♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Prosinec '07

    archiv blogu

    31.12.2007

    Kotě už své ohlédnutí za rokem 2007 sepsalo, čímž mě ovšem utvrdilo v rozhodnutí nejít (zase) s davem a silvestrovské bilancování si odpustit. Začíná mě ten cílený bojkot všeobecně známých událostí vážně bavit. (Aneb čekáte-li spot na určité téma, buďte si jisti, že tady ho určitě nenajdete :-))) Nebaví mě sepisovat cosi, co si můžete, byť jinými slovy, přečíst na desítkách dalších blogů. Stejně všichni ve finále dospějí k tomu, že jim uplynulý rok něco dal, něco vzal, přinesl radost, uštědřil boule. Nesnáším organizované veselí a nevím, proč bych měla dělat to a to, jen proto, že v kalendáři je určité datum. Nejde o žádný přelom, nic nového nenastane. Zítra se probudím do naprosto stejného rána, jako bylo dnes, lhostejno, jestli je v kalendáři prvního nebo třicátého prvního, jestli je rok 2007 nebo 2008. A tak si pro dnešek ohlížení se za minulostí schovám a slibuju vám, že ho sepíšu až k narozeninám webu, tak vydržte do dubna, toužíte-li po sentimentálním vzpomínání, milí čtenáři. ;-)))


    28.12.2007

    Mám sny. No dobře, to není zase tak nic objevného, sny máme všichni že. (Btw kdysi mi někdo řekl, že když spí málo, sny se mu nezdají - na tom něco bude, v které fázi spánku se zdají sny?) Jenže já mám poslední dobou sny čímdál ujetější. Asi spím moc. Někdy tenhle týden se mi to ve snu jen hemžilo hady. Nedalo mi to, abych nezapátrala v netovém snáři - prý to symbolizuje nepřátele - Ok, tak jestli při tom málu lidí, které kolem sebe ještě mám, mám nějaké nepřátele, tak se nechávám od zítřa vystřelit na Měsíc, tam snad žádní lidé nejsou. :-))) Dneska se mi ovšem zdála ujetost nejtěžšího ražení. :-))) Má třídní coby má matka (lekli jste se? no to ještě není tak úplně to nejhorší :-))) po boku nějakého týpka, jehož pozornost jsem se z neznámých příčin vytrvale pokoušela upoutat já. Nevím proč, za bdělého stavu by se mi určitě nelíbil. Takový ten typický slizský plážový seladon, něco mezi členem italské mafie a modelem z plakátu. :-))) Já mám ale normálně i ve snech o něco lepší vkus, zdává se mi i o fešnějších zástupcích opačného pohlaví, fakt. :-))


    27.12.2007

    Vážení přátelé, to je ON. (Ne, žádný můj amant, vy šmíráci. :-))) Ten článek, který mě zaujal natolik, že teď čtete tohle všechno. :-) (Pochválen buď netový archiv Lidovek. :-))) Aneb už taky vím, co jsem dělala třináctého dubna 2007. (Neodbytně mi to připomíná: "Vím, co jste dělali minulé léto." :-))))


    26.12.2007

    U příležitosti konce roku jsem překopala stěžejní weblogovou (slůvko "weblog" v souvislosti s tímhle celým, začínám brát tak trochu na milost, nechutně provařenou zkráceninu "blog" dosud tvrdě odmítám - příliš evokuje třpytivé blogísky třináctiletých slečen) část mého Království. Dosavadní uspořádání se totiž ukázalo býti už poněkud nevyhovující. S množství zápisků vyvstala potřeba začít je při archivaci třídit nejen podle měsíců, ale rozdělit je už i podle roku. A tak jsem spáchala jakýsi rozcestník, kde jsou všechny pečlivě seřazené podle jednotlivých období. (Odkaz sem dávám, jen aby bylo jasné o čem píšu, jinak jak si můžete povšimnout i tady o něco výše, je v každé sekci na tento archiv odkaz, takže si můžete kdykoli pohodlně vybrat zápisy libovolné.)

    Ježíšek mi (opět - po několika letech) přinesl knížku. Myslím, že už vím, čím zaúkoluju příbuzenstvo na narozeniny. :-) (Opatřete mi další díly :-) A něčím do ouška mě taky neurazíte. :-) Budu své tužby muset začít hlásat dostatečně dlouho dopředu, spoléhati se na invenci mých příbuzných není příliš radno. (Osmnáct je člověku jen jednou, tak by se mohli taky aspoň jednou dokopat k troše kreativity, ne? :-)))


    24.12.2007

    Přemýšlím, jestli to, co mám teď v hlavě, obalit do nekonkrétních slůvek a bavit se matením ctěných čtenářů, protože pravděpodobně nikomu z vás nebude jasno, co tím Aailyyn chtěla říci a nebo se dneska vykašlat na rádobyspisovatelské jinotaje a místo toho, abych jak v bulvárním plátku předhazovala svoje soukromí lačné veřejnosti (no dobře, já vím, že na tyhle kecy zvědaví nejste a že to, s kým spí Britney Spears, vás zajímá víc :-)), se vypsat v soukromí, adresně a otevřeně.

    (Rozhodnutí o chvíli později: Dneska na nošení kůže na trh kašlu.)

    (Budu nyní až nezvykle upřímná a konkrétní): Naši se poprvé po několika letech na Vánoce nepohádali.

    První vánoční sms mi ještě přišla milá (byla od sestřenky, nedám na ni dopustit i když je můj pravý opak, vždycky jsme byly jedna ruka a já v ní pořád vidím tu malou holčičku, se kterou jsem si hrávala - je o dva roky mladší). Pátou-šestou už jsem poněkud vztekle mazala.

    Vynikající no. Rudé fleky na obličeji. Vypadám jak parodie na muchomůrku.


    22.12.2007

    Ne a ne a ne. Vánoční spot prostě nebude, o Vánocích tu nepadne ani slovo, howgh. :-)

    Bohužel už jsem jaksi zapomněla o čemže objevném by tu teda mělo to slovo padnout. A to jsem přitom měla v hlavě ještě nedávno těch nápadů dokonce několik. Ach jo. :-)

    Možná budu mít jednou vpravdě idylické partnerské soužití. Mám totiž ve svých rodičích zářný příklad toho, jak v žádném případě ne.

    Ale tak aspoň pochlubit vánoční školní akcí bych se mohla, ne?

    Bylo to fajn. Opravdu. Oprostili jsme se od tradičního zpěvu koled, sešněrovaného předvádění scének s vánoční tématikou a po sto padesáté omílaného souhrnu vánočních tradic od počátku Adventu až do Štěpána.
    Místo toho si 1.B vzala na paškál pohádku o Sněhurce a z jejich ztvárnění nám na konci plynulo poučení, že si máme mýt jablka z ciziny a nepřehánět to s pitím (jako zlá královna z jejich příběhu). 3.B se pro změnu obula do našeho milovaného pedagogického sboru. Parodie na naši třídní a její neustálé průpovídky o nezdravosti limonád, které pijeme a napodobení typických gest naší profesorky němčiny, s jakými si upravuje vlasy, nebo bere ze stolu učebnice, byla skutečně bezmála zlatým hřebem celého programu. Pozadu nezůstala ani třída moje, výjev z Mrazíka v "travesti úpravě" se též povedl. :-))) Soutěž o krasavce a krasavu školy mě přivedla na zkonstatování, že ač na tuhle školu nadávám, nemůžu jí upřít jednu věc; aby byla sranda, nebojí se její osazenstvo být i tak trochu za magory. :-)) Uznejte, že postavit se před celou školu v dámských minišatech nebo plavkách vyžadovalo od kluků docela slušnou dávku odvahy a exibicionismu. Ale šli do toho všichni. :-))


    21.12.2007

    Kdoví proč se mi líbí partička postarších (ehm, jsem asi právě někoho urazila, že jo? :-)) dlouhovlasých týpků oblečených v kůži (byť slušně "namakaných"). Nápověda přítele na telefonu: Nejhlasitější kapela na světě (prý - neověřeno, pravda, uspávánky pro batolata to zrovna nejsou :-)))). ;-)
    Jo, Manowar. Už mi to tu hraje počtvrté. :-)) If you want to win the fight say: "I believe!" :-))


    20.12.2007

    Znáte hru Městečko Palermo? Taky jsem až do dnešních dnů neznala, ale musím říct, že je to asi jediná společenská hra, která mě baví. Narozdíl od jiných her se tohle nejenže dá hrát ve větším množství lidí, ale dokonce čím víc, tím je to zábavnější, minimum je podle mě tak deset.
    Celé to spočívá v tom, že moderátor hry účastníky tak, aby to o sobě navzájem nevěděli, rozdělí na mafiány a počestné občany. (My to hráli(y) v počtu patnácti hráčů na počet dvou mafiánů, tedy mafiánek. :-)) Pak moderátor řekne: "Městečko Palermo usíná", načež si všichni musí zakrýt oči a sklonit hlavu. Na povel moderátora "Městečko Palermo spí, jenom mafie se probouzí", zvednou hlavu oba mafiáni a gestikulací se musejí dohodnout na jednom nevinném občanovi, kterého "odpraví". (Dotyčná oběť mafie pak vypadává ze hry. :-) Věta "Městečko Palermo se probouzí, ale už bez mrtvého (jméno)" je signálem k tomu, aby se "probudil" i zbytek hráčů, kteří mají teď za úkol odhalit mafiány. Vznesou se návrhy, kdo by mohl být členem mafie a o každém se nechá hlasovat, hráč, který obdrží hlasů nejvíce musí pravdivě prozradit, zdali je mafián či počestný občan. :-)
    Je to výborná hra na komunikaci, vy zdůvodňujete, proč podezříváte toho či onoho, obviněný se zase naopak hájí. :-) Osobně jsem se bavila, ačkoli jinak na různé společenské hry opravdu nejsem. :-)

    Už jste viděli intervalácký seriál Hříchy pro šíleného korektora? Ne? Chyba! Přečíst, všichni, POVINNĚ a třikrát! :-))) Zvláště pak část psaní mě/mně doporučuju vytisknout, naučit se zpaměti a před spaním si předříkávat jako básničku pokud patříte k těm lemplům (omlouvám se, jiné slovo nemám), kteří oba tvary používají, jak je napadne. :-)


    18.12.2007

    Cítím se bídně. Opravdu bídně. A tak jsem odložila masku hrdosti a ze slečny Nezávislé, která čeká na otázku: "Nepotřebuješ pomoct?" se stala malá holka, která potřebuje vzít za ruku a s důvěrou v očích se ptá: "Pomůžeš mi?" Pomohl. A já bych mu ráda za to teď, tady a takto veřejně, poděkovala. Zcela určitě se poznal. Jedná se o zcela konkrétního někoho, dnes nebudu mlžit a halit jeho existenci do mlžného oparu nekonkrétních slůvek, snad jen že to samotné jméno mi nepřísluší vyřknout.

    A aby dnešní spot nebyl zase tak úplně pohřební, tak víte, jaká je ideální cesta k tomu, oblíbit si chybovou hlášku 404? Vyrobit si vlastní. :-))


    17.12.2007

    Dusná atmosféra, nejistá budoucnost a já se tím vším potácím, klopýtám a snažím se neupadnout a nenabít si ústa, odmítajíc trpitelské kecy o životních krizích, slepých uličkách, vzestupech a pádech. Prostě mi jen zrovna není nejlíp, to zas přejde. To musí zase přejít.

    Přitom ráno vypadalo o poznání příznivěji. Své spolusedící půjčuju sešit, dopisuje si ho a při tom debatujeme o všem možném. Andrejka najednou zpozorní a zkonstatovává, že tu cosi "vrčí". Usuzuji, že to by mohl být můj mobil a z hromady papírů a sešitů, které mám na lavici, vyhrabávám svůj stříbrno-modrý Sony Ericsson (naprosto zlatý telefon, mám ho už dva roky, neustále mi padá na zem a stále funguje :-). Při pohledu na display telefonu se rozzářím jako sluníčko, což Andrejce neujde a obdaří mě dotazem: "Kdo ti píše, aspoň nějakej amant?" :-)) Odvětím jen cosi nekonkrétního a po zbytek rána se mě drží dobrá nálada. :-)

    Jo a tahle stránka je naprosto fantastická. Úžasné obrázky. Jo, bůhvíproč mi rakev s nápisem ENTER přijde převelice vtipná. :-)))


    16.12.2007

    Pod vlivem rozhovoru na icq jsem zalitovala, že si nevedu zálohy webu a nemám tak zdokumentované jeho prvopočátky. Mohli jsme se zasmát. :-) No, ale zapátrala jsem a přece jen jsem něco vytáhla na světlo boží. :-) Úvodní stránka historicky první verze Aailyyn's kingdom. A v kódu. :-)) (Pozn.: pozadí a úvodní nápis již nepůvodní, doděláno nyní narychlo, originál verze už jsem nenašla. :-) Musím vás varovat, slabším povahám může hrozit infarkt. :-)) Tabulkový layout, tagy velkými písmeny, hromada BR a ještě víc DIVů, absence css (kromě obarveného posuvníku) a spousta nadšení a jen mlhavá potucha o tom, jak se to dělá a vůbec žádná o tom, jak by se to dělat správně mělo. :-) Úsměvné. :-)


    15.12.2007

    Jsem neschopná. Totálně. (No dobře, ne tak docela, aspoň jsem přečetla další kus knížky, šlechtí mě to? :-)) Tu práci na ICT stále nemám hotovou, jak mi právě před několika okamžiky došlo. Taky se na to ovšem můžu zvysoka vykašlat, v pondělí si vzít propustku, nechat si na ni hodit "autogram" od třídní a místo počítačů jít s bolavým krkem k doktorce, jak mě přemlouvá máma...


    13.12.2007

    Ukažte mi postel a dejte mi týdenní volno a budu vás milovat až do skonání světa. Zítra zase pátek. Kruci, nic nestíhám. Potřebuju dodělat projekt do ICTčka. (Jo, zas to zbylo z naší trojice tak akorát na mně. Mám svých starostí málo.) Vytisknout si aktualitu na hodinu občanky. (Milá paní profesorko, jsem ve stavu, kdy jsou pro mě i avantýry Britney Spears hluboce intelektuálně náročné čtení. Natož se zabývat v rámci svého studijního oboru aktualitami ekonomickými, kteréžto mě nezajímají ani normálně.) Začít dělat na seminárce. Přečíst a vrátit knížku. Ááá, doprčic, nenapsala jsem kamarádce smsku k svátku. Já chci umřít! :-) Třeba bych se potom už aspoň třeba konečně vyspala a měla klid.


    11.12.2007

    Vypadá to, že Aailyyn zasněná je pryč, navracím se k samé podstatě tohoto webu, oživila jsem si pro sebe defaultní design, kapku ho pozměnila a jsem s ním nadmíru spokojená. :-) Sice to tu čímdál víc vypadá, že by to z fleku mohla být stránka nějaké metalové kapely, ale já jsem nadšena. :-) Takové ty jemné, snivé až éterické designy blogů/webů některých mladších slečen jsou sice v některých případech i moc hezké, ale já to prostě neumím, jsem bytost veskrze morbidní. :-))) Případné výhrady, že takhle vypadá spíš nějaký fantasy web si zkuste nechat pro sebe, jsou mi totiž upřímně lhostejné, děkuji. :-)))

    Sice je teď půlka divů ve zdrojáku na... dvě věci... ale nechám je tam, třeba se zase někdy splaším a budu chtít obrázkové nadpisy zpátky a nebo budou dobré na něco jiného, až se zase splaším a budu předělávat design. :-)

    Můj spolužák se dnes projevil jako typický chlap (mohlo to být horší, taky se mohl projevit jako typická žena :-)): Předstoupil před naši třídní a s kyticí růží a se skroušeným pohledem právě pokáraného štěněte se jal nesmělými omluvami žehlit svůj alkoholový exces ze školního výletu. V té chvíli byl skutečně neodolatelný. :-)) Že to s námi ti muži ale umí, že dámy?


    9.12.2007

    Neděle, přibližně jedna hodina ráno. Konečně jsem se dohrabala do postele, když tu mě náhle cosi osvítí: A sakra, písemka z češtiny, úplně jsem na to zapomněla. (Panika) Usínám. Po probuzení: "Kruci, už musím vstát a jít něco dělat." (Je jedenáct hodin. :-) Zvedám se a jdu vyhrabat sešit z literatury, kam jsem si moudře poznamenala, z čeho test bude. Charakteristika realismu. Srovnání s romantismem. Rozepsat se o vybraném autorovi. (Opět panika do chvíle, než jsem si uvědomila, že můžu zrecyklovat znalosti o Dickensovi nabyté v hodinách anglické konverzace. Výborně, rozbor se nekoná, jsem za vodou. :-) Dostat slušnou známku z češtiny je totiž pro mě cosi jako otázka osobní cti. :-)

    Překopala jsem povídání o vlastní osobě a o webu. První verze tu byla od chvíle, kdy jsem spustila web a prostě jen v té sekci honem rychle potřebovala něco mít, aby nebyla prázdná, až web naostro spustím, takže celé povídání logicky nebylo nic moc. Navíc o webu se mi v té době psalo dost špatně, když jsem vlastně netušila, co se tady z toho vyvine. Mám dneska už zvláštní pocit jakéhosi "veterána" mezi weblogy, už si s sebou za těch několik měsíců táhnu kus své historie. Můj web už se stal jaksi zavedeným, je už jisté, že jej nepotká syndrom spousty nových blogů/webů, na které se jejich majitelé po pár týdnech, po opadnutí počáteční euforie, prostě vykašlou.


