouho (rok a něco), koupi baterky jsem zavrhla (ten přístroj už dneska možná takovou hodnotu ani nemá a nehodlám půl roku čekat na nějaký servis) a hodlám si pořídit novou. Moje požadavky:

    • Napájení na klasické tužkovky, ne akumulátor.
    • Nemusím mít hyper-super výkřik moderní technologie a la iPod, obejdu se i bez rádia a podobných blbinek. Prostě si chci jen přehrávat muziku
    • Velikost paměti úplně stačí 1 GB.
    • Dost často ji vláčím s sebou naprosto kamkoli a tak by měla vydržet i leckdy ne zrovna něžné zacházení, nemělo by se při prvním prudším pohybu cokoli urvat, zaseknout tlačítka etc.

    Vypadá to, že než do technicky vrcholně promakaného posledního modelu, vyplatí se mi spíš zainvestovat do nějaké outdoorové.
    V guestbooku uvítám vaše rady, tipy a doporučení.


    18.2.2008

    Web se teď nachází ve stavu lehké hibernace (vážně je tam měkké i?).
    A já? Až se mi chce s klasikem říct: "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal." (Pro ty, co to nepoznali: Máchův Máj. A přečtěte si to aspoň na netu, vy ignoranti. :-P :-))))


    13.2.2008

    Střípky, čili pár čistě soukromých postřehů zachycených pro osobní potřebu. Dnes ještě nesouvisleji než jindy aneb pokud sem lezete a nechápete, já vás varovala. :-))

    Zmatek.

    "Ponorka."

    Depka.

    Zelené oči.

    Zpovědi.

    Úleva.

    Třikrát M. - muzika, metal, Manowar.

    O přestávce si se spolužačkou prohlížíme jakousi přílohu k časopisu obsahující fotky, mám dojem, sta svobodných pánů. Celkem drsně je komentujeme. Sarkasticky poznamenávám, že se nedivím, že jsou svobodní. :-)

    T. dostala nevkusného plyšového medvěda s otřesným kýčovitým srdcem v tlapkách. Ať "žije" Valentýn.


    10.2.2008

    Pořídila jsem si krásný nový wallpaper a prostě se musím pochlubit, hele:

    Moje workplocha

    Po kliknutí na obrázek můžete vidět mou workplochu v životní velikosti.

    Třeba se mi povede strhnout ještě pár dalších lidí. :-) Tak co, přidá se někdo k akci "Ukaž nám svou workplochu"? :-)))


    5.2.2008

    Poskytuji vám autentický icq rozhovor s panem A. na téma Aailyyn a její pečovatelské sklony. Pro Sherlocky, kteří by mohli mít radost, že na mě zas něco vědí, předesílám, že pan A. není ten pan tajemný o kterém se tu občas v náznacích zmiňuji a jehož identitu úporně tajím. A doufám, že za zveřejnění tohoto útržku mě nebude chtít pan A. zamordovat. :-)))

    02/03/2008 12:17 dop.
    Pan A.:
    chudáci děti, jestli nějaký budeš mít (-:

    02/03/2008 12:18 dop.
    Aailyyn:
    Nebudu, až budu chtít něco, o co se člověk musí starat, koupím si štěně :D

    02/03/2008 12:18 dop.
    Pan A.:
    předtim ale zkus radši tamagoči (-:

    02/03/2008 12:19 dop.
    Aailyyn:
    To mě drželo, když mi bylo asi šest :D

    02/03/2008 12:20 dop.
    Pan A.:
    a dobrý? (-:

    02/03/2008 12:21 dop.
    Aailyyn:
    Jo, mě to bavilo se o toho hajzlíka starat :D

    02/03/2008 12:22 dop.
    Pan A.:
    tak to už máš nárok na vyšší level (-: zkus ale křečka, morče, krysu...prostě něco co se nemusí venčit (-:


    3.2.2008

    Víte někdo, po kolika jsou na pokojích pacienti v Bohnicích? Lze nějak dostat samotku? Chci tam, jeden by byl aspoň mezi svými. :-) Zauvažovala jsem o předvedení záchvatu tropického šílenství, ale vzhledem k naší zeměpisné šířce mi to nepřijde vhodné. Notabene je únor, že... Paranoiu jsem po zralé úvaze zavrhla taky. Předstírané vize zelených mužíčků s anténkami by mi taky místo péče docenta Chocholouška mohly vynést pobyt na záchytce nebo na detoxu, ehm. :-))) Samotky jsou ovšem taky v base že? Asi budu teda muset někoho zamordovat, což v současném stavu psychické nestability, kdy jdu do vývrtky pro každou maličkost, nebude takový problém. :-)))


    2.2.2008

    Někdo mi ty emoce asi vážně odpojil, minimálně dočasně. Jako by všechny informace o událostech starých půl dne, docházely do mozku se spožděním až teď. Ale jsem už velká holka a protože big girls don't cry, tak nebrečím. Předsevzala jsem si, že žádné slzy. Možná ve mně ještě zůstalo něco z někdejšího obdivu ke statečným indiánských bojovníkům schopným s kamennou tváří snášet všechny útrapy a chtěla bych to taky umět.


    1.2.2008

    Znáte takové ty přitroublé americké akčňáky, kdy se hlavní hrdina musí ve zlomku vteřiny v kritické chvíli rozhodnout, jestli přestřihne červený a nebo zelený (či jánevímjaký) drát a zachrání tak libovolně velký kus planety před výbuchem bomby nastražené ovládnutí-světa-chtivými bandity? Stejně tak bych teď potřebovala, aby někdo přestřihl takový správný drátek v mojí hlavě a odpojil mi tak veškeré emoce, aby ve mně zůstalo jen ryze racionální uvažování.

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku