♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Leden '08

    archiv blogu

    30.1.2008

    Ze zdí čiší vyklizenej chlad... Balím. Bohužel ne metaforicky nějakého chlapa. Snažím se nacpat sedmnáct let svého života do krabic. Věci, krabice, papíry a já někde uprostřed toho všeho zvolna podléhající depresi z holých stěn. Zkouším si vsugerovat cosi, co pro sebe nazývám "metoda převráceného optimismu", tedy ne žádná naivní očekávání nových (a lepších) zítřků, nový začátek, ani žádná nostalgie z toho, že cosi končí, spíš vzpomínání si na to špatné a snaha pojmout celé tohle jako možnost takové vzpomínky prostě symbolicky zahodit.


    28.1.2008

    Čeština:
    (Je řeč o tom, že Jan Neruda se přátelil s Karolinou Světlou a že spolu možná měli i poměr.)
    "Takový literární vtípek: Když Nerudovi zemřel přítel, napsal Hřbitovní kvítí. A když zemřela Karolina Světlá, napsal Kam s ním?" :-)))
    Fousatý vtip, ale potěší, zvlášť když mi pointa došla až dneska. :-)))

    Profesorka (P) & spolužák (S):
    S: "A vona dala jemu nebo von jí?"
    P: "Ona dala jemu... (po chvilce nejistě) kopačky..."
    S (s potutelným úsměvem): "No jistě, jinak jsem to ani nemyslel. :-)))"

    PS: Splnila jsem svůj závazek někdy z července a web pro ono tam zmiňované uskupení konečně ve dnech minulých dala dohromady a včera vypustila do světa. (Třetí výročí jsem sice nestihla, ale nevadí.) A byla jsem za něj pochválena, heč. :-)


    27.1.2008

    Ještě žiju.
    Spoty sršící ironií a sarkasmem teď prostě nečekejte na to nemám.


    23.1.2008

    Jestli jste už začali bouchat šampaňské, protože se vám zdá, že se mě internetový svět zbaví, tak se probuďte, to se vám totiž opravdu jen zdá, nechystám se rozhodně končit, ani mi nedochází inspirace. Jen si nějak nestíhám vyšetřit chvilku soukromí na psaní. Moje noční seance u PC jsou teď poněkud omezovány. Teprve teď si uvědomuju, jak výrazně jsem si zvykla být sama. Píšu záměrně zvykla, nebyla jsem vždycky jen vlčice samotářka. Někdy kolem třinácti mě má výrazná neschopnost zapadnout do nějaké party, celkem trápila. V šestnácti pak ovšem přišel zlom, naučila jsem se díky jistému člověku brát sama sebe taková jaká jsem a takové si se (stylisticky děsivá konstrukce, au, oko češtinářovo zaplakalo :-) i vážit a už jsem netoužila za každou cenu někam patřit; došlo mi, že jiná už nebudu, zžila se sama sebou a zjistila, že to jde i o samotě (ta mi časem začala více než vyhovovat) a je lepší být sama a počkat si, až se objeví spřízněná duše (a že se objeví, akorát, že v momentě, kdy to nejmíň čekáte :-), než se křečovitě snažit někam zapadnout.

    Zakopávám doma stále o lejstra, jež jsem v povzdechnutí si na icq otitulovala jako "děsný canc" a jejichž obsah mi vůbec není příjemný. Nechci to číst.

    Jen jedno slovo: Děkuju.
    Děkuju ti, že jsi při mně, bez tebe bych to nezvládla.


    20.1.2008

    Objev dne: Ženská diplomacie je totálně naprd. Když po chlapovi něco chcete, prostě mu to normálně přímo povězte.