    7.12.2007

    Tak se zase ozývám, jak vidíte, čerti si mě bohužel neodnesli. :-) Námět na spot jsem sice měla už včera, ale než jsem se dostala k jeho napsání, prachsprostě jsem usnula. No jo, holt nejsou-li uspokojeny ty nejnižší potřeby, těžko může člověk přemýšlet na vyšší, jako je vlastní seberealizace. (Znáte Maslowovu pyramidu potřeb? Učili jsme se o ní v ekonomii. Podle jistého zdroje do těch nejnižších patří i sex - tak tohle nám teda ve škole neřekli. :-))

    Tak tedy poněkud dodatečně:
    Pokud bych nebyla líná a všechny tyhle články měly nadpisy, titul toho dnešního by mohl znít třeba Madonna na hodině angličtiny aneb proč Aailyyn není metalistka. To máte totiž tak: Sice mě baví hodiny angličtiny, ale nesnáším listeningy. Nimrat se v příliš těžkém textu a snažit povětšinou už příliš unavenou pozorností aspoň z kontextu vyrýpat jakýsi smysl zmiňovaného mě opravdu nebaví. Včera profesorka přišla s aspoň trochu osvěžujícím nápadem. Budeme doplňovat podle poslechu slova do textu písniček. Tentokráte Madonna, pro příště jsme se spolu se slečnou z áčka dožadovaly Metallicy. :-)
    Já nejsem metalistka, fakt ne. Sice poslouchám mimo jiné metal, baví mě to, neposlouchám to proto, že je to zrovna moderní, ale zuby nehty se bráním tomuhle označení. Zavání mi to pózou, jen mám ráda tuhle muziku, nechci si hrát na to, jak moc tím žiju. Nemohla bych ani. Neodsuzuju sice "pravověrné metalisty" (hip-hopery/ punkery, dosaďte si cokoli), ale já osobně bych si takovouhle "životní filozofii" opravdu "nepořídila", nesnáším škatulky. Určitým způsobem se chovat, oblékat, poslouchat takovou a takovou muziku. Jak ovce ve stádu.


    2.12.2007

    V komentářích ke článku v Kočičím světě jsem v reakci na kotěcí nadšení slíbila sepsat "antivánoční spot". :-) Máte ho tedy mít, prosím nyní všechny zavilé romantiky a tradicionalisty, aby neprodleně přestali číst, ušetříte si zvýšení krevního tlaku. :-) Já totiž opravu nemám ráda Vánoce. Nejde o (post)pubertální revoltu proti komerci, zamerikanizovanosti našich svátků ani cynickou pózu, protože "já se přece nebudu dojímat nad rozsvíceným stromkem". Mně to opravdu leze na nervy. Nejsem věřící, prapůvodní duchovní význam pro mě Vánoce už nemají (a pro koho v našem ateistickém státě ještě ano?), tak co zbývá? Fronty v obchodech, stres, nervy, deprese lidí, kteří nemají s kým trávit svátky, rádoby dojemná nablblá atmosféra, kdy se všichni snaží tvářit, jak se převelice mají rádi a pocit, že bych jaksi měla dělat, že se děje něco výjmečného, ačkoli mně není jasné, co by to mělo být. Ale ono je to ostatně jedno, prostě se to takhle dělá, dělají to všichni, dělejme to taky, ne? Brrrrr, tenhle postoj my byl vždycky z duše odporný. Z naivního dětského těšení se na Ježíška už jsem (bohužel) tak trochu vyrostla a tak pro mě Vánoce pozbyly věškerý význam a kouzlo. Nechápu tedy, proč bych se měla snažit udržovat cosi, v čem nevidím smysl jen proto, že je to jaksi obecně vžito. Ale možná jsem jen nekulturní barbar, co nechápe tradice. :-)


    1.12.2007

    Můj organismus se pravděpodobně rozhodl začít mi věčné odpírání mu spánku vracet i s úroky. V poslední době mi stačí jen ukázat postel a já spím. Spím kudy chodím a nemám energii naprosto na nic. Na knížky se po večerch vesele práší. Zrovna včera jsem si chtěla číst, ale sprostě jsem "vytuhla". :-) Je mi zcela jasné, že opět v pondělí vstanu s pocitem, proč ten zatracený víkend utekl tak rychle, když já bych potřebovala spát ještě tak minimálně týden v kuse. :-) I'll sleep when I'm dead. :-))

    Kdybych té energie měla o trochu víc, pravděpodobně bych si začala stěžovat, ale protože nemám, nenapíšu vám, jak mě neskutečně štve nablblá sentimentální vánoční nálada, ani si nepostěžuju na mlčící telefon. Snad někdy příště, pro dnešek už texťák zavírám a posílám do éteru poslední písmenka.

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku