♠ Aailyyn píše

aneb „Ze života...“

  • domů
  • kdo&co
  • píšu
  • vzkazník
  • Září '07

    archiv blogu

    30.9.2007

    23 aneb s Jimem Carreym paranoikem snadno a rychle. :-))) No, nebylo to tak hrozné, narozdíl od referencí na csfd se mi ten film docela líbil. Sice trošku pozlátkoidní a na efekt, dedukce čísla dvacet tři všude možně je místy dosti zběsilá, ale asi to docela vystihuje mysl paranoika, normálně uvažujícího člověka by prostě nenapadlo hledat to číslo v tolika jménech a událostech, celkem to odpovídá té podstatě, že hodlám-li za každou cenu někde něco vidět, tak to prostě vidím. Námět tedy zajímavý, leč šel by z něj bezesporu "vyždímat" příběh kvalitnější, ale navzdory tomu jsem se i tak docela bavila. (Ano, bavila jsem se možná proto, že mě zvráceně baví se v čemkoli rýpat a hledat tam "hluboké myšlenky". :-))


    28.9.2007

    Bydlet sama, nejspíš skončím se zkaženým žaludkem. :-) Rodičové momentálně nejsou v dosahu a já nutnost oběda odbyla rohlíkem se salámem a horou kečupu, ani namazat máslem se mi ho nechtělo. :-)

    Čas od času zkouším různé blogservery, ne že bych tedy se měla v úmyslu stěhovat, jen mě baví jen tak zkoumat, kde co který umí, no a včera mi na úvodní stránce toplistu padl do oka server pise.cz a tak jsem se mu trochu "podívala na zoubek". :-) Je použitelný jak pro začátečníky na způsob blog.cz, tak umožňuje zkušenějším nadefinovat si vlastní css styl (bonusové body za název domény neobsahující mnou nepřílíš oblíbené slůvko "blog"). :-) Jak jsem si tam tak hrála, uvědomila jsem si, že kromě aspektu takové, dá se říct, svázanosti, protože každý podobný server vás do určité míry limituje a to pak vede k jisté podobnosti všech takových blogů, mi vadí ještě něco a to sice jakási sterilita, rozškatulkovanost. Všechno je přesně nalinkované, rozdělené, roztříděné, panuje v tom pevný systém, řád. Nechci. Chci si moct i dál svobodně cokoli plesknout naprosto kamkoli, mít pod kontrolou sebemenší detaily. Nestojím o chladnou dokonalost, chci svoje virtuální království, které je nedokonalé, plné spoustu drobných chyb, ale je jen moje a pod mojí klávesnicí mi prošel každý znak.


    26.9.2007

    Tento způsob trávení večeru zdá se být poněkud nešťastným. Začala jsem mírně koketovat s RSS a vůbec trávím večer převážně ve společnosti webu, což mě ale jaksi přestává naplňovat. Když to takhle půjde dál, bude tu za chvíli vrcholně otrávená Aailyyn a úžasně propracovaný web. :-)
    Vlastně by to mohly být docela příjemné večery. Klid, soukromí, oblíbená hudba... Jen něco jaksi schází.

    Proč si sakra všichni pletou jméno moje a spolužačky Daniely? :-))


    24.9.2007

    Aailyyn truchlivě, kdesi uprostřed dne tráveného ve škole: "Kdyby mi aspoň psal nějakej chlap, ale já si tu smskuju s maminkou..." :-))) (Neb jsem zbaběle odmítla konfrontovat svou maminku tváří v tvář s faktem, že nejspíš obdržím kuli z matiky a zvolila písemný způsob v naději, že než přijdu ze školy, vychladne a já tak třeba ani nedoznám úhony. :-))


    23.9.2007

    Aailyyn vzala jeden "džob". :-) Páchám cosi jako koreturu povídek pro jeden blog. Aneb mé zvrhlé já se nadšeně realizuje v opravování chyb. :-)))

    Napadá mě v souvislosti s blogy jedna otázka: Znáte takové ty blogy, kdy si majitelky dají na blog nový design a k němu do jakési "archivace" designů připíší něco ve smyslu "nic moc" nebo svůj vlastní článek otitulují nějak podobně jako "zbytečné kecy, které stejně nikdo nebude číst"? Ptám se, proč to? Přece nás nikdo publikovat na netu nenutí, tak když už něco takového dělám, musím to dělat s vědomím, že mám a chci veřejnosti něco sdělit a tedy si taky za publikovaným dokážu stát a obhájit si ho, ne?


    22.9.2007

    V hlavě mám cosi, o čem přemýšlím, jestli to napsat nebo ne. Strašně nerada tu sahám do soukromí jiných lidí a prozrazuju, jaké vazby mě k nim poutají. Inspirací k tomuto mi bylo zdánlivě obyčejné páteční ráno. Aailyyn před zrcadlem, už oblečená. Nejsou tak daleko doby, kdy bych po zoufalých pokusech vyrobit něco, co se aspoň trochu sobě samé líbí, s nánosem líčidel na obličeji svůj boj vzdávala a od zrcadla se zvedala s pocitem, že beztak vypadám strašně. Když se teď podívám do zrcadla, vidím cosi, co nenamalované nevypadá nijak strašně a namalované v podstatě fajn, co je oblečené v džínách a na mikině rozepíná zip, protože má pocit, že má ve výstřihu co ukázat. :-) A tak se tedy dostávám k jádru věci, přece jen napíšu, co se mi honí hlavou: Děkuju ti, že mě bereš takovou jaká jsem a naučil jsi mě věřit si.

    Poslouchám písničku, kterou jsem naposledy slyšela ve chvíli, kdy jsem se při ní ve zoufalém stresu učila na zkoušky. Teď si k ní v klidu pročítám historii na icq a přijde mi to ve své podstatě celé neskutečně vtipné. :-)))


    19.9.2007

    Už jsem na tom asi fakt špatně, rozepisuju se už i o tom, že vlastně nemám o čem psát. :-))) Vždycky, když "spáchám" nějakou technickou úpravu webu, mám provinilý pocit, že obsahová stránka kulhá. Což je fakt, protože na web píšu v momentech klidu, do čehož rozhodně chvíle předělávání webu po technické stránce rozhodně nepatří. :-)

    Ráno jsem si dopřála neslýchaného luxusu; ještě půl hodiny po probuzení jsem se jen tak válela v posteli. :-) Jsem navyklá spát málo, tak jsem se vzbudila brzy, jelikož jsme dnes začínali až druhou hodinou. Následkem čehož se z postele vynořila Aailyynka do růžova vyspinkaná, dokonce mě pravděpodobně osvítil duch svatý, protože mě napadlo "a co kdyby tomu v Mozille se nezobrazujícímu logu display: block" (když jsem to pak po příchodu domů zkusila, ono jo, funguje to :-), ačkoli obvykle ráno přemýšlím tak maximálně, na kom si tu špatnou náladu vyliju nejdřív. :-)))

    Chybí mi ty večerně-noční, pozdně noční až velmi brzy ranní seance u počítače...
    Chci zas chodit do postele někdy ke druhé hodině ranní s vědomím, že by mě rodičové za takové ponocování přetrhli, ráno vstávat totálně nevyspalá, ve škole sedmou hodinu už tak tak držet otevřené oči a nesmět si během dne lehnout, protože bych z fleku usnula. Fakt, že jo.


    18.9.2007

    Z čmáranice ve školním sešitě a následného chvilkového hraní si u počítače "jak by to asi vypadalo" nakonec vzniklo cosi, čemu honosně říkám nový design. :-) Když už se mi ho povedlo jakžtakž dokončit, okamžitě jsem ho zveřejnila, nemám ho tedy příliš odzkoušený, chyby kdyžtak hlašte, budou se ladit "za pochodu". :-)


    17.9.2007

    Nouze mě donutila po dvou týdnech ve škole už taky vytáhnout učebnice a začít něco dělat (jaký je kurz na to, že to Aailyyn zítra sesmolí aspoň na trojku, abyste věděli, jestli se máte vsázet? :-))). K německým slovíčkům padla za vlast v rámci nezbytné péče o vlastní nervovou soustavu polovina tabulky čokolády. Hořká, mňam. :-)


    12.9.2007

    Autentický přestávkový dialog někdy kolem šesté vyučovací hodiny:

    Aailyyn (upírajíc pohled na teploměr, který ukazuje něco kolem dvaceti stupňů, poznamenává cosi o tom, že pokud bychom chtěli přitopit, zřejmě by nám zvedli školné.)
    Má spolusedící: "A v zimě si tu rozděláme oheň."
    (Aailyyn v téhle chvíli dostává nekontrolovatelný záchvat smíchu z představy ohniště uprostřed třídy. :-)
    Spoluzačka: "Nebreč, to bude dobrý. :-)"
    Vyndavám si kapesník a spolužačka reaguje: "Ty jsi nastydlá?"
    Pravím, že ne, že možná na něco alergická a se smíchem dodávám, že možná na školu.
    Dostane se mi suché odpovědi: "To, že studuješ na podnikatelský škole není alergie, ale blbost." :-)))


    11.9.2007

    Umíte někdo počítat? Ano? A zvládnete rozdělit počet třicet dva na dvě poloviny (nebo alespoň přibližně stejně početné skupiny)? A naučíte to naše profesory? :-))) Systém půlených hodin počítačů možná vypadá jednoduše, rozdělit třicet dva lidí na dva tábory by čistě teoreticky neměl být problém, ne tak na naší škole. :-) A tak studenti druhého ročníku už od pátku průběžně cestovali po škole a otravovali nejrůznější profesory. :-)) (Aby se systém dozvěděli v pondělí těsně před inkriminovanou vyučovací hodinou. :-)

    Kterak Aailyynka píše úkol z němčiny: (hluboké zamyšlení) "Hm, je der Schule nebo die Schule?" Nemám ponětí. (Na papír bezmyšlenkovitě švihám to, co mě napadá jako první.) Jirásek by měl radost. V hlavě mám Temno přímo ukázkové. :-)

    Tímhle odstavcem tak trochu poruším své zásady a mírně odkryju svou "civilní identitu" (utíkejte si pro kalendář ;-). Už od rána v duchu cynicky tipuji, kdo spustí lavinu gratulačních smsek. (Příbuzenstvo mi potřáslo tlapkou už o víkendu.) Ony gratulační smsky bytostně nesnáším, téměř jsem je ani nečetla nebo alespoň ne příliš pozorně, vesměs je taky hned mažu. Nechám si jen jednu. (Že je 90% z vás teď strašně zvědavých, od koho ta jedna jediná je a co se v ní píše? No, tak to si tu zvědavost budete muset nechat zase zajít. :-)))


    7.9.2007

    Až si zas budu chtít něco na naší škole chválit, prašťte mě, ano? Děkuji :-)) Rozvrh se z kategorie "docela fajn" přesunul do šuplíčku "nic moc", ale pořád zůstávám ušetřena děsivého maximálního počtu osmi hodin. Možná. Vůbec jsem totiž systém rozvrhu nepochopila. :-))) (Spolužačka Terka cedíc skrz zuby: Tohle není škola, to je ústav! Aailyyn: Ne, to je bordel. :-)) Ačkoli na druhou stranu nějakou inteligentní duši napadlo "hodit" počítače i administrativu mezi poslední hodiny, takže snad nebude ani při případné změně tak ouvej. Jo a v prváku je takový roztomilý dlouhovlasý blonďáček. :-))) A na škole máme nového mladého tělocvikáře, jehož jsem ale ještě neměla tu čest vidět. :-)))

    Ve svých sedmnácti Aailyyn dnes s přímo dětinskou radostí vítala možnost hrát si, s grupou spolužáků kolem sebe, na Komentského a pozorovat, jak se s osobnostmi Josefem Jungmannem, Josefem Dobrovským a Janem Husem popasuje i do obdobných skupinek rozdělený zbytek mých spolužáků. Novou profesorkou jsem nadšená, briskně využila možnosti moderních technologií, pro informace jsme si mohli zaskočit k internetu. Adieu suchý výklade literatury! :-)))


    6.9.2007

    Vědět, kdo nám sestavoval rozvrh, půjdu mu poděkovat. :-) V úterý byl dívčí části třídy zachován začátek vyučování až na třičtvrtě na deset a v pátek poslední hodina ICT, ideální. :-)

    Seminárku z dějepisu jsem vzala jako obrovskou výzvu. Jednak mě baví psát a druhak nadávám na školský systém založený na nesmyslném biflování předžvýkaných faktů, letopočtů, jmen, událostí, takže zjišťovat, shánět, studovat spousty materiálu a dávat si dohromady všechny souvislosti sama, je docela fajn kreativní změna. :-) Pravda, asi bych vyloženě skákala nadšením, být jiné téma, k historii zrovna vztah nemám, ale nějak se s tím poperu. :-)

    Jo a poznala jsem první osvícenou češtinářku, která nemá potřebu nám nutit povinnou četbu. Hodinu nezačla obvyklou otázkou, jakou knížku právě čteme, ale jakou knížku nemáme rádi (kluci trefně poznamenali: literaturu pro druhý ročník :-))) a při otázce na povinnou četbu nám sdělila, že na knížku má mít člověk náladu a do čtení chuť, že potkat se s knížkou v nepravou chvíli v nás může vyvolat negativní vztah, což je škoda, že zkrátka až budeme sami chtít a budeme se na ni cítit, po té či oné knize sáhneme.
    To je zlatý názor, spoustě lidí je něco odporné už z principu, že to prostě musejí. Osobně navíc ke čtení odpor nemám, je to fajn činnost, ale ne v momentě, kdy jste nuceni, vidíte, kolik vám toho ještě zbývá "přelouskat" a nestíháte, protože ze všech stran se na vás valí ještě další školní povinnosti. Číst by člověk měl pro zábavu, když se mu chce a ne "z musu".

    "Ahoj kočko."
    Už moc dlouho trávím večery bez tohohle rozesmátého pozdravu.


    5.9.2007

    Tak z Aailyyn a jejích spolužáků už jsou zkušení "matadoři", už ne vyděšení prváčci. S holkama se teď o přestávce těm vyjukaným prvákům, nejistě se motajícím po škole, smějeme. :-) A já už dokonce říkám moji spolužáci nikoli s opovržením a touhou se od této třídy distancovat, ale s jistou hrdostí. :-) Hned první "běžný" den ve škole jsem byla příjemně překvapená novou spolužačkou. Žádná afektovaná a hihňající se puberťačka, ale rozumně působící a mile upovídaná. :-) Až do dneška jsem si nebyla jistá jejím křestním jménem, ale sympatická mi byla prakticky od první chvíle. :-) Většina tváří ve třídě, které mi vyloženě nevadily jako by za ty dva měsíce jaksi ještě dospěla, třeba se z nich ještě "vylíhnou" fajn lidi. :-)

    Aailyyn před angličtinou na velmi dobře naladěnou a energií nabitou spolužačku: Co bereš, že máš takovou energii, nějakou extázi, ne? :-))))


    3.9.2007

    Asi vás zajímá, jak Aailyyn prožila první školní den, že? (No dobře i kdyby vás to nezajímalo, stejně to napíšu. :-) Konečně rodičové na chvíli vyklidili pole, nejlíp se mi píše, když jsem sama. :-) Ráno jsem tedy vstala (ale kupodivu vyspalá, ostatně jsem si téměř celé prázdniny chodila lehnout výrazně dříve než je u mě běžné) s nenávistným konstatováním: Nesnáším podnikatelskou školu. Šla si vydrhnout zuby, maje přitom na mysli všechny otravné reklamy, slibující zářivý úsměv: Já se na nikoho usmívat stejně nebudu. :-)) Ze skříně jsem po paměti vytáhla džíny a "na blind" sáhla vedle pro jedno z do komínku vyrovnaných triček. Většina je černá. Vážně nechápu, jak někdo může ráno strávit hodinu před skříní. Buď vím, co si chci vzít a v tom případě si to vezmu a nebo konkrétní představu nemám a v té chvíli je mi to jedno (alespoň mně teda jo). Každoranní rituál u zrcadla tentokráte spravilo pár "čmárnutí" pudrem a trocha korektoru. Nechtělo se mi být za "dámu", je příliš pohodlné vyjít z domu v pláťákách, mikině a nenamalovaná, jak jsem si zvykla o prázdninách. (S uspokojením sleduju, jak mi stačí čímdál méně šminek, abych byla ochotná vůbec vylézt z domu :-). Ještě hřebenem zkrotit tu Apokalypsu, co mi nastala na hlavě a můžeme vyrazit. :-)
    Ve škole jeden velký kec, žvást, omlouvám se všem za znesvěcení státního symbolu, ale opravdu jsem při hymně jen stěží potlačovala záchvaty smíchu. "Na co si to tu sakra hrajem'?" "K čertu s dobrým jménem školy, ta už stejně žádné nemá". Nejkouzelnějším momentem celé téhle sešněrované a příšerně formální maškarády se tak stala až dojemně civilní chvilka, kdy můj (teď už bývalý) spolužák houkl při přípravě "propriet" na svého kolegu bubeníka, s nímž měl vystupovat: "Ty vole, to je špatně!" No hoši, hlavně, že před pár minutami mluvilo vedení školy o nešvaru používání vulgárních výrazů, že? :-))

    Normálně řetězovky a různé další, po netu kolující blbůstky neuznávám, takové virtuální pusinky (najděte si to na nějakém blogííííísku, nechce se mi hledat odkaz :-) mě, starého cynika, nijak neoslovily, ale tohle mi přišlo vážně vtipné, takže pojďte se taky koulovat. :-))) (Btw taky vás nějaká "dobrá duše" svého času načapala na Love calculator? Mě jo. :-) Žáhu jsem si pak schladila na sestřence. :-))))


    2.9.2007

    Pateticky loučit s prázdninami se nebudu, už proto, že dnes už těch sentimentálních loučení sepsali jiní dost a dost. K čertu s nostalgií, propadnu jí, až k tomu budu mít já své osobní důvody, ne proto, že končí něco, co je jaksi obecně vnímáno. :-) Nerada jdu se stádem, tedy Aailyyn bude dnes za cynika tak, jak má ve zvyku. Když se mě včera jeden chlapec při rozhovoru na chatu optal, jestli už mám připraveno (myšleno do školy), suše jsem mu odvětila: Co, provaz? :-))

    Budu si hrát na vzornou dcerušku, je pár minut po jedenácté a já se chystám vypnout počítač a odejít načerpat síly do dalších deseti mesíců psychického teroru. (Pozornější čtenáři se jistě dovtípili, že z přehnaného respektu vůči rodičům dnes tak brzy neodcházím, ale právě proto, že jste pozorní, důvod vám jistě dojde. :-) Díky za pozornost, loučím se, odcházím, myslete na mě zítra, ať přežiju. :-)


    1.9.2007

    No, poslední srpen jsem k důstojnému rozloučení s prázdninami prošvihla, budu to muset udělat symbolicky prvního září. :-) Čeká mě deset měsíců nudy, únavy, nevyspání, otrávenosti, stresu, nutnosti být vytažena v šest ráno z postele, v důsledku čehož bývám velice "milá", hypnotizování školních hodin, aby už proboha ukázaly vytoužený čas odchodu domů nebo alespoň začaly odtikávat poslední hodinu. Uf. Kondolence zasílejte do mého e-mailu, děkuji. :-))) A hned v pondělí to začne důstojným proslovem vedení školy, úsměvy naší třídní, načež nás nechají si za poslechu "studentské hymny" Gaudeamus igitur chvíli připadat dospěle, aby nás už o pár dnů později "sjížděli" jako malé žáčky prvního stupně za to, že jsme se nepřezuli. Až se mi chce říct jděte už s tou maškarádou do jinýho kabaretu (vivat Arakain :-). Na konci roku si zase převezmu kus papíru, ten skončí v šuplíku a jede se dál, nikoho výsledky nezajímají a zajímat nebudou, tak co z té snahy jeden má? (Vynechme vzletné důvody stylu "dobrý pocit", na ten opravdu kašlu.)

    Tak "krize identity" dolehla už i na Kotě. Snad mi promine, že jsem si ji takhle veřejně vzala za inspiraci ke svému malému zamyšlení. Sama se nechci dostat až do stavu, kdy můj web začnou číst i ti, kteří mě osobně znají. Uvědomuju si, že to mám teď ještě ve svých rukou, dokud není nijak závratná návštěvnost, pokud by se web stal známým, už to neovlivním, kdo ho bude číst. Zatím tedy podléhá přísné autocenzuře, abych minimalizovala možnost odhalení mojí osoby, pak už bych ho nejspíš rovnou zrušila. O vysokou návštěvnost nestojím jednak kvůli možné ztrátě anonymity, ale taky proto, že já to tu dělám především pro sebe, ne pro ostatní, ne pro čísílko na počítadle.

    komentáře

    Komentář můžete napsat po příhlášení se do svého účtu nebo jako host pod přezdívkou. V tom případě po vás bude vyžadován e-mail. Vaše e-mailová adresa zde nebude zveřejněna.

    comments powered by Disqus
    už nerolovat

    2007-2017 © Aailyyn. Všechna práva vyhrazena.

    RSS článků RSS guestbooku