    18.1.2008

    Z dnešního spoutu přímo poteče proudem negativismus, takže prosím všechny optimisty, aby se buď čtení zdrželi a nebo v něm pokračovali pouze na vlastní nebezpečí, děkuji. Tu níže zmíněnou písemku z matiky jsem totálně po... Kromě toho se mi vůbec nic nedaří, mám pocit, že život je jeden velký průser, co na mě tak akorát zlomyslně vyplazuje jazyk a posmívá se mi, že s tím stejně nemůžu nic udělat. Plácla jsem sebou na postel, když mi najednou zapípal mobil. Prý "kotě". :-)


    17.1.2008

    Dny se líně vlečou a mně se vůbec nic nechce. Což se mi na druhou stranu nezdá jako úplně zavrženíhodná varianta, neboť mám pocit, že ať udělám cokoli, stejně to bude vždycky špatně. Nechce se mi jít do školy, absolvovat písemku z matiky, strávit další večer zírajíc do kontakt listu na icq, jež stejně zcela zlomyslné odmítá vykazovat změnu a je už pěknou řádku večerů zoufale stejný...

    Zapřemýšlela jsem, jestli tenhle zápis nemám smazat. Rozhodla jsem se ho ponechat, ale publikuju ho až později, je už skoro jedenáct hodin, typicky se mi teď ale vůbec nic nechce, takže zapnout ftp je nepřekonatelný problém. Ale nepředpokládám, že by někomu z vás moje žvásty chyběly.


    13.1.2008

    Může mi někdo říct proč

    • se mám v půlce ledna jarně?
    • se mi líbí divné typy (nic proti těm, kteří se mi kdy líbili, líbí nebo líbit budou :-)))
    • mám prapodivné asociace
    • a datlím je sem?

    zkouším skrýt lásku svou, tvůj stín obejmout... tvý touhy znát a všechno jim dát... já pro lásku svou jsem na kolenou... Again.


    9.1.2008

    Jsem nemocná. Je mi pod psa. Vlastní organismus mi teď připomíná zběsilou pouťovou atrakci s notně škodolibým majitelem. Mám dojem, jakoby se mi hlava točila na jednu stranu a žaludek na druhou (snaže se přitom nosem opustit moje útroby). A celé tohle představení, zdá se, zapomněl někdo vypnout. Eh, dobře vím, proč se ve skutečnosti podobným šílenostem vyhýbám a na pouti mě staromilsky zajímá jen cukrová vata. :-)) Pro ty, kterým to nedošlo: Článek jest psán s ryze zjištnými úmysly, očekávám, že mě budete litovat. :-)))


    7.1.2008

    Kdosi z dívek z vedlejší třídy, se kterou máme hodiny angličtiny, se naší profesorky zeptal, jestli je věřící. Prý ano. Přiznám se, že nevím, co hlásá či nehlásá víra Svědků Jehovových. Ovšem mé spolužačky pravděpodobně neví o moc více a přesto si o přestávce na toto téma neodpustily pubertální pošklebování. Chvíli jsem ty kecy vydržela poslouchat a pak si se skřípěním zubů narazila na uši sluchátka. (Nemít zrovna u sebe funkční mp3jku, zvedám se a zbytek přestávky strávím raději na chodbě.) Tohle je mi silně proti srsti. Můžu s některými myšlenkami, které libovolná víra hlásá nesouhlasit, nemusím se s nimi stotožnit, prosím. Byť taky souhlasím s mým kamarádem, který říká, že nemá rád církev (církev mi přijde jako neuvěřitelně zkostnatělá a netolerantní instituce, která vždycky něco jiného říká a opak koná), proti tomu, že někdo ze svého vlastního vnitřního přesvědčení v něco věří, nemám nic. Ať už je to křesťan nebo muslim nebo cokoli jiného.

    A teď z jiného soudku, o soukromých školách, tedy přesněji řečeno o té mojí. Chtělo by se říct soukromá škola, tak vám maturitu dají jen za to, že si přijdete to vyučování na pár hodin týdně odsedět. Omyl. Já i moji spolužáci jsme to pocítili celkem neblaze na vlastní kůži hned v prvním ročníku. Považuju se za flegmatika a nejsem citlivka, něco ustojím, ovšem v době předzkouškovým mi bývalo zoufalstvím do breku. Kdo to neabsolvuje na vlastní kůži, asi by mi neuvěřil, jaký to může být nápor na psychiku. Naštěstí aspoň moji spolužáci nejsou rozmazlená dítka zazobaných rodičů-pondnikatelů, kteří by chtěli svého potomka protlačit na soukromou školu. Spíš mi přijde, že jsme se sešli taková zoufalá směs jedinců, kterým to z nejrůznějších důvodu nevyšlo na školách jiných.:-)
    Ufff, to je dlouhý zápis a dokonce jen s jedním smajlíkem, asi budu nemocná. :-))

    A tak za nejpozitivnější událost dnešního dne vyhlašuji v noci odeslanou sms, která odpočívala v mém mobilu do rána, kdy jsem si ji teprve přečetla a objev spolužačky K., že se ze školních počítačů dostaneme na icq. Někomu se nás asi zželelo. :-))


    6.1.2008

    Víte, proč je život občas taková svině? No, protože je mužského rodu. Podobnost s myšlenkou kohokoli, živého či mrtvého, jest nezáměrná a čistě náhodná, opravdu, to jsem vymyslela sama, heč. :-))) Prosím všechny pánské návštěvníky mých stránek, aby si ušetřili práci s rozesíláním vulgárních e-mailů, děkuju. :-))) Mazat spamy, v nichž se to jen hemží výrazy jako "bigger penis" (že by mi něco uteklo?), mi zcela stačí. :-)) Jo, jo život je prostě pes a to pak i Aailyyn má občas blbé nápady jako si v půl druhé ráno smskou vylívat srdce.


    3.1.2008

    To jsem takhle zase jednou nemohla usnout. A ze samého převracení se ze strany na stranu mě nenapadlo nic chytřejšího, než vzít do ruky telefon a začít proklikávat chat. No jo, v jednu hodinu ráno ovšem trestuhodně málo lidí. Zabrousila jsem tedy do tématu o sexu, tam bývá spolehlivě vždycky nejvíc narváno. Abych to zestručnila, tak čtením popisu nejrůznějších obskurních praktik v jedné místnosti jsem se vydržela bavit do tří hodin. Pak mi došla baterka. :-))) (Nejvíc mě ovšem rozsekal týpek, jehož nick světu sděloval, že ho bavÝ kouření. Ano, skutečně baví s ypsilon. Tady by se měl někdo místo sexuálním praktikám raději věnovat mluvnici pro základní školy. :-)))


    1.1.2008

    Máme prvního ledna, což pro mě neznamená nic víc, než že už celý rok 2007 jest definitivně pohřben v archivu. Chtělo by se připsat, že začínám tak trochu s čistým štítem, ale ona to vlastně není pravda. Žádný nový začátek se nekoná, zvláštní velké změny do nového roku neplánuju, ty přicházely a budou přicházet postupně. Spíše naopak, už se začínám "zajíždět", buduju si určitou pozici, mám směr, už netvořím jen tak něco, o čem sama netuším, jakým směrem se to vyvine.

    První větu jsem přepisovala a přemazávala několik minut. To se mi moc často nestává, obvykle celkem jasně vím, o čem psát a písmenka se z klávesnice sypou v podstatě sama. No dobře, přiznávám, není momentálně zase tak o čem psát, ale je mi blbé přivítat vždycky začátkem měsíce čtenáře úplně prázdnou stránkou, tak proto jsou první zápisy v měsíci vždycky takové nijaké, no. ;-)

    Mohl by mi někdo říct, proč mi mé vlastní RSS tvrdošíjně nabízí po kliknutí místo náhledu přidání do záložek? :-)) Já si sama svoje články chodit číst přece nebudu, tak špatně na tom probůh snad ještě nejsem, ne? :-)))

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